RECENZE: Ralph Fiennes odhalí tajemství Charlese Dickense. Vášeň mezi řádky, antifeministická romance

Ellen „Nelly" Ternan (1839-1914) byla jedna z mnoha hereček, účinkující v Dickensových hrách a dokonce se s ním sešla na jednom jevišti. Její role v Charlesově díle The Frozen Deep se stala pro oba osudnou. Pětačtyřicetiletý autor slavných románů, otec deseti dětí žijící v dvaadvacetiletém svazku s Catherine, dcerou svého přítele Hogartha, se nijak nebránil náklonnosti osmnáctileté dívky a výsledkem byl třináctiletý milenecký vztah. Spisovatel se snažil Ellen chránit před veřejností, oficiálně oznámil odloučení od manželky a zároveň popřel bližší náklonnost k Nelly, dohady a spekulace se mu však vyvrátit nepodařilo. Pár postihlo několik tragických událostí – jejich syn Charles junior zemřel jako nemluvně, oba byli v roce 1865 zraněni při železničním neštěstí ve Staplethurstu, takzvaná lepší anglická společnost je neustále měla v hledáčku, ačkoliv mnozí její příslušníci se chovali stejně; možná právě proto potřebovali obětního beránka. Dickens, jehož ve vztahu podporovala Ellenina matka a její sestry, se však stále více obával reakce veřejnosti, takže pro jistotu Ellen nevzal na své druhé turné do USA (1867). Jejich vztah však trval až do spisovatelovy smrti v roce 1870. Ještě předtím Charles Ellen doživotně finančně zajistil. Až do roku 1933, kdy zemřel poslední Dickensův syn, byl tento vztah přecházen mlčením, pokud nebyl přímo dementován – rodina Ternanova zničila většinu korespondence a písemných poznámek.

Zdroj: YouTube

Touto kapitolou Dickensova života byl doslova fascinován Ralph Fiennes. Jeho záměrem bylo přiblížit osudovou lásku Nelly a Charlese, mající přímý dopad na spisovatelovu tvorbu – odborníci se shodují, že Ellen přímo inspirovala minimálně tři postavy v Dickensových románech. Fiennes, podruhé na režisérské stoličce, svůj srdeční projekt dokončil v roce 2013, když mu jako základ posloužila biografie Ellen Ternan Wharton Robinson, jíž autorka Claire Tomalin vydala v roce 1990 – sám se také zhostil hlavní role. Ale na rozdíl od předlohy, dokumentů stanice BBC a dalších vyčerpávajících biografických děl (poslední napsal v roce 2012 profesor Michael Slater) zvolil Fiennes určitou koláž scén a obrazů, prolínajících se ve dvou dějových rovinách. Ta první se odehrává deset let po Dickensově smrti, kdy Ellen, nyní už paní Wharton Robinson, vzpomíná na své seznámení s Dickensem, jež pro ní bylo de facto i počátkem konce její divadelní kariéry. Jsme svědky okouzlení zkušeného, v Anglii uznávaného autora známých děl, jež Ellen vydatně přiživuje, aniž by snad plně domýšlela dopad svého jednání. Režisér se také soustředil na fakt, že vztah měl přímou souvislost s Dickensovými knihami – Ellen mu byla vzorem především pro představitelku Estelly v Nadějných vyhlídkách, její vliv najdeme ještě u dalších dvou dílech. Fiennes také jednotlivá období natolik provázal, že někdy můžeme mít chvíli problém se orientovat, ve které části Nellina života se vlastně nacházíme.

Ačkoliv má být hlavní postavou snímku Dickens, v podstatě je to příběh Ellen Ternan, ženy, která se vnitřně pokouší vyrovnat s aspekty, které většina mileneckých vztahů přinášejí, ale také v jejím chování cítíme jakousi lítost až zlobu, že se veřejně nemůže k Dickensovi přihlásit a do určité míry se na jeho úspěchu spolupodílet. Fiennes nenatočil přesnou kroniku tohoto veřejně utajovaného vztahu, bez bližšího označení přeskakuje roky a vybírá si jen dramatické a klíčové události. I tady pochopitelně zapracovala ona pověstná filmová licence, což je nejmarkantněji znát v případě zesnulého nemanželského Dickensova syna. Zachyceno je i ono železniční neštěstí, které pár málem stalo život, a jehož Fiennes využil ke zvýraznění problému utajovaného vztahu. Nelze se však zbavit pocitu, že pro diváka důvěrně neznalého Dickensových životních osudů bude problém se ve Vášni mezi řádky orientovat, mnoho okolností je jen naznačeno, některé životní pasáže jsou pominuty jako nepodstatné a celý vztah bez časového označení se zdá být zhuštěn do krátkého období čítajícího tak dva tři roky a ne třinácti let. Také vzhled herců je v toku času prakticky neměnný, ačkoliv je známo, že skutečná Ellen ráda kouzlila se svým věkem – když se seznamovala s budoucím manželem, bez ostychu si ubrala hned 14 let. Nabízí se třeba srovnání, jak by Britové vnímali biografické dílo dejme tomu o Boženě Němcové.

Pikantní na hereckém obsazení je skutečnost, že Ralph Fiennes a Felicity Jones, představitelka Ellen, si spolu zahráli už v roce 2010 v hořké komedii Cemetery Junction. Tehdy však hráli otce a dceru. Felicity před začátkem natáčení označila posun k dalšímu vztahu jako „freudovsky divný", ale Fiennes ji přesvědčil, že se na celou věc musí dívat ryze pracovně. Ovšem z pohledu hereckých výkonů ji mírně převyšuje Kristin Scott Thomas v roli její matky, pro kterou to je po Miláčkovi (Bel Ami, 2012) další kostýmní drama. Ostatně tvůrce kostýmů Michael O'Connor si mohl do svého deníčku zapsat nominaci na Oscara. Snímek se natáčel striktně na britských ostrovech, vedle londýnských studií také na Harrow School v hrabství Middlesex.

Fiennes svým dílem obesílal už od poslední třetiny roku 2013 několik filmových festivalů (Toronto, Londýn, New York), samotná premiéra proběhla až 7. února 2014 v Londýně. Skutečný název je možná mnohem výstižnější než ten, který zvolila distribuce pro Českou republiku, protože oné vášně si ve filmu skutečně moc neužijeme, spíš komorního souznění dvou lidí, jejichž láska byla pro tehdejší dobu příliš odvážná.Více o filmu na ČSFD.cz

VÁŠEŇ MEZI ŘÁDKY

(The Invisible Woman)

Hrají: Felicity Jones, Ralph Fiennes, Kristin Scott Thomas, John Kavanagh, Susanna Hislop, Joanna Scanlan, Perdita Weeks, Tom Burke, Tom Hollander, Tom Attwood, Michelle Fairley

Hudba: Ilan Eshkeri

Kamera: Rob Hardy

Scénář: Abi Morgan

Režie: Ralph Fiennes

111 minut

Premiéra: 7. února  2014 (Velká Británie), 10. dubna 2014 (Česká republika)