Aj Wej-wej či Magdalena Jetelová. Instalace vytvořené na míru prostorám Veletržního paláce

Aj Wej-wej je jedním z nejznámějších čínských umělců a jedním z nejvlivnějších umělců současnosti. Často vytváří provokativní díla a otevřeně kritizuje čínskou vládu. Vytváří konceptuální díla, věnuje se architektuře a je známý i jako politický aktivista. Známé jsou také jeho skulpturální instalace, které vždy komunikují s daným prostorem. Ve svém díle se zabývá kritikou současného světa a kritickému přehodnocování minulosti.

Aj Wej-wej: Zákon cesty (zdroj: Šárka Prágrová)

V rámci současné výstavy Zákon cesty dokumentuje osudy migrantů, jimiž se intenzivně zabývá v posledních dvou letech. V rámci toho několikrát navštívil řecký ostrov Lesbos a řadu dalších zemí, kterých se toto téma týká. Výstava má několik vrstev, které v sobě nesou empatii a morální znepokojení umělce v konfrontaci s nekontrolovatelnou destrukcí. Silný náboj výstavě dodává i fakt, že Veletržní palác v letech 1939-1941 sloužil jako shromaždiště Židů před jejich deportací do koncentračního tábora v Terezíně.

Laundromat - oblečení a boty z tábora Idomeni (zdroj: Šárka Prágrová)

Výstavu doplňuje i několik Aj Wej-wejových starších děl jako Laundromat (2016). Zde se také zabývá uprchlickou krizí, kdy shromáždil, vypral, vyžehlil a uspořádal tisíce kusů oblečení a dalších předmětů zanechaných v opuštěném táboře Idomeni. Hadí strop (2009) představuje památník obětem zemětřesení v čínské provincii Sʼ-čchuan. Instalace Slunečnicová semínka (2010) nebo S květinami (2013-2015) jako pokus o autoportrét z doby jeho domácího vězení a další.

Instalace v rámci výstavy Dotek doby (zdroj: Šárka Prágrová)

Magdalena Jetelová, uznávaná česká fotografka a konceptuální výtvarnice, připravila v rámci své výstavy Dotek doby pro prostor Malé dvorany instalaci v podobě kaskádovitých bazénů, na něž probleskují laserové paprsky. Obvod dvorany je vyplněn vibrující zrcadlovou fólií, což může vyvolávat nepříjemný dojem. Celkově je instalace jakýmsi symbolem mapy, odkazuje k válečným místům, ale i ke krajině. Připomíná nestabilitu a křehkost globální sociopolitické situace, klade otázky ohledně moci i proměny krajiny, která je nositelem historie.

Retroreflexe, Fotosyntéza, Zelené světlo a další

Z dalších výstav, které je možné ve Veletržním paláci navštívit, jmenujme Retroreflexi absolventa Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze známého jako Epos 257. Dříve se věnoval graffiti, dnes se zabývá veřejným prostorem a ikonografií města, přičemž se často dotýká sociálních a společenských témat. Keiiči Tahara se představí cyklem velkoformátových černobílých fotografií Fotosyntéza 1978-1980, v němž zkoumá vztah lidského těla a fyzikálního světla. Dánsko-islandský umělec Olafur Eliasson ve spolupráci s muzeem Thyssen-Bornemisza Art Contemporary ve Vídni vytvořil projekt Zelené světlo. Reaguje v něm na situaci, ve které dochází ke společenské transformaci, vysídlování, migraci. Jedná se o uměleckou dílnu, která potrvá do 2. dubna.