ROZHOVOR s Pavlou Forest z RockOpery: Čeká nás spoustu překvapení, od nových oper až po obsazení

RockOpera (dále jen RO) je vlastně první rocková opera v České republice vůbec. Jak vznikl prvotní nápad na tenhle projekt a kdo za ním stojí?RockOpera Praha je nyní obchodní značkou, pod kterou produkujeme naše rockové opery, je v ní obsažen jak soubor, tak divadlo, kapela, muzika, studio atd... Zezačátku ale byla pouze touha vytvořit hudebně dramatický projekt nejprve na antické téma. Antika proto, že se mi zdálo, že jsou tato témata u nás opomíjená a přitom na nich stojí veškerá evropská ne-li světová kultura. Jsou v nás zakódovaná jako archetypy, podvědomé vzorce chování. Bylo by dobré vynést je na povrch a zhmotnit je v rockerský podobě (smích). Tak vznikla rocková opera Antigona. Společně s mým životním i hudebním partnerem Milanem Steigerwaldem jsme chtěli vytvořit dílo, které by bylo protipólem komerčních muzikálů, něčím, co svým ohněm, zápalem a razantností osloví i pravověrné rockery. Proto jsme zvolili formu rockové opery. A tím, jak jsme dílo postupně realizovali, jsme přibírali i lidi ke spolupráci. Především kamarády z naší kapely King Size a ze spřátelených kapel.

RO zatím ve svém programu čítá celkem 6 představení. Plánujete do budoucna nějaká další na motivy slavných spisovatelů, nebo dáte prostor vlastní fantazii a další díla budou z dílny čistě osobní?Ano, opakovaně hrajeme 6 našich děl, sedmou již vytvořenou operu „Bardo Thödol" budeme na podzim nově inscenovat jako new-rockoperu a letos připravujeme ještě premiéru nové rockové opery v dramaturgické řadě světové literární klasiky. Bude to Kafkův „Proces". Chtěli bychom v něm přiblížit našemu publiku specifický humor tohoto geniálního Pražana.Zatím tedy tvoříme naše díla buď v řadě antické, nebo s dramaturgickým záměrem představit rockovému publiku světovou literaturu. Bardo Thödol se vymyká svým duchovně-filozofickým rozměrem a orientací na tibetskou mystiku. Samozřejmě se v mé hlavě rodí i čistě vlastní náměty, ale s jejich realizací ještě vyčkávám. Osobní rovinu do našich děl promítáme vždy, v každém textu i notě. Je v nich obsažen můj a Milanův názor na svět i život. Vlastně i náměty všech oper jsou pro nás velmi osobní, odráží se v nich naše prožitky, pocity a emoce.

Divadlo svým interiérem není divadlo klasického charakteru – žádný prostor ve tvaru kostky s pódiem vpředu, ale kruhový amfiteátr s pódiem uprostřed hlediště. Kromě toho může diváky i překvapit, že je pódium zvedací. Jak vznikl tento nápad – co se kruhového hlediště i zvedacího pódia týče?Dlouho jsme hledali prostor, který by svým charakterem vyhovoval našim představám na inscenaci rockových oper. Hráli jsme v Kongresovém centru, Obecním domě, v kukátkovém Divadle v Dlouhé a všude museli řešit velké problémy s ozvučením, hledáním vhodných termínů, s uplatněním živého ohně a akrobatických prvků... Nakonec jsme v pražské holešovické tržnici objevili tuto arénu a na první pohled se do ní zamilovali. Svým tvarem odpovídá principům antického divadla a také nás dostala možností netradičně pojmout inscenování našich děl, hrát mezi diváky a být v každém okamžiku, z každého úhlu jim na očích. I když je to nesmírně náročné a velmi kontaktní, má to své kouzlo. Aktéry představení nejsou jen herci a muzikanti, ale i diváci samotní. A tohle fluidum v nich i v nás stále zůstává.Princip hydraulického jeviště nám zůstal z předchozích produkcí, které v budově působily. Používáme ho rádi a po svém – jednou jako říši mrtvých nebo kamennou hrobku, jindy jako idylickou vesnici, svatební chrám či pekelné místo. Záleží na inscenaci. Ale vždy je pocit, „že se země zvedá a udeří nás do čela" velmi fascinující. K nám už patří (smích).

Mezi hlasy, které celou operu provází, můžeme slyšet například frontmana Arakainu Honzu Toužimského, Kamila Střihavku, účastníka SuperStar Vlastu Horvátha, Viktora Dyka, usměvavou Žántí nebo právě ten Váš. Kromě toho, že zde účinkují tato známá jména rockové hudební scény, se v RockOpeře vyskytují i jména "nováčků". Dáváte tak prostor i ještě ne moc zkušeným absolventům konzervatoře nebo zkrátka lidem, kteří na to mají a chtěli by si podobné účinkování vyzkoušet?Ano, rádi kombinujeme zkušené matadory z rockových pódií s neotřelými nováčky. Důležité je, aby každý z nich byl svůj, něčím osobitý, čím přispěje i k charakteru našich děl. Vždyť i Honza Toužimský, který s námi před deseti lety začínal v Obecním domě, byl tehdy novou tváří Arakainu a myslím, že i účinkování v našich operách jej pomohlo vysadit na pomyslný pěvecký piedestal metalu. To samé přejeme i dalším naším spolupracovníkům a kolegům v souboru – většinou mají všichni své kapely, svoje projekty a postupně se ve svém pěveckém i hereckém umění zdokonalují. Říkáme tomu work in process. Konzervatoř, konkrétně oddělení rockové opery Mezinárodní konzervatoře Praha, je další, odborný level, který mohou s námi absolvovat. Ty nejlepší zapojujeme i do souboru.

Kdo skládá texty k operám?Autorkou všech textů jsem já (smích). Nechávám se inspirovat osudy hrdinů našich oper a snažím se psát z jejich pohledu, mluvit jejich ústy a přemýšlet jejich hlavou (pokud možno rockerskou). Pointa ovšem bývá má (smích). Je krásné při tom sledovat myšlenkové proudy autora literární předlohy. Je v nich obrovská inspirace a jsou pro mne obohacením, zdrojem silné satisfakce z namáhavé tvorby. Doufám, že ono vzájemné sdílení myšlenek a životních postojů se přenáší i na naše posluchače a diváky. Pochopila jsem již, že základní lidské názory a touhy jsou po staletí a tisíciletí neměnné.

Všechna vaše vystoupení jsou live, a prakticky závislá na účasti celé kapely, která celou operu doprovází. Máte vymyšlený nějaký improvizační program, kdyby se (nedej Bože) stalo, že by kapela nebyla v plném obsazení a chyběla by nějaký její člen?V tak velkém souboru je potřeba být připraven na všechno. I na improvizaci. Funguje to u nás jako v jiných velkých hudebních a divadelních tělesech, máme více adeptů na jeden post už z toho důvodu, že mají všichni i jiné svoje aktivity (kromě mne a Milana). Ale když už jsme jednou na jevišti, musí všechno klapat a také kromě jiného musí klapat i dokonalá schopnost improvizovat (smích). To patří k živému hraní a je v tom kus velkého umění i dobrodružství.

Zatím jsem navštívila RockOperu čtyřikrát, a ve všech případech účinkovali zpěváci a herci mezi lidmi (např. vesnická tancovačka atp.), někdy se i samotní diváci stali součástí příběhu. Dáváte tak jako první u nás v České republice prostor i divákům a jejich kreativitě?Myslím, že nejsme první ani poslední, kteří se o kontakt s publikem snaží, ale jak už jsem říkala – podporuje nás v tom i tvar našeho divadla a tím jsme výjimeční. Díky aréně jsme přímo uprostřed dění a jinam než mezi diváky jít dál nemůžeme (smích) . Diváci jdou zase rádi k nám na pódium a my je ve svých operách i rádi zveme. Ano, třeba v Anně Karenině si ti nejbližší mohou s námi zatančit tělo na tělo – třeba s Viktorem Dykem nebo se Žántí. A je o ně dračka!

Všechny příběhy jsou doprovázeny „cirkusovými" čísly, akrobacií ve vzduchu a na zemi, nebo třeba hrátkami s ohněm – formací Pyroterra. Koho napadlo skloubit toto umění dohromady s tím hereckým a pěveckým, jak tenhle nápad vznikl a proč?Spolupracuje s námi více novocirkusových souborů, fyzických divadel, artistů. Ke každé opeře se snažíme najít tyto netradiční alternativní umělce, kteří dílo něčím novým obohatí. V poslední době spolupracujeme především s choreografkou Irinou Andreevou a jejím Teatrem Novogo Fronta, což je skupina evropského formátu věnující se fyzickému divadlu. Ohnivé prvky a taneční choreografie tvoří Pyroterra, která je známá ze světových talentových soutěží, např. BritTalent apod... V Oidipovi Tyranovi a v Antigoně spolupracujeme s Terezou Atanas Georgievovou a dalšími. Chceme, aby inscenační jazyk byl moderní a využíval i pouličního umění a alternativních způsobů tvorby. Je to blízké rockovému stylu, má to v sobě dávku autentičnosti a vzrušení. Vychází to z mé i Milanovy prvotní představy při zakládání RockOpery Praha. Vše dohromady kloubí a smysl tomu dává invenční režie Romana Štolpy.

Diváci mohou kromě dění na pódiu sledovat i videoklipy "šité na míru", které doprovází jednotlivé písničky – tak, jako tomu bylo například v Anně Karenině. Videoklipy ale nejsou klasického typu – jsou bez herců, všechny videoklipy jsou kreslené. Kdo za jednotlivými videoklipy stojí a kolik času je potřeba k tvorbě jednoho videoklipu?Divadelní podobu rockových oper doplňuje a obohacuje projekce na černé plátno nad kapelou. Někdy má podobu klipů, jindy vytváří dojem prostředí, většinou vykresluje náladu scény. Nenahrazuje scénografii, která je velmi střídmá až „virtuální". Je organickou součástí děje a dává inscenacím výtvarný názor, obrazové tempo, pocit a atmosféru. Promítáme ji na černé plátno, aby nepřebila svou výrazností děj a pohyb na scéně. Animují je naše výtvarnice Michaela Fišerová, Tereza Doležalová a také Linda Fait, která je díky svému multitalentu i jednou z představitelek Antigony. Je to totiž také skvělá punkově metalová zpěvačka.

A otázka na závěr: Mohou se fanoušci těšit na něco nového? (např. tváře apod.)Fanoušci se mohou těšit na spoustu novinek. Nedávno vyšlo první číslo našeho měsíčního zpravodaje „Fantóm RockOpery", který zábavnou formou popisuje dění v našem divadle a doprovází jej i komix na pokračování z pera šéfredaktora Jirky Štrauba a výtvarnice Michaely Fišerové. Dostává jej mailem zdarma každý, kdo se u nás o něj na stránkách přihlásí. Další novinkou je turné do Bosny a Hercegoviny, které chystáme na přelomu května a června. Předchází mu premiéra dokumentárního filmu „Rock'n'War" od režiséra Damira Piriće, který nás do Bosny pozval. Slavnostní promítání proběhne před a po představení Antigony a slavíme tím 10 let od vzniku RockOpery Praha. Čeká nás letní festival v Českém Šternberku s Faustem a ohnivým peklem nad řekou Sázavou a na podzim dvě nové premiéry, o kterých jsem již mluvila. Novinkou bude i květnové představení Romea a Julie, kde se v hlavní milenecké dvojici netradičně a doufám, že zábavně, objevím já s Jirkou Zonygou, tzv. po čtyřiceti letech. Chystáme i překvapení v obsazení – doufáme, že nově v inscenaci Barda Thödol opět na naší scéně zazáří hvězda klasické opery paní Eva Urbanová.