Zemřela Hana Zagorová, měla 75 let

Zagorovou dlouhodobě provázely zdravotní problémy. Její stav se začal zhoršovat poté, co v září 2020 dostala koronavirus s velmi těžkým průběhem. Kvůli únavě a oslabení organismu od srpna minulého roku zrušila své pracovní závazky.

Za svoji kariéru nazpívala Zagorová téměř 900 písní, působila v několika souborech a v divadlech Apollo a Semafor. Pak pro ni Karel Vágner sestavil na přelomu let 1972/1973 doprovodný orchestr. Vystupovala s Michalem Prokopem, Petrem Rezkem, Petrem Kotvaldem a Stanislavem Hložkem.

V roce 2014 převzala diamantovou desku Supraphonu za deset milionů prodaných zvukových nosičů. O rok později byla akademiky uvedena do Síně slávy při hudebních cenách Anděl. Zatím poslední studiové sólové album Já nemám strach vydala v roce 2018.

O dva roky později natočila Zagorová se svým manželem, operním pěvcem Margitou, desku s názvem Konečně společně. V pražském Divadle Kalich bude mít 16. září premiéru muzikál Biograf láska, v němž zazní 24 písní Zagorové. Autorkou scénáře je spisovatelka a publicistka Uljana Donátová.

"V těchto chvílích vůbec nemyslíme na divadlo, ale hlavně na pana Štefana Margitu a pozůstalé, kterým vyjadřujeme upřímnou soustrast," řekl ČTK mluvčí Divadla Kalich Jaroslav Panenka.

Zagorová patřila desítky let k "rodinnému stříbru" české popmusic, byla interpretkou ceněných šansonů i jednoduchých diskotékových popěvků. Proslavily ji hity jako Bludička Julie, Studánko stříbrná, Mimořádná linka, Biograf láska, Nešlap nelámej, Rybičko zlatá, přeju si nebo Je naprosto nezbytné.

Zpěvačka s nezaměnitelným projevem, která zemřela necelé dva týdny před šestasedmdesátými narozeninami, měla za sebou bezmála 60 let dlouho kariéru na scéně. Psala ale i texty pro své kolegy, zahrála si také ve filmech včetně legendárního Trháku nebo muzikálech, a moderovala televizní pořady.

Devítinásobná Zlatá slavice - více ocenění má jen Lucie Bílá -, která během let nazpívala přes osm stovek písní, vydala poslední, třiadvacáté studiové album s názvem Já nemám strach, v roce 2018. Ke spolupráci na něm přizvala mladé autory, text titulní písně napsal Marek Ztracený, slova další písničkář Xindl X. Členka Síně slávy cen Anděl měla na kontě 19 platinových a zlatých desek, prodala bezmála 11 milionů nosičů.

Do vypuknutí pandemie koronaviru Zagorová pravidelně koncertovala, na její vystoupení přitom rozhodně nechodili jen pamětníci její nejslavnější éry ze sedmé a osmé dekády minulého století. "Hrozně moc mě těší, když vidím mladé lidi, kteří umějí texty mých písniček a zpívají si se mnou i ty, které jsem natočila třeba někdy v 80. nebo 70. letech. To je opravdu hrozně krásný pocit a moc si toho vážím," uvedla v rozhovoru před čtyřmi roky.

Po prodělání covidu a následném úrazu se ale potýkala se zdravotními problémy, kvůli kterým například letos na jaře zrušila naplánované koncerty. Ani přes potíže ale nepřestala pracovat.

"Abych vám i sobě udělala alespoň trošičku radost, začali jsme vybírat písničky na novou desku, kterou uděláme letos. A od dubna zase začneme s mými streamy na instagramu," napsala začátkem března Zagorová, která už loni v prosinci představila duet Vánoce jako dřív s Markem Ztraceným.

"Hlasové šálení" Zagorové v semaforské Kytici obdivoval už v roce 1973 kritik Jiří Černý, a současně se podivoval nad tím, jak může nazpívat "diskotékovky, pro něž není potřeba nic než kus hlasu a rytmu". Zagorová působila v několika souborech a v divadlech Apollo a Semafor, než pro ni Karel Vágner sestavil na přelomu let 1972 a 1973 doprovodný orchestr. Zpěvačka vystupovala s Petrem Rezkem (duety Asi, asi nebo Duhová víla), ale třeba i s Italem Drupim.

Na vrcholu slávy se ocitla v první polovině 80. let, spolu se Stanislavem Hložkem a Petrem Kotvaldem koncertovala téměř každý den. Známé jsou jejich písně Diskohrátky, Jinak to nejde, Spěchám nebo Můj čas.

Zagorová v té době (1977 až 1985) devětkrát za sebou vyhrála Zlatého slavíka a plnila haly jako současné megastar. Koncertovala ve východním bloku i západní Evropě. V roce 1983 obdržela titul zasloužilá umělkyně, o němž řekla, že si ho "zasloužila poctivou prací a nebere jej jako dar strany a vlády".

Rodačka z Petřkovic u Ostravy nikdy zásadně nekritizovala mocné. Proto když v roce 1989 podepsala petici Několik vět (na textu neviděla nic, s čím by nesouhlasila), bylo to velké překvapení. Ve svém "slavném" projevu z Červeného Hrádku na Plzeňsku o ní hovořil i tehdejší komunistický šéf Miloš Jakeš. Díky revoluci zákaz vystupování pro Zagorovou platil jen několik měsíců. V následujících letech ale přišel útlum v kariéře i ztráta motivace.

"Měla jsem pocit, že mám všechno odzpíváno, že moje práce je už završena. Byla jsem hrozně unavená," vzpomínala zpěvačka. Navíc se jí rozpadlo manželství s tanečníkem Vlastimilem Harapesem; nevyšla ani adopce dítěte. Štěstí ji však potkalo v podobě o deset let mladšího operního tenoristy Štefana Margity, s nímž spokojeně žila od roku 1992 ("chodil na moje koncerty, ještě ani neměl občanku ...."). Zagorová svého muže často doprovázela na štacích po operních domech.