RECENZE: Vlastníci. Nejlepší česká komedie za poslední dobu i nejlepší film roku?

Jiří Havelka, režisér i scénárista filmu Vlastníci, psal paralelně s filmovým scénářem také scénář divadelní hry Společenstvo vlastníků. To se na filmu projevilo především scénograficky, protože až na pár minut se veškerý děj 97 minut dlouhého filmu odehrává výhradně v jedné místnosti. V ní se společenství vlastníků bytů musí shodnout na několika bodech týkajících se správy domu, což se nakonec ukáže jako neřešitelný problém.

Bytový dům je ve špatném stavu a předsedkyně společenstva vlastníků, Paní Zahrádková (Tereza Ramba), se jej snaží zachránit společně se svým manželem (Vojtěch Kotek). Jednotlivé postavy můžeme považovat za určité archetypy, za které je snadné si dosadit někoho známého. Navíc všechny role jsou ztvárněny výbornými herci, kteří jim vdechli autentičnost a uvěřitelnost.

Klára Melíšková alias paní „ale podle stanov“ Roubíčková je neskutečně otravná zástupkyně kontrolního výboru, a když se jí to hodí, tak je urputná zastánkyně byrokratické korektnosti. Paní Procházková (Pavla Tomicová) řeší pouze to, jestli nebude na něčem škodná, a pro jistotu si s sebou přivedla pana „já mám na to takovou malou firmičku“ Nováka (Ondřej Malý), který je její vykutálený poradce. Slaboduchý pan Švec (David Novotný) hlasuje zcela bez rozmyslu, takže občas zvládne hlasovat pro i proti. Bratři Čermákové (Stanislav Majer, Kryštofem Hádkem) dědí byt po dědečkovi a působí poměrně sympaticky – „my to napíšeme na firmu, tam se to ztratí“ – protože jako jedni z mála se nesnaží paní Zahrádkové házet klacky pod nohy.

Hlavním záporákem je bolševik a zarytý kverulant Kubát (Jiří Lábus), jenž tak nějak z principu že může, hlasuje systematicky proti každému návrhu. Před kameru se navrátivší Dagmar Havlová hraje hloupou drbnu, paní Horvátovou. A snad jediným členem společenství, který chce opravdu něco udělat, je pan Nitranský (Andrej Polák). Ten se však záhy stává terčem nevybíravých útoků ohledně jeho sexuální orientace, s kterou je pro něj stále náročnější se vyrovnat. Trochu stranou zůstává pár novomanželů Bernáškových (Jiří Černý, Maria Sawa), kteří se právě nastěhovali, a Ladislav Trojan hrající starého profesora, jenž dává přednost knize před nesmyslnými diskusemi.

Děj filmu, jehož hlavním hybatelem jsou body na seznamu k projednání, táhne především Tereza Ramba. Její frustrace z neschopnosti vlastníků se na něčem shodnout roste s tím, jak ubývají body na seznamu. Komičnost situací částečně plyne z frustrující neschopnosti společníků se na něčem shodnout. Havelkovi se nadmíru dobře daří přenést skličující atmosféru na diváka, který záhy paní Zahrádkovou soucítí. Nechybí ani pár hlášek, které trousí především Jiří Lábus, jenž si nevybíravě dobírá Dagmar Havlovou i Andreje Poláka.

Hlavními notami, které zní celým filmem, jsou frustrace a zmar. Ostatně Jiří Havelka z velké části čerpá ze svých vlastních traumatizujících zážitků. Komedie se tak brzy stává dramatem, v němž humor nabývá spíše tragikomické podoby především u těch, kteří mají s podobnými schůzemi spolků vlastní zkušenost. Podstatným atributem, který ovlivňuje celkové vyznění filmu, je postoj diváka. Důležité je nezůstat na povrchu a probrodit se nánosem zdeptanosti, který hlavně ke konci leží především na paní Zahrádkové. Pod rádoby prvoplánovými momenty se totiž nachází hlubší vrstva, díky níž několik rasistických, homofobních a xenofobních narážek nepůsobí pouze jako fór sám pro sebe, ale zdařile dokreslují mentalitu jednotlivých postav.

Samotný film by bylo možné rozložit do mozaiky několika dílčích příběhů, které jsou spíše načrtnuty, než že by byly vyprávěny, ale právě ty dodávají hlavní dějové linii uvěřitelnost. Katarze přichází až na samém konci a svým způsobem vrací diváka do reality, která se v zasedací místnosti svým způsobem nenachází, protože zasedačka je jakýmsi vlastním světem, v němž se odhalují vnitřní „kvality“ aktérů, jež zároveň skrývají to, co je skutečně důležité.

Vlastníci na malém prostoru ukazují mnoho úskalí, které skýtá současná demokracie. Odhalují menší či větší nešvary obyčejných lidí, které s notnou nadsázkou převádí na karikatury, jež se sice mohou zdát šablonovité, ale výbornými hereckými výkony je táhnout zkušení herci k dokonalé uvěřitelnosti. Přidanou hodnotou Havelkova filmu je více úrovní, na nichž autor divákovi předkládá své postřehy ze současnou společnost. Vlastníci jsou jedním z nejlepších filmů posledních let, na který se s radostí podíváte i za pár znovu, protože látka, s níž pracuje je aktuální a do značné míry nadčasová.

Celkové hodnocení: 85 %

Vlastníci (2019)

Hrají: Tereza Ramba, Vojtěch Kotek, Dagmar Havlová, Jiří Lábus, Pavla Tomicová, Ondřej Malý, Klára Melíšková, Kryštof Hádek, Stanislav Majer, David Novotný, Andrej Polák, Ladislav Trojan, Jiří Černý, Maria Sawa

Režie: Jiří Havelka

Scénář: Jiří Havelka

Kamera: Martin Žiaran

ČR / 97 minut / komedie, drama