Spisovatelé se v Česku neuživí. Vinu nenesou čtenáři

Tomáš Jurák spolu s další spisovatelkou Monikou May vydal už tři sbírky povídek. Píše je v nejrůznějších žánrech, ale většinou patří k vědecké fikci. Tvrdí, že nejednoduší na spisovatelství je napsat knihu. "Když naše první kniha byla hotová, začali jsme oslovovat různé nakladatelství. Jelikož nešlo o vyhraněný žánr, nýbrž o sbírku povídek, zájem nebyl. Říkali nám, že mají naplněný plán vydávání na dva roky, a proto bychom se měli ozvat až potom," popsal Jurák pro EuroZprávy.cz proces po napsaní knihy.

Podle předsedy české asociace spisovatelů a básníka Ondřeje Lipára v současné době spisovatelství je v Česku hlavním zdrojem příjmu jen u velmi malé skupiny bestselleristů, přitom málokomu to vydrží dlouhodobě. "Pro většinu autorů tvorba znamená spíš koníček, protože nějaký větší stabilní příjem z toho neplyne," řekl Lipár pro EuroZprávy.cz. Za důvody toho mimo jiné považuje nízké odměny za vydávání knih i náhrady za výpůjčky z knihoven, které jsou v Česku druhé nejmenší v Evropě. "Odměny za živé vystupování zatím také nejsou příliš vysoké, takže si troufám říct, že pro většinu autorů je to opravdu spíš zájmová činnost než práce," objasnil Lipár.

Podle něj hraje roli i to, že Česko je malá země, která má omezené množství čtenářů. Dodal, že čeští autoři příliš málo tlačí na vydavatele, aby odměny za vydávání knih byly vyšší, a také trochu zaostávají ve vývozu literatury do zahraničí. Státní agentura pro export literatury vznikla jenom před dvěma lety a podle Lipára předtím dlouho chyběla instituce, která by pomáhala autorům rozšiřovat svou produkci do zahraničních trhů.

"Asociace spisovatelů se teď s pomocí Ministerstva kultury snaží prosadit změnu autorského zákonu, díky které by se zvětšily náhrady za výpůjčky z knihoven. Také se snažíme sami být autorům dobrým příkladem v tom, aby odměny za živá vystupování byly vyšší a s časem se dorovnaly německému standartu, kde odměna za jeden literární večer se pochybuje kolem tří set eur," sdělil Lipár.

Jurák a May se po prvním zklamání rozhodli pro vydání vlastním nákladem. "V první oslovené firmě nám po počátečních slibech oznámili, že naše texty vydat nechtějí. Druhá menší firma již spolupracovala dobře a bez problémů," řekl Jurák. Za všechno od korektury, skenování ilustrací, sazby až po tisk spisovatelé museli zaplatit z vlastní kapsy. "I tak to samotný autor nemá jednoduché, musí se dobře zorientovat v problematice, například správně vybrat formát, písmo i papír. Vlastními silami jsme zajistili grafické podklady pro obálku. Sami jsme také sestavili knihy v elektronické podobě," podělil se o své zkušenosti spisovatel. Pokud to podle něj člověk sám neumí, nezbude mu než podstatně připlatit. "Když jsme nakonec drželi v rukou první výtisky, byl to krásný pocit. Jenže to byl jen začátek," řekl Jurák.

Lipár si myslí, že český čtenářský trh je specifický především svojí malou velikostí. Dodal, že na druhou stranu ten trh zčásti zahrnuje Slovensko, i když mladší generace Slováků postupně přechází na překlady z češtiny. "Zároveň výzkumy profesora Trávníčka svědčí o tom, že Češi jsou náruživí čtenáři. Čtou víc než drtivá většina evropských národů. Navíc kniha je v Česku pořád významný dárek. Nejvíce se knihy nakupují před Vánocemi, protože jsme zvyklí věnovat svým blízkým právě knihy," řekl básník.

Podle předsedy českého PEN klubu Jiřího Dědečka je literatura v současné době obecně na ústupu z výsluní, a proto její popularita klesá. "Spisovatelství samotné však hodně oživují počítače i sociální sítě. Velmi často ale jde spíš o deníkové záznamy pro soukromou potřebu než o literaturu," uvedl pro EuroZprávy.cz. Před pěti lety, když Dědeček pracoval jako lektor tvůrčího psaní na Literární akademii Josefa Škvoreckého, podle něj začínající spisovatelé nejvíce psali o vztazích, drogách i sexuální orientaci. Lipár předpokládá, že v současné době k nepopulárnějším knihám mezi čtenáři patří lehčí čtivo, přístupné romány, detektivky, sci-fi i romantické příběhy a v poslední době takové věci jako pomůcky k práci či návody na zlepšení života.

Za základní věc po napsaní knihy Lipár považuje zvolení svého nakladatele. "Je potřeba si zvolit toho, ke komu jako autor máte důvěru, protože dobře znáte jeho produkci. Také to může být nakladatel, který vydává knihy podobného ražení, a tedy dokáže obsloužit čtenáře, ke kterým svým textem míříte," řekl básník.

Zdůraznil, že je potřeba pokračovat na tom pracovat i ve chvíli, kdy kniha je na trhu. Doporučil se účastnit autorských čtení a být v kontaktu se čtenáři, tedy být aktivní na sociálních sítích i vstupovat se čtenáři do dialogu. Dodal, že se vyplatí i objíždět knihovny, vždyť dost často stojí o živá vystoupení. "Pokud autorovi nestačí internet i sociální sítě, kde se může docela dobře zviditelnit, a touží svá díla vydat tiskem, ba dokonce za honorář, pak myslím, že to je ono největší úskalí. Nakladatelé neradi riskují, sázejí na osvědčená jména a mladý začínající jen těžko hledá," vysvětlil Dědeček.

Podle Juráka to nejdůležitější po napsaní knihy je dostat ji mezi lidi. Kvůli tomu, že prodejné kanály vydavatelských firem byly omezené, spolu se spoluautorkou museli najít další. Oslovili tedy velkou distribuční firmu. "Přijali bychom jejich podmínky, kdyby s námi jednali férově. Jednání ale bylo velmi neseriózní a po nějaké době jsme to vzdali," uvedl spisovatel.

Podle něj si distribuční firmy vezmou kolem osmdesáti procent z prodejní ceny knihy, z další části se zaplatí příprava i tisk a jen zbytek autor nechává jako zisk. "Úspěch jsme měli u některých internetových prodejců, kteří naše knihy kupovali, byť prodané počty papírových výtisků byly relativně nízké," řekl. Dodal, že s elektronickými knihami to bylo lepší, a proto nejvíce knih Jurák a May prodali sami. Začínajícím autorům doporučil se trefit do požadavků některého z větších nakladatelství. "Jakmile se kniha dostane do obchodů, zcela jistě se bude prodávat," vysvětlil.