Tušíte, kolik Česká filharmonie utratí za nástroje?

"Pro plánovanou přeměnu Sukovy síně na špičkový komorní sál byl zakoupen nový klavír pro komorní hru od italské rodinné firmy Fazioli. Je to rodinná malovýroba kvalitou srovnatelná, podle některých dokonce lepší než Steinway," řekla mluvčí České filharmonie Petra Zindulková.

Za poslední tři roky tak ČF pořídila 54 nových nástrojů, z toho 40 dechových a dále xylofon, zvonkohru, dvě harfy, několik tympánů, dva bubny, kontrabas a dva klavíry. Důvodem nákupu byla vedle opotřebení také zajímavá obchodní příležitost i potřeba dalšího nástroje pro danou skladbu. Nákupům se věnuje sedmičlenná nástrojové komise, která zároveň střeží jejich stav a opravy.

Tak renomované těleso, jakým ČF je, pořizuje nástroje zpravidla u výhradních zástupců značek. Často se vybírají na míru při zahraničních zájezdech. Například flétny nakupuje u značky Yamaha, která sídlí v Japonsku.

Nejvíce se časem opotřebují dechové nástroje. Jejich průměrná obnova je zhruba 15 let, třeba klarinet vydrží devět let, saxofon až dvacet. Smyčcové nástroje naopak lety získávají podle Zindulkové na kvalitě, to znamená, že se v případě potřeby opravují, ale zpravidla neprodávají.

Filharmonii se proto vyplatí zaměstnávat houslaře. V ČF se sice nehraje na stradivárky, ale ve více než stodvacetičlenném orchestru se najdou i vzácné kusy třeba z dílny slavného českého houslaře Přemysla Otakara Špidlena. Housle koncertního mistra ČF Josefa Špačka naopak pocházejí z poloviny 19. století. Jejich hodnota dosahuje čtyř milionů korun.

"Mezi hráči jsou nástroje také italské, anglické, německé. Nástroje se nakupovaly po celou téměř stodvacetiletou historii," uvedl violista a znalec Jiří Poslední. Čím starší, tím zpravidla hodnotnější. A tak nástroj zakoupený v 50. letech minulého století za 3000 korun může mít nyní hodnotu až čtvrt milionu.

Sobota 4. ledna 1896 v 19:30. To jsou časové souřadnice historicky prvního koncertu České filharmonie. Na programu i na pódiu je Antonín Dvořák. Nejslavnější český skladatel všech dob diriguje své skladby: Třetí slovanskou rapsodii, ve světové premiéře Biblické písně č. 1–5, předehru Othello a Symfonii č. 9 „Z nového světa". Jsme v pražském Rudolfinu, jehož velká koncertní síň bude jednou po Dvořákovi pojmenovaná.

Na koncertě jsou svým způsobem přítomni také Bedřich Smetana (1824–1884), který chtěl pro české posluchače vytvořit tradici symfonických koncertů už v 60. letech 19. století, i iniciátoři „Společnosti ku vydržování velkého orchestru města Prahy", která vznikla v roce 1882. Jejich myšlenky se teď stávají skutečností díky spolku „Česká filharmonie" i díky Dvořákovi. Ten dal toho sobotního večera České filharmonii do vínku „upřímný, povzbudivý a spolu mocně doporučující důkaz své přízně".

16. dubna 1903 ČF poprvé a naposledy dirigoval Edvard Grieg. 11. května 1925 uskutečnila společnost Radiojournal první rozhlasový přímý přenos koncertu České filharmonie ze Smetanovy síně. Hrála se Má vlast. Smetanův symfonický cyklus byl zároveň první gramofonovou nahrávkou ČF pod taktovkou Václava Talicha – pro firmu His Master´s Voice v roce 1929. Světová premiéra Janáčkovy Sinfonietty zazněla v rámci VIII. všesokolského sletu pod taktovkou V. Talicha 26. června 1926. Jedinkrát se s ČF jako klavírista představil Igor Stravinskij – 26. února 1930 v rámci večera k 80. narozeninám Tomáše Garrigua Masaryka. 20. ledna 1949 dirigoval ČF poprvé a naposledy Arthur Honegger. 8. února 1956 řídil Karel Ančerl československou premiéru Šesté symfonie Bohuslava Martinů. 55 koncertů v Austrálii, na Novém Zélandu, v Japonsku, Číně, Indii a SSSR – první zaoceánské turné ČF (13. září – 18. prosince 1959).

V roce 1963 se ČF poprvé představila na Salcburském hudebním festivalu, v roce 1965 v USA a Kanadě. 20. května 1966 dirigoval Darius Milhaud svoji Hudbu pro Prahu, na stejném koncertě debutoval Zdeněk Mácal. 9. června 1970 debutuje s ČF Jiří Bělohlávek, 19. října 1972 Vladimír Válek a 16. ledna 1997 Vladimir Ashkenazy. 28. listopad 2004: První vystoupení ČF na Tchaj-wanu, informuje ceskafilharmonie.cz.