Řídil Newyorskou filharmonii, nyní pod jeho vedením vystoupí Filharmonie Brno

Symfonický cyklus s mladými perspektivními dirigenty nabízí v Janáčkově divadle orchestrální monumenty stěžejních symfoniků 19. a 20. století – Berlioze, Mahlera, Strausse a Šostakoviče – ve spojení s moderními koncerty světové skladatelské elity (Lutosławski, Schnittke, Gubajdulina, Widmann). Po kombinaci Mahler – Gubajdulina přichází tento týden Berlioz – Lutosławski.

„Jsem ráda, že náš koncertní program nabízí nové koncertní zážitky, nikoli jen léty ověřenou klasiku, a že nabízíme mladé nadějné tváře, a to nejen v rolích hostujících interpretů, ale i přímo v našem orchestru. Do této sezony s námi totiž vstoupili také noví členové orchestru a s potěšením vítám, že s námi chtějí hrát i muzikanti ze zahraničí. Mladými posilami našeho týmu se stali houslisté Alžbeta Stračinová (SVK), violisté Eva Kotrbová (CZE) a Sándor Antal (ROM/HUN) a dvěma bicistickými posilami jsou Maximilian Jopp (DEU) a Tomoe Sonoda (JPN). Právě včera nastoupil do skupiny prvních houslí Hiroaki Goto (JPN), jehož první koncert s námi bude právě Když měsíc ještě nevyšel..." říká Marie Kučerová, ředitelka Filharmonie Brno.

„Název večera je parafrází posledního verše nejznámější básně dekadentního poety Karla Hlaváčka o viole: Na violu svou zděděnou jen tehdy, tehdy hraji, / když měsíc teprv vyjít má a tma je ještě v kraji; báseň inspirovaná představou violového hlasu, jakoby teskně zastřeného, do sebe obráceného a temnějšího než je zvuk ostatních smyčcových nástrojů, přesně postihuje ovzduší fin de siècle, unaveného, přesyceného, pasivního a přitom toužícího po extravagantních činech a tajemných zážitcích. Budiž řečeno, že tyto nálady předjímali už dlouho předtím romantičtí básníci; čítankovým příkladem je Byronova Childe Haroldova pouť, jejíž hrdina, romantický rozervanec, hledá na cestách po Itálii úlevu od svých depresivních stavů.

Právě po Byronově Haroldovi sáhl Hector Berlioz, když byl postaven před úkol najít námět pro velkou skladbu s violovým sólem. Velkého Paganiniho, který vlastnil nádhernou Stradivariho violu, ale neměl repertoár, na němž by ji mohl předvést, totiž napadlo požádat o efektní violový koncert právě Berlioze. Ten přislíbil, ale zřejmě si nedovedl představit rozsáhlou skladbu, v níž by teskný hlas violy po celou dobu dominoval vždy velkolepému a nebývale hlasitému berliozovskému orchestru (Berlioz navíc vůbec nepsal nástrojové koncerty). Barvité orchestrální obrazy z Itálie měl Byronův melancholický cestovatel v určitých úsecích komentovat hlasem sólové violy.

Koncepci rozepsané skladby Paganini ovšem odmítl: nechtělo se mu postávat dlouhé chvíle nečinně před hrajícím orchestrem a počítat pauzy; Berlioz však Harolda v Itálii rychle dokončil a začal provádět s vynikajícím violistou Urhanem. Po čtyřech letech byl Paganini přítomen jedné z triumfálních repríz; byl tehdy už vážně churav a nemohl skoro mluvit, ale okamžitě věděl, co má dělat, aby neztratil tvář a zůstal středem pozornosti: poklekl na jevišti před Berliozem a políbil mu ruku – a následující den mu poukázal částku dvaceti tisíc franků, která Berliozovi umožnila tři léta nerušené tvůrčí práce." Uvedl Jiří Beneš, emeritní dramaturg Filharmonie Brno.

Po klasikovi 19. století zazní v druhé půli večera skladba klasika polské hudby 20. století Witolda Lutosławského, prodchnutá vlivy polského folkloru. Toho v roce 1950 vyzval šéf tehdy nově zřízené Varšavské filharmonie ke kompozici skladby, která by orchestr náležitě reprezentovala, to jest měla zřetelně polský charakter a dala jednotlivým hráčům a skupinám příležitost k efektní produkci. S polským charakterem neměl obtíže, prožíval totiž právě své vlastní folklorní údobí inspirované Bartókovým vztahem k lidovému hudebnímu materiálu, pracujícím s jeho prvky veskrze moderním způsobem a přitom mu ponechávajícím jeho nezaměnitelný charakter; požadavek efektní instrumentace zvládl snadno. Chtěl se však vyhnout klasickému sonátovému schématu několikavěté symfonické skladby a zvolil proto složitý, do důsledků vyvedený tvar odvolávající se k přísnému myšlení baroknímu.