ROZHOVOR | Lidé jsou zahledění do sebe a pod tlakem, o problémy se nezajímají, říkají členové "kapely roku" Jelen

Bylo letošní léto pro vás jako kapelu „raketový“? Obzvláště po 22. květnu, kdy jste získali Cenu Anděl za kapelu roku? Změnilo se pro vás něco?

Jindra Polák: Získat cenu Anděl byla pro nás obrovská čest, jsme moc rádi, že si nás členové Akademie všimli a rozhodli se ocenit právě nás. Nic to ovšem nemění na tom, že Jelen je hlavně živá kapela a koncerty jsou to, co nás na muzice baví nejvíc. Kontakt s fanoušky, ten přenos mezi pódiem a publikem, to je zážitek, který nic nenahradí!

Ondra Málek: Cena za kapelu roku o nás určitě rozšířila vědomi a léto jsme si maximálně užili. Bylo super počasí a naše víkendová parta projela celou zemi. Mám rad to páteční napětí před koncerty a pondělní únavy. Lidi chodí, baví se a říkají, že jim naše muzika pomáhá. Milujeme to!

Jak vypadá váš ideálně strávený den?

Jindra Polák: Těch scénářů je spousta. Pro mě je krásně strávený den s lidmi, které mám rád, děláním věcí, které mám rád. Ať už je to koncertování s kapelou, hraní si s mojí dcerou, nebo večer při svíčce a sklence vína s mojí ženou.

Ondra Málek: Když se povede nějaká práce, projekt, činnost, kterou dělám, případně když mužů být s lidmi, se kterými je mi dobře.

Máte někdy pocit, že existují věci, před kterými zavíráte oči či nasazujete pomyslnou „pásku přes oči“? Neboť my lidé obecně před spoustou věcí bohužel zavíráme oči.

Jindra Polák: Asi ani ne, já se snažím jít životem s očima otevřenýma dokořán. Občas tam sice člověku může vletět prach, ale myslím že to, co po cestě vidí, za těch pár slz stojí.

Ondra Málek: Myslím si, ze někteří lidé mají pocit, že se jich netýkají globální problémy, ochrana přírody, atd. Ve chvíli, kdy jednotlivec rezignuje na řešení těchto problému, to vnímám jako špatnou cestu.

„Můžem se stát, čím budem chtít…“ Ve vašem případě se tak stalo. Myslíte, že jste jen měli štěstí nebo to chtělo obrovskou dávku trpělivosti, tvrdé práce a že i někdy přišla chvíle, kdy jsi měl pocit, že už to asi nikdy nepřijde? 

Jindra Polák: Já bych řekl, že to bylo od každého trochu. Štěstí musí jít člověk naproti a nejdůležitější je věřit tomu, co člověk dělá, stát si za tím a vydržet. Někdy je to samozřejmě těžké a někdy to trvá dlouho, ale důležité je dělat, co člověk miluje a udržet si tu lásku - v našem případě k muzice - a tu chuť, předávat jí dál.

Ondra Málek: Ano, je dobré mít sny a jít za nimi.

Teď trošku více osobní dotaz: Kdo se ptá, jak se máte, když se z dálky vracíte? Už jste někde uvedl, jak jste vděčný za to, že máte takovou skvělou ženu, rodinu. Lze vůbec popsat ten pocit vděčnosti, když se máme kam vracet? Vznikla právě proto písnička Klidná jako voda? Tedy nejen pro dceru, ale i jako výraz vděčnosti za vše?

Jindra Polák: Jednou se mě někdo ptal, jestli mě nemrzí, že ten úspěch, který máme, přišel pro mě vlastně až v docela „vysokém věku“. (Smích) A mě došlo, že je to právě naopak. Jsem moc vděčný za to, že mám rodinu a zázemí, které mě drží na zemi, ukotvují v realitě a že si dokážu vážit věcí, které bych jinak asi nevěděl a nedokázal ocenit. Moje žena mě od začátku podporuje a stála za mnou i ve chvílích, kdy jsem i já sám byl na pochybách, jestli to všechno moje snažení má vůbec smysl. Pro svojí rodinu jsem napsal písničku „Pár letních chvil“, tam to myslím všechno je.

„Lepší život prožít, než ho jenom žít.“ Co se dle vašeho názoru s námi stalo, že někteří z nás život opravdu jen žijí svůj život a neprožívají. Je to jen problém konzumní společnosti, jak se o tom často hovoří nebo opravdu jen záleží na každém z nás, jak k tomu přistoupíme? Co lze pro to udělat?

Jindra Polák: Já si myslím, že je to na každém z nás, ale že je někdy opravdu hodně těžké vystoupit z toho zajetého jízdního řádu a na chvíli se zastavit a vydechnout. Dnešní doba je bohužel hodně uspěchaná, „rychlá“, zaměřená na výkon a jsme vystavováni neustálému tlaku a srovnávání s ostatními. Což může být v pořádku, ale člověk nesmí zapomenout, že to je všechno jenom hra a to důležité je stejně vždycky uvnitř nás.

Ondra Málek: Jsme generace zahleděná do sebe a svých telefonů. Nepovídáme si, nezajímají nás problémy druhých. Naše profily na sítích jsou často spíš ideální a vysněné představy. To vše vede k samotě. Neříkám, že to je špatně, ale je to naše volba? Řešení je ve větším vnímání okolí, naslouchání a přemýšlení v souvislostech.

Existuje někdo, někteří, s kým, s kterými jste se potkali a i třeba strávili kus života a dnes už tady není, nejsou a vy přesto věříte, že se ještě potkáte? Na co se popř. zeptáte jako první? 

Jindra Polák: Jsou lidé, kteří mi chybí - moje babička, která mě podporovala v muzice a byla hodně důležitou osobností v mém životě, nebo děda, který umřel asi před dvěma roky… Jestli se potkáme, to nevím, ale rozhodně si je v sobě vždycky ponesu. Já si myslím, že nesmrtelnost člověka na tomhle světě, spočívá hlavně v odkazu, který po sobě zanechá v životech svých blízkých

Je krásná noc a vy máte možnost zahrát hvězdám. Která písnička by to byla? Jakákoliv vás napadne.

Jindra Polák: Těch je spousta… Teď mě napadá třeba Nad stádem koní od skupiny Buty. Tu písničku miluju a na našem loňském turné jsme jí s Davidem Stypkou a s klukama z Bandjeez, kteří s náma jeli jako předkapela, zpívali snad na každé afterparty na hotelu!

Keltové spojovali léčivou sílu slunce s uzdravující mocí vody. Voda se považovala v době slunovratu za léčivou. Večerní koupeli se přisuzovala očistná a čarovná moc. A právě slunovrat je svátkem oslavujícím vrcholící sílu Slunce – zdroje energie, bez kterého by život na Zemi nebyl možný Věříte magickému dění v přírodě? Na jeho léčivou moc?

Jindra Polák: Rozhodně věřím tomu, že dění v přírodě nás ovlivňuje po všech možných stránkách. Přijde mi, že lidé trošku zapomínají na to, že není žádné MY a PŘÍRODA, ale že my jsme její součástí, že je to jeden celek, ve kterém se všechno vzájemně ovlivňuje.

Domníváte se, že spěch v našem životě se stává jakousi normou?

Jindra Polák: Spěcháme, protože víme, že jednou vše skončí, a my máme strach odejít s tím vědomím, že jsme neprožili náš život naplno. „Řítíme se tunelem, jsme dva panáky od propasti, ale i splašenej křeček…"

Texty vašich písniček dokazují, že hledáte kořeny toho našeho spěchu, intenzivně se nad tím zamýšlíte. Je tedy nějaké řešení, jak z toho ven?

Jindra Polák: Jediný způsob, jak se zbavit spěchu, je přestat spěchat. (Smích) Ale bohužel, jak už jsme se o tom bavili před chvílí, v dnešní době to není tak jednoduché, z toho kolotoče aspoň na chvíli vystoupit. Žádné univerzální řešení asi neexistuje, ten klid ve svém životě si musí najít každý sám.

Ondra Málek: Každý má svůj osud v rukou a je jen na nás jak s životem naložíme…

S čím nejčastěji zápasíte?

Jindra Polák: S termíny! (Smích) Po dvanácti letech v časopisech se mi obrovsky ulevilo, že nemusím stíhat žádné uzávěrky!

Ondra Málek: Ráno se vstáváním.

Rozlehlá pláň, nekonečná mořská hladina = jakoby nekonečný prostor, pocit svobody, naprosté neomezenosti a ty máš tu možnost někam plout, jít. Kam by to bylo?

Jindra Polák: Já vnímám celé poslední zhruba čtyři roky, co s Jelenem hrajeme, jako takovou jednu velkou, dobrodružnou plavbu. Pokaždé, když nás někam zavede, tak si říkám, že to je to nejúžasnější místo, kde jsem kdy byl, a pak přijde další zastávka a já se zase nestačím divit. Takže já jsem nejšťastnější, když můžu zůstat na téhle palubě a čekat, co mě čeká v dalším přístavu. Teď jsou momentálně na obzoru naše vánoční koncerty, podíváme se do Brna, Ostravy, Havlíčkova Brodu a letošní rok zakončíme v pražském Foru Karlín a pak uvidíme, kam nás vítr zanese dál.

Ondra Málek: Nahoru …

Od 27. 10. 2017 se můžete s Jindrou a Ondrou i celou kapelou Jelen potkat na slovenském turné s kapelou Desmod, kde vystoupí jako hosté (Michalovce, Košice, Bánská Bystrica,Martin…). A následně na jejich Vánočních koncertech, které startují 4. prosince 2017 v Brně.