ROZHOVOR – Pražský filharmonický sbor je profesionální vokální soubor, který vyniká na české hudební scéně, ale obstojí i v evropské konkurenci. V nadcházející sezoně oslaví 80 let od svého založení, z nichž sedm let jej vede mladý sbormistr Lukáš Vasilek. Zeptali jsme se jej, jak se vyvíjela jeho spolupráce se sborem, či jak Pražský filharmonický sbor oslaví osmdesátileté výročí od svého založení.
S Pražským filharmonickým sborem jste před pár týdny zakončili sezonu. Když se za ní zpětně ohlédnete, jaká byla z pohledu sbormistra?
Byla velmi náročná, ale stála za to. Máme za sebou celou řadu důležitých koncertů a já myslím, snad to nebude znít příliš neskromně, že jsme je zvládli úspěšně. Vážím si toho, že se v této sezoně rozšířila naše spolupráce s Českou filharmonií. Vystoupili jsme spolu s ní pod vedením vynikajících světových dirigentů, jako jsou např. Jiří Bělohlávek, Manfred Honeck nebo Ingo Metzmacher. Poprvé nás řídil také šéf Metropolitní opery v New Yorku Fabio Luisi. Povedlo se nám pokračovat i v naší náročné samostatné koncertní řadě. V jejím rámci jsme uvedli hlavně skladby, které v Česku zaznívají jen výjimečně nebo se neprovádějí vůbec – některé zazněly v české premiéře a tři z nich dokonce v premiéře světové. Po delší době jsme nahrávali pro Supraphon a spolu s vynikajícím norským klavíristou Leifem Andsnessem účinkujeme také na nahrávce Beethovenovy Fantazie pro společnost Sony. Kromě České republiky jsme koncertovali v Německu, Švýcarsku, Itálii a Francii.
Na závěr sezony jste na samostatném koncertu uváděli Bohuslava Martinů. Čím je pro Vás tento autor výjimečný, že jste jej zvolili pro poslední koncert?
Martinů je v české hudbě fenoménem a jeho výjimečnost není možné v krátkosti popsat. Jeho sborové dílo je samozřejmou součástí repertoáru PFS – skladby Bohuslava Martinů uvádíme takřka pravidelně. Program posledního koncertu byl výjimečný hlavně tím, že jsme provedli všechny čtyři autorovy kantáty „z Vysočiny" souborně během jediného večera. Byl to náš příspěvek k Roku české hudby a zároveň jsme tak oslavili konec náročné sezony. Ten projekt byl obrovský rozsahem, uměleckou náročností, ale i finančními náklady. Současné vedení PFS je v těchto věcech velkorysé a velmi osvícené, a já jsem mu vděčný, že nám umožňuje takové programy realizovat.
Je nějaký autor, který napsal skladby pro sbor, ke kterému přistupujete více než obezřetně, pokud jej zařadíte?
Každý skladatel má „své" a každá skladba také. Musíme být obezřetní vlastně před každým úkolem. Snažíme se vždycky odvést ten nejlepší výkon, jaký dokážeme, ale cesta k němu je někdy dost trnitá. Obecně lze říct, že neobtížnější jsou skladby „a cappella" – takové, kde sbor zpívá sám, bez doprovodu nástrojů. V těchto skladbách je všechno slyšet a neskryje se v nich ani sebemenší nedokonalost. Díky nim ale sbor roste – při práci na nich se nejlépe formuje. Sbor, který zpívá dobře a cappella, zpívá dobře i s doprovodem orchestru. Obráceně to tak ale být nemusí.
O současných autorech se nemluví tak často jako o těch, jejichž skladby jsou již ověřené desetiletími. Pozorujete mezi současnými skladateli někoho, kdo by neměl být opomíjen? Ať už z českých či zahraničních.
Snažíme se takové autory uvádět v rámci naší samostatné koncertní řady. Její programy z velké části profilujeme právě tímto směrem: zařazujeme mj. díla úplně nová nebo v Česku neznámá, anebo taková, na která si jiní interpreti netroufnou. Česká koncertní dramaturgie obecně trpí tím, že uvádí pořád dokola stejné autory a stejné skladby – ty „desetiletími ověřené". Já doufám, že se nám našimi koncerty daří tuto nešťastnou tradici nabourávat. Např. v příští sezoně uvedeme skladby dvou výjimečných skladatelů, kteří jsou velmi známí a skoro populární v anglo-americkém prostoru, u nás o nich ale ví jen málokdo. Jsou to John Tavener a Eric Whitacre. Oba skvěle pracují se zvukem a s lidským hlasem a jejich hudba je pro publikum doslova podmanivá. Takových významných současných autorů je ale víc a já doufám, že se nám bude dařit je českému obecenstvu postupně představovat. Chceme ale objevovat i úplně nové osobnosti. Proto jsme také před časem vyhlásili skladatelskou soutěž. Zájem o ni byl obrovský: autoři z celého světa do ní přihlásili víc než sto dvacet skladeb – mnoho z nich bylo velmi dobrých, ne jenom ty tři, které nakonec zvítězily. „Neobjevené" dobré hudby je tedy spousta, člověk se jí ale nesmí bát a musí při jejím prosazování třeba i trochu riskovat.
U sboru působíte již od roku 2007. Jak se vyvíjela spolupráce?
Naše spolupráce byla příjemná a přínosná hned od začátku – jsem přesvědčený, že oboustranně. Pracujeme velmi intenzivně, ale v klidné a bezkonfliktní atmosféře. V tak velkém tělese to není běžné a já si toho moc považuju. Navíc myslím, že to je na výkonech sboru slyšet. Když se ohlédnu zpátky, určitě jsme před těmi sedmi lety zkoušeli rozdílně: někdy zbytečně moc, někdy zbytečně málo a určitě méně efektivně. Ale to asi ani nemohlo být jinak – museli jsme si na sebe zvyknout a poznat se, abychom věděli, co od sebe můžeme čekat. Dnes už snad můžu říct, že se známe dobře, jsme sehraní a sezpívaní, práce nám jde rychleji a výsledky jsou lepší. Nicméně pořád je na čem pracovat, navíc konkurence v Evropě je obrovská.
Jaký je program Pražského filharmonického sboru během léta?
Už popáté strávíme celé léto na operním festivalu v rakouském Bregenzu. Plníme tam funkci rezidenčního sboru a každý večer vystupujeme po boku Vídeňských symfoniků. Je to pro nás velmi prestižní angažmá. Letos budeme účinkovat v téměř třiceti představeních Mozartovy opery Kouzelná flétna. Tato inscenace bude uváděna na slavné jezerní scéně, tedy na obrovském jevišti plovoucím na hladině Bodamského jezera. Vedle toho budeme zpívat i ve třech menších operách: budou to Slavík Igora Stravinského, Vlaštovka Simona Lakse a Trans-Maghreb Petera Herberta. Poslední jmenovaná opera byla zkomponována přímo pro letošní festival a my ji uvedeme ve světové premiéře. Také nás čeká jeden festivalový koncert. Na jeho programu bude velkolepé Válečné requiem Benjamina Brittena.
Na závěr bych se chtěla zeptat, v jakém duchu se ponese sezona 2014/2015? Je nějaký motiv, který se ponese většinou koncertů?
Společný motiv by se v tom velikém počtu koncertů, které nás v příští sezoně čekají, hledal jen těžko. Ale jedna výjimečná událost přece jen z našeho běžného provozu vybočuje. V únoru totiž oslavíme 80. výročí založení PFS. Při té příležitosti uspořádáme mj. velký slavnostní koncert v Rudolfinu. Na programu bude slavná Stravinského Svatba, výběr z motet Antona Brucknera a jazzová Gloria Johna Ruttera.
Pražský filharmonický sbor byl založen jako amatérské těleso v roce 1935 Janem Kühnem. Tehdy nesl název Sbor Radiojournalu Praha, později, Český pěvecký sbor. Postupem času se profesionalizoval a v letech 1953 – 1990 byl součástí České filharmonie. V současné době působí jako samostatné těleso, které spolupracuje s vynikajícími dirigenty a předními českými i světovými orchestry.
Od roku 2007 je hlavním sbormistrem Pražského filharmonického sboru Lukáš Vasilek, který vystudoval obor dirigování na Akademii múzických umění v Praze a hudební vědu na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy.
V letech 1998 – 2009 vedl Foerstrovo komorní pěvecké sdružení, s nímž slavil úspěchy na soutěžích v Klaipedě (2003) a ve Vídni (2006). Za úspěchy s tímto sborem obdržel v roce 2005 cenu Unie českých pěveckých sborů „Sbormistr junior". V téže době byl druhým sbormistrem operního sboru Národního divadla v Praze. V roce 2010 sestavil jazzový vokální ansámbl, který připravil ke spolupráci s Bobbym McFerinnem na jeho koncerty v České republice. Založil také komorní sbor Martinů Voices, se kterým vystupuje na předních hudebních festivalech.
Související
Koncert za konec války na Ukrajině dnes nabídne Brittenovo Válečné rekviem
Embargo na české umělce? Petříček bude kauzu řešit s čínským velvyslancem
Aktuálně se děje
před 24 minutami
Ukrajinská armáda se poprvé střetla se severokorejskými vojáky
před 1 hodinou
Juncker: Pokud vyhraje Trump, Evropa musí ukázat sílu
před 1 hodinou
Tisíce mrtvých, přes 10 tisíc zraněných. Libanon zveřejnil počty mrtvých ve válce Izraele s Hizballáhem
před 1 hodinou
Donald Trump: Polarizující postava, která se chce vrátit k moci. Obdivuje autoritáře a chce porážet ostatní
před 1 hodinou
Kamala Harrisová: Ostřílená právnička a politička, zastánkyně práv žen a menšin
před 1 hodinou
Volby v USA: První obec sečetla výsledky. Trump i Harrisová mají tři hlasy
před 2 hodinami
Co bude s NATO, pokud volby vyhraje Trump? Rutte se budoucnosti nebojí
před 2 hodinami
Harrisová i Trump zakončili předvolební kampaň po boku celebrit. Hlasovalo už 81 milionů lidí
před 3 hodinami
Volby v USA startují. Harrisová může být první prezidentkou
před 4 hodinami
Výhled počasí do konce listopadu: Meteorologové řekli, zda hrozí výrazné změny
včera
Princ Harry je černá ovce, říká Trumpův syn. Zavzpomínal i na Alžbětu II.
včera
RECENZE: Dcera národa reviduje národní obrození mladistvou perspektivou. Daří se to?
včera
Úřad práce ruší desítky poboček. Zaměstnanci ale ohroženi nejsou
včera
Můžeme brát Trumpa vážně? Kontrast s Harrisovou je nebývale silný, analyzuje expert Smith volby v USA
včera
Vražda na Klatovsku je objasněna. Podezřelou je důchodkyně
včera
Ochraňují nás duše zemřelých příbuzných? Naši předci tomu věřili
včera
Netradiční policejní práce. Strážci zákona dnes začnou střílet divočáky na Liberecku
včera
Proruští socialisté označili volby za zmanipulované. Pak se ozvala Gruzie
včera
Trump nebo Harrisová? Výsledek voleb se nemusíme dozvědět několik dní
včera
Republikáni vs demokraté: Jaký je rozdíl mezi největšími politickými stranami v USA?
Republikáni a demokraté jsou dvě hlavní politické strany ve Spojených státech, které se výrazně liší v názorech na řadu zásadních témat, včetně ekonomiky, zdravotní péče, přístupu k vládě, společenských otázkách a zahraniční politiky. Rozdíly mezi nimi vycházejí z dlouhodobě formovaných ideologií, historických událostí a odlišného přístupu k vládní roli ve společnosti.
Zdroj: Libor Novák