Hana Hegerová, královna českého šansonu

To je i případ mimořádné ženy, která se stala pro mnohé milovníky hudby ikonou česky zpívaného šansonu. Přitom jde o určitý zavádějící prvek, protože pokud si příslušné heslo najdeme v odborné literatuře, je chanson je všeobecně znám jako zpívaná hudební skladba. Ale škatulkování stranou.

Pokud vyslovíte jméno Carmen Farkašová, málokdo si uvědomí souvislosti. To Hana Hegerová je jiná káva - přitom jde o jednu a tutéž osobu. Rodačka z Bratislavy (20. října 1931), dcera bankovního ředitele mohla být učitelkou a vychovatelkou mládeže, ostatně tuto profesi po absolutoriu gymnázia v Komárně nějaký čas vykonávala. O jejím osudu dozajista rozhodl odborný divadelní kurs při státní konzervatoři (1951-1953). Po působení v Divadle Petera Jilemnického v Žilině se stěhovala do Prahy, kde působila nejen v divadle Rokoko, ale také v revue Alhambra. Už tehdy byl její silnou stránkou zpěv a o jeho zaměření nebylo pochyb zvláště v roce 1960.

Tehdy totiž navštívil matku měst šéf slavné scény Olympia v Paříži a nabízí Haně pozvání. Haně? Přesně tak, už šest let předtím se zpěvačka a herečka objevuje ve filmu Frona, pro nějž volí pseudonym Hana Čelková (rodné příjmení matky). A protože krátce poté poznává Dalibora Hegera, s nímž má záhy syna Matúše, zrodila se Hana Hegerová.

Pokud se zaměříme na její tvorbu, vydala se směrem, který před ní zpopularizovala Édith Giovanna Gassion, známá jako Édith Piaf. Hegerová se její tvorbou inspirovala včetně silných prožitků při interpretaci písní. Jeden kritik dokonce napsal, že když ji viděl v 80. letech zpívat skladbu Rozvod, měl dojem, že jí právě tato nemilá skutečnost potkala (s Hegerem se Hana rozvedla kolem roku 1958).

Hudební kariéra tak postupně převládla nad hereckou, nicméně minimálně ve filmu Kdyby tisíc klarinetů (1964. režie Ján Roháč) v roli zpěvačky Edity, Dobře placené procházce či povídkovém filmu Ta naše písnička česká se neztratila. Známá je také její role barové zpěvačky ze seriálu Třicet případů majora Zemana - v sedmé epizodě zvané Mědirytina si pochopitelně i zazpívala.

Ne nadarmo bývala označována za Édith Piaf z Prahy, šansoniérku se slovanskou duší či Velkou dámu šansonu - a tato přirovnání volili i zahraniční kritici. Dokonce ji neváhali srovnávat s další francouzskou šansoniérkou Mireille Mathieu, která se k odkazu Édith Piaf rovněž hlásí

V životě jí potkalo i několik nepříjemných věcí, mezi ty nejznámější patří krátký pobyt ve vězení. Na její účet přišla platba, která původně patřila Karlu Gottovi. Ať už je vysvětlení jakékoli, Hana tento omyl nenahlásila a dostala za vědomou zpronevěru šestiměsíční trest.

Od Edith Piaf převzala například píseň Milord, ale posluchače těšila i spoustou dalších skladeb, které vydávala na studiových i živých LP deskách, ty jí vycházely i v zahraničí. Koncertovala v Jižní Americe (Argentina), Severní Americe (Kanada, Kuba, USA) a v Evropě sjezdila prakticky všechny významnější státy. Je držitelkou několika vyznamenání (Za zásluhy - 2002; Řád Tomáše Garrigua Masaryka - 2014, Řád Ľudovíta Štúra - 2016). Svou aktivní kariéru sice 12. srpna 2011, tedy krátce před 80. narozeninami, oficiálně ukončila, ale právě díky množství zaznamenaného materiálu se jejími písničkami mohou posluchači těšit i nadále.

EuroZprávy.cz se připojují ke gratulaci této významné a nenapodobitelné umělkyni.