ROZHOVOR | Berenika Kohoutová: Sedmilhářky příjemně balamutí, staňte se jimi i vy

Jak vzniklo ''duo'' Berenika Kohoutová a Marika Šoposká?

My jsme se začaly kamarádit na konzervatoři, potom jsme spolu točily a nějak jsme pochopily, že k sobě patříme. Už asi sedm let jsme takřka v denodenním kontaktu.

Kniha Semilhářky vychází z vašeho společného blogu. Vznikla zpětně na základě Vašich zážitků nebo byla naopak připravována dopředu a blog byl ''rozjezd'' pro plánovanou knihu?

První byl blog a potom teprve kniha. My jsme neměly absoulutně žádné ambice, co se týkalo blogu. Chtěly jsme si prostě hrát a psát si a nijak fatálně jsme to nevnímaly. Když nám ale někdo řekl, že se mu to líbí, moc nás to těšilo. No a potom najednou z ničeho nic přišla nabídka nejdřív od jednho a potom od druhého vydavatelství. Tak jsme se rozhodly, že do toho půjdem a to i kvůli naší skvělé ilustrátorce Týně, která svými obrázky blog i knihu neuvěřitelně posunula.

Proč právě název Sedmilhářky?

To je velmi jedoduché. Milujeme film Sedmikrásky od Věry Chytilové. Jeho poetiku, hlavní hrdinky, co zlobí.

Vychází všechny vaše příspěvky, ať už na blogu či v knize, ze skutečných událostí, které se Vám osobně staly?

To vám nikdy tak úplně neřekneme, abychom dál měly svobodu v tom našem příjemném obalamucování! Ale většina věcí se zakládá na pravdě a je pouze zveličená. Ale nejlepší je, že ty nejabsurdnější věci se nám většinou opravdu staly.

Byly mezi Vámi a Marikou nějaké rozepře při tvorbě knihy nebo jste se dokázaly ve všem shodnout?

Nebyly. Na všem jsme se shodly. Samy to nechápeme, asi k sobě opravdu patříme!

Vaší maminkou je známá spisovatelka Irena Obermannová, podílela se i ona nějakým způsobem na tvorbě knihy?

Kromě pár rad a názorů na ničem. Ale vzhledem k tomu, že obě naše matky musí být logicky a zákonitě Sedmilhářky, když nás porodily, tak i moje máma byla vlastně u vzniku.

Jaké byly první ohlasy na Vaší knihu?

Pozitivní! Z toho máme takovou radost, že skáčeme každý den do stropu. Ale my ty negativní kririky moc neposloucháme, haha :-)

Psali jsme: Jsou dvě a mají jasná pravidla! Novou knihu Sedmilhářky pokřtili hvězdní kmotři  

Podle reakcí na blogu se ve Vašich příbězích mnoho žen ''nachází". Jak na ně naopak reagují muži?

No... ti naši se v něm rozhodně nenacházejí, například. Ale mám třeba jednoho kamaráda, který náš blog od začátku úplně miluje. Nechceme urazit naše holčičí čtenářky, protože je samozřejmě milujem, ale najít mezi nimi občas nějakého muže Sedmilháře je teda skvělý pocit!

Vy a Marika se o příběhy dělíte se spoustou lidí. Funguje to i naopak, že čtete či posloucháte příběhy Vašich fanoušků a následně s nimi komunikujete?

Zatím nám nikdo z našich fanoušků žádný příběh neposlal. Ale co se týká lidských příběhů – rády si povídáme s lidmi. V kavárnách, barech, v divadle...

Jak byste knihu žánrově charakterizovala a jaké je její poselství?

Otevřené dopisy? Existuje – li takový žánr. Jinak možná polofiktivní deník. Poselství zní: Staňte se Sedmilhářkami!

Plánujete nějaké další věci s knihou spojené? Autogramiády, čtení nebo něco podobného?

Ano, plánujeme! 7.6. například o pěti v Neoluxoru na Václavskám náměstí, 14.6. v Ostravě a Brně a 14. 10. v Havlíčkově Brodě. Termíny aktualizujeme na našem facebooku.

Sedmilhářky nedodržují pravidla a předpisy. Platí to u Vás i osobním životě?

Rády bychom a velmi se o to snažíme, ale samozřejmě v osobním životě se člověk nějakými pravidly řídit musí. A proto je skvělé mít roli Sedmilhářky, kterou si člověk může obléct a dělat si, co chce.

Povoláním jste především herečka, jaká byla role spisovatelky?

Nepovažuji se za spisovatelku. Například si vůbec nedovedu představit, že bych napsala knihu, i když takové nabídky už také byly. Uvidíme. Blog je zábavná forma psaní, řekla bych. A že z toho vznikla kniha, byla u nás víceméně náhoda.

Máte v plánu nějaký další literární počin nebo pokračování Sedmilhářek?

Máme v plánu spoustu věcí, které zatím nechceme prozrazovat!

Co byste vzkázala fanouškům Sedmilhářek?

Že jim strašně moc s Marikou děkujeme a že co se týče právě jich, budeme vždycky velmi pokorné!