RECENZE: Harrison Ford se vrací do kin. Volání divočiny je emotivní dobrodružný příběh

Volání divočiny je převyprávění známého příběhu od spisovatele Jacka Londona, které je zabaleno v moderním hávu. Jedná se již o několikáté zpracování ovšem tentokrát v něm na rozdíl od živých psů hraje digitální pes Buck.

Hafan majestátní velikosti byl původně hlídacím psem, který však neměl zrovna nejlepší vychování, ale žil spokojený život v Kalifornii u váženého pána. Ovšem psi byli v období zlaté horečky v Kanadě žádaným artiklem, neboť se používali jako tažná zvířata u saní. A tak si Bucka vyhlédli zloději a prodali jej na sever. Tam si jej vyhlédnul Perrault (Omar Sy) jako nového tažného psa do své smečky. Perrault doručuje poštu a cestuje s ním Françoise (Cara Gee).

Sotva se však Buck naučí tahat saně a stane se vůdcem smečky, dostane Perrault příkaz prodat psí spřežení, protože mu končí kontrakt. Tak se nakonec s celou smečkou dostává do rukou Halovi (Dan Stevens), který se s ním chce vydat ke zlatonosné řece. Ovšem již je konec zimy a v rozbředlém sněhu mají psi s přetíženými saněmi co dělat. Buck se téměř udře k smrti, ale nakonec jej před kulkou z pistole zachrání John Thornton (Harrison Ford), který se jej ujme. Naštvaný Hal se vydává dále a Thorntonovi hrozí, že jej zastřelí.

Thornton je starý muž, který utíká před svou minulostí a smrtí syna. Pije a v podstatě se na sever vydal zemřít. Jenže Buck mu vdechnul novou energii do žil a přinutil jej přestat pít. Následně se po dalším incidentu s Halem vydává Thornton s Buckem na výpravu ke zlatonosné řece. Samozřejmě ji naleznou i opuštěný srub a Buck zde nachází smečku vlků, s níž se začne pomalu sžívat. Zde narážíme na menší problém, protože oproti předchozím inkarnacím, v nichž byl Buck nějaké plemeno podobné vlkům, tentokrát se jedná spíše o nějakého pasteveckého psa.

Následuje poměrně emocionální finále, kterému trochu schází pouto mezi divákem a Thorntonem, protože příběh je především o Buckovi, takže vybudování jejich vztahu je poněkud rychleji odvyprávěné, než by bylo zdrávo. Nakonec Buck nalézá svou ztracenou divokou přirozenost a stává se vůdcem vlčí smečky.

Tempo snímku je po většinu stopáže poměrně svižné, ale občas mírně zpomalí právě na těch místech, kde to dává smysl. Uměřená stopáž 100 minut tak uteče jako voda a postupně si vybudujete poměrně vřelý vztah se sympatickým Buckem.

Osobně bych preferoval živé psy, ale důvody pro užití jejich virtuálních dvojníků jsou poměrně zřejmé. Navíc animace je docela povedená a umožňuje vložit více emocí do psích společníků. Ovšem postrádá kouzlo skutečných huňatých kožíšků, takže výsledek je lehce rozpačitý.

Omar Sy s Cara Gee jsou poměrně dynamická dvojice, na kterou je zábavné se dívat, což značně pomáhá dynamice druhého dějství. Fordovi pak skvěle sedí postava unaveného kmeta a věříte mu každé heknutí. A když vezme batoh a vyrazí do Yukonské divočiny, je to tak parádní podívaná, až je mi líto, že jí nebylo věnováno více času.

Volání divočiny vypadá na velkém plátně parádně a utracených 135 miliónů dolarů je zatraceně dobře vidět. Pokud máte rádi dobrodružné příběhy, tak snímek v kině rozhodně nepropásněte. Na druhou stranu se nejedná o nic převratného. Zkrátka poctivě odvyprávěný příběh, jenž má vše, co má mít, ale tak nějak nenabízí nic moc navíc.

Celkové hodnocení: 60 %

The Call of the Wild (2020)

Hrají: Harrison Ford, Omar Sy, Dan Stevens, Karen Gillan, Bradley Whitford, Cara Gee, Colin Woodell, Scott MacDonald, Terry Notary, Jean Louisa Kelly, Wes Brown, Preston Bailey, Stephanie Czajkowski a další.

Režie: Chris Sanders

Předloha: Jack London (kniha)

Scénář: Michael Green

Kamera: Janusz Kamiński

Hudba: John Powell

USA / 100 min / dobrodružný, drama, rodinný