Recenze: Black Panther: Wakanda se vypořádává se ztrátou hlavní hvězdy a dojímá k slzám

Pokračování snímku o tajemné technologicky vyspělé civilizaci ukrývající se před světem kdesi v zapadlém koutu Afriky se muselo vyrovnat s tragickým úmrtím hlavního protagonisty Chadwicka Bosemana, který zemřel před dvěma lety na rakovinu tlustého střeva. Bylo tedy nutné vysvětlit, jak jsme přišli o tvář krále T’Challa. Tvůrci to vzali od podlahy a nechali krále zemřít také ve světě Black Panthera a druhý film pojali jako určitou formu pocty Bosemanovi.

První polovinu snímku, zabírá expozice příběhu a nových postav. Vrací mnohé známé postavy z prvního dílů, mezi nimiž nechybí královna Ramonda (Angela Bassett), Shuri (Letitia Wright) či M’Baku (Winston Duke). Tíhu hlavního hrdiny po T’Challovi přebírá Shuri a brzy se začne projevovat, že na takovou úlohu Letitia Wright zatím nemá kapacitu – o tom ovšem později.

Poté, co se rozkřikla zpráva u smrti ochránce Wakandy mezi jejími nepřáteli, rozbíhá se boj královny a jejich věrných bojovnic proti nepřátelům skryté země. Jenže první polovina sto šedesáti minutového snímku se strašně táhne. Během hodin a půl procestujeme polovinu světa, řeší se podružná témata, která nikoho moc nezajímají a celkem nic se neděje.

Smyslem této předlouhé expozice je představení postav, jež se stanou důležitými figurami v závěrečné partii. Druhá polovina snímku tak již přehodí výhybku a zbytek snímku začne odsýpat. Ovšem začnou se vynořovat jiné problémy, které nepřímo souvisí s rozmáchlým úvodem. Tím, že jsme se zabývali uvedením dalších postav na šachovnici, se snímek nestihl věnovat ústředním hrdinům, kteří tak ztrácejí na důležitosti a jejich vývoj je mnohem menší, než bychom od snímku s tak roztáhlou stopáží čekali.

Dalším problémem je jistá nevyzrálost scénáře, který asi na papíře fungoval dobře, ale jeho převedení do vizuální podoby bolestivě pokulhává. Logika události často trpí, nemluvě o vnitřní koherenci a logice postav, které se občas chovají zcela v rozporu s okolnostmi. Spoilerů se bát nemusíte, nebudeme jmenovat.

Snímek se také potýká se ztrátou titulní tváře. Příjemným překvapením se stala Angela Bassett, která roli královny zvládla na výbornou. A nezklamal také výborný Martin Freeman, i když jeho postava ve snímku působí jaksi nepatřičně a trochu zbytečně. Nicméně herecky ji není co vytknout. Zbytek ansámblu si odehrál svoje, ale nepřidal nic moc navíc. To je pak hodně vidět na postavě Shuri, která v podání Letitii Wright úplně zapadla v množství nově příchozích.

Black Panther: Wakanda nechť žije je lehce nadprůměrným komiksovým snímkem ze studia Marvell, jehož shlédnutí je již takovou nepsanou povinnosti všech fanoušků Marvellovského univerza. Bohužel se zdá, že se komiksové snímky začaly trochu vyčerpávat a ztrácejí na své originalitě, přestože se Marvell zarytě snaží žonglovat s různými tematizacemi jednotlivých produkcí. Na druhou stranu, po sebeparodizujícím Thorovi je Black Panther příjemným návratem k tradičnějšímu způsobu výstavby snímku a vrací divákovi naději, že to s Marvellem ještě nejde až tak z kopce.

Celkové hodnocení: 70 %

Black Panther: Wakanda Forever (2022)

Hrají: Letitia Wright, Lupita Nyong'o, Winston Duke, Angela Bassett, Danai Gurira, Martin Freeman, Tenoch Huerta, Lake Bell, Michaela Coel a další.

Režie: Ryan Coogler

Scénář: Ryan Coogler, Joe Robert Cole

Kamera: Autumn Durald

Hudba: Ludwig Göransson

USA / 161 min / akční, dobrodružný, sci-fi