Výstava ateliéru UMPRUM dokládá, že současná malba není závislá pouze na plátně

Již samotný název výstavy, Materiál 307, na první pohled může působit nejasně, jeho původ je přitom jednoduchý. Jednak jde o materiální podstatu výtvarných děl, jednak materiál představuje samotné studenty Ateliéru malby. Číslo 307 pak odkazuje k číslu učebny na UMPRUM.

Ateliér malby vede od roku 2010 Jiří Černický s Markem Medunou, kteří zde vytvářejí zázemí k experimentu.  „Ateliér vnímám jako otevřenou platformu, kde není úkolem pedagogů vést studenty k řemeslné dokonalosti, ale k emancipovanému, sebevědomému dialogu a vzájemnému sdílení idejí. Malba může vypadat jakkoli – je ale podstatné, jak o ní autor přemýšlí a jak je schopen tyto myšlenky interpretovat a kontextualizovat,“ vysvětluje Černický.

Potřeba diskuze

Na výstavě jsou představena vybraná díla jednadvaceti umělců, současných studentů ateliéru i jeho absolventů. Kurátorky výstavy, Eva Skopalová a Patricie Fexová, chtěly ukázat to nejlepší a zároveň průřez tím, co vše lze pojímat jako malbu. Otázka ohledně toho, co znamená malba nebo i co je umění a jaký má význam, provází celou výstavu. Současně na ní není možné zcela odpovědět, a proto je třeba zkoumat hranice současné malby. Eva Skopalová mluví také o tom, že je o těchto otázkách potřeba diskutovat. „Ateliér je platformou pro komunikaci, kterou pak můžeme lidem dál předávat a komunikovat i s nimi,“ dodává.

Vlevo Markéta Jáchimová: Vyvolání paměti, z cyklu Vstup do prázdna, 2016 (zdroj: Jan Slavík)

Expozici otevírá video, které vzniklo přímo v ateliéru, kde sledujeme, jak jednotliví umělci přinášejí a zase odnášejí svá díla. „Ukáže se nám ta místnost 307, která je rodištěm umělců, kteří pak ukazují svá díla v tom krásném čistém galerijním prostředí,“ říká Fexová. Jedním z prvních děl, která jsou na výstavě zastoupena, je konceptuálně pojaté Enter the Void (Vstup do prázdna) Markéty Jáchimové. Ta se ve svém díle zabývá pojmem prázdna, přičemž často vychází z antické mytologie. Jsou zde znázorněny koruny topolů malované pigmentem černě ze spáleného dřeva, který si sama vytváří. Další vystavující, Gabriela Těthalová, realitu zpracovává v abstraktních vizuálních kódech, což vychází z jejího předchozího studia matematiky. V jejím díle lze nalézt různé fragmenty, je zde vytvářen jakýsi kontakt s minulostí.

Kateřina Palešníková: Okurková sezóna, 2017 (zdroj: Jan Slavík)

Včetně klasických pláten jsou zde i jiné formy, jichž může malba nabývat. Například dílo Kateřiny Palešníkové s názvem Okurková sezóna. Jedná se o jakési jezírko s barevným pigmentem, které lze považovat za hranici malby. Naproti tomu Mark Rohel pracuje se zcela odlišnou formou, videi, z nichž skládá i obrazy. Vystavené video, v němž se autor fascinovaně dívá do zářivky, bylo vybráno kvůli jeho absurditě. „Pokud si uvědomíme, že tohle video je v kontextu malby, je třeba upozornit na to, že barva je možná díky světlu a malíř s tím fyzicky pracuje,“ vysvětluje Skopalová. 

Jakub Choma a Adam Vít: Jehla v kupce sena, 2017 (zdroj: Jan Slavík)

Z dalších děl je zde zastoupen monumentální mural art Jakuba Chomy a Adama Víta, který doplňuje skutečná kupa sena a pytle naplněné skartovaným papírem, tedy informacemi. „Když se informace začnou kupit natolik, že už je není možné nikdy pojmout, tak přestávají mít smysl,“ doplňuje Skopalová.

Z dalších vystavujících jmenujme například Filipa Dvořáka, Martina Lukáče, Zuzanu Ondrouškovou, Ivetu Bradáčovou či Lucii Rubínovou. Výstava, kterou doplní i konference o současné malbě, potrvá do 8. května.