Jejich slibně rozjetou kariéru násilně ukončili. Lékaři, právníci, inženýři i učitelé náhle skončili v továrnách u pásů a na stavbách. Inteligence, která nebyla k poúnorovému režimu loajální, náhle opustila státní správu, do níž nastoupili prověření dělníci. Právě před 70 lety 25. června 1951 komunisté spustili Akci 77 či 77 tisíc do výroby. Noví vládci se rozhodli vypořádat s částí střední třídy a zbytečné úředníky poslali na práci do průmyslu, který se měl potýkat s nedostatkem sil. Poté, co bolševici znárodněním zlikvidovali živnostníky a zemědělce, zničili lidské osudy i úředníkům.
Vzdělaný člověk se zrůdnému režimu nehodil. V módě byl na počátku padesátých let proškolený úderník plnící normu na 500 procent. A tak se i ředitelé podniků proměnili v dělníky a naopak z továren do státní správy putovali uvědomělí soudruzi na vysoké pozice. Obě skupiny neměli na nová zařazení vzdělání či kvalifikaci, a tak Akce 77 tisíc do výroby, občas označovaná jako 77 500, neměla naději na úspěch. Každopádně komunisté na klíčová místa upřednostnili neschopné před opravdovými odborníky.
Pane doktore, vezu vám písek, pane inženýre, podejte mně cihlu
Nedostatek pracovních sil především v těžkém a zbrojním průmyslu skutečně existoval, akce však byla především politicky motivovaná. Komunisté chtěli odstranit z úředních míst lidi vnímané režimem jako nepřátelské. Úředníci měli být vyřazeni ze svých původních profesí, sžít se s dělnickou třídou a stát se její součástí. Jednalo se o součást širšího úsilí KSČ o přetvoření společnosti. Cílem bylo rozbít „staré elity“, zlikvidovat starou inteligenci a vytvořit novou společnost v čele s elitami novými, pocházejícími z řad dělnické třídy. Na celé věci bylo vtipné, že samotní dělníci se do vyšších pozic příliš nehrnuli a neměli velký zájem dále studovat či vykonávat nějakou jinou práci než tu, na niž byli dosud zvyklí.
Nejzářivějším příkladem Akce 77 tisíc do výroby je stavba Branického mostu, jemuž se lidově přezdívá most Inteligence. A to z důvodu, že jej stavěli vysokoškoláci, bývalí úředníci ze státní správy, kteří nebyli loajální k novému režimu. Často se proto ze stavby ozývalo: „Pane doktore, vezu vám písek, pane inženýre, podejte mně, prosím, cihlu.“ Tehdy se jednalo o největší koncentraci lidí s akademickými tituly při budování. Výjimkou nebyli ani nepohodlní advokáti, kteří ještě včera seděli u soudu, a druhý den byli povoláni na vrty.
Mimochodem to nebylo poprvé, co se komunistická vláda rozhodla k obdobnému kroku. Podobný pokus zde byl už na konci roku 1948. Na základě vládního rozhodnutí měli komunisté v úmyslu poslat do výroby přes 65 tisíc zaměstnanců. Za zmínku stojí, že na podporu zmíněné akce vznikl dokonce agitační film Pan Novák o úředníkovi pojišťovny (jeho představitelem byl Jindřich Plachta), který je přeřazený k práci v továrně, kde se mu nakonec zalíbí a je nadšený i z nového pracovního kolektivu.
Realita však byla samozřejmě na hony vzdálená tomu, co bylo líčeno v propagandistickém snímku. Ukázalo se, že realizace plánu nebude z mnoha důvodů tak jednoduchá. Jednotlivá ministerstva nebyla z tohoto kroku nadšená, protože nižší počet lidí jim znemožňoval efektivně vykonávat práci. Obrovský problém představovala i nekvalifikovanost úředníků pro práci v průmyslu a ani pokročilý věk některých úředníků větší pracovní výkonnosti v továrnách rozhodně nepomáhal. Navíc z plánovaného počtu 65 tisíc úředníků skončila v průmyslových podnicích pouhá třetina a celý plán naprosto ztroskotal.
Šlo o naprosto absurdní krok, chyběla praxe i vzdělání
Vraťme se ale zpět k Akci 77 z roku 1951, která byla ukázkou naprosto nulové sebereflexe komunistů. Pro úřady i průmysl měl tento záměr komunistů převést úředníky do výroby přímo katastrofální následky. Ostatně nikdo rozumný ani nemohl čekat, že opakování stejných chyb může skončit odlišným výsledkem. Šlo o naprosto absurdní krok, kdy do továren nastoupili lidé, kteří s prací v průmyslu neměli vůbec žádnou zkušenost, ani praxi. Jejich pracovní výkonnost byla zcela pochopitelně nižší a výrazně narostl počet vyrobených zmetků, čehož pak ještě využívala komunistická propaganda, když tvrdila, že každý zmetek je dílem třídního nepřítele.
Naopak na úřednická a vedoucí místa nastoupili lidé bez potřebného vzdělání, a tak úroveň státní správy z pochopitelných důvodů silně utrpěla. Počet lidí v administrativě spadající pod stát navíc ještě nabobtnal důsledkem toho, že komunisté zestátnili podniky a zemědělství. Do toho všeho se po roce 1948 do státního aparátu musela začlenit i samotná KSČ, která zde zaváděla své kontrolní orgány a kádrové odbory. Počet úředníků tedy neustále rostl. Ostatně by bylo bláhové si myslet, že zrovna totalitní komunistická moc by měla za cíl zeštíhlení státní správy.
Podle neoficiálních údajů měla tato akce skončit převedením 51 215 úředníků do výroby, tedy jen zhruba dvou třetin z plánovaného počtu. Navíc vůbec nevyřešila problémy, s nimiž se náš průmysl potýkal (některé nové problémy spíše naopak přinesla) a ještě k tomu uškodila státní správě. Na pozice úředníků nastoupili ti méně schopní a náš těžký průmysl si příchodem úředníků také vůbec nepomohl, protože dělnické profese museli dělat lidé, kteří k tomu neměli kvalifikaci.
Výročí Akce 77 by nám mělo posloužit jako připomínka naprostého komunistického neumětelství, neschopnosti předvídat důsledky a totální absence sebereflexe. Pro společnost je nejprospěšnější, když lidé dělají práci, pro kterou mají nejlepší předpoklady. Jenomže u komunistů byl rozhodující třídní původ. Z úředníků a lidí na vedoucích pozicích se stávali dělníci a naopak. V konečném důsledku to znamenalo upřednostňování těch méně schopných v daném oboru. Trpěli tím jednotlivci, hospodářství i společnost jako celek. V dnešní době by nám měl tento přístup sloužit jako odstrašující příklad.
Autor je místopředsedou KDU-ČSL, předsedou sněmovního Výboru pro evropské záležitosti a poslancem Parlamentu České republiky.
Související
Vzájemně zaručené zničení se musí připomínat. Ruská snaha o aktivaci článku 5 může mít děsivé důsledky
Kreml ví, že je Západ daleko silnější. NATO a EU musí jednat z pozice síly
komentář , Ondřej Benešík , komunisté , Komunismus , historie
Aktuálně se děje
Aktualizováno včera
Policie zasahovala na univerzitě v Plzni. Útok se nepotvrdil
včera
Schválený rozpočet jako nástroj destrukce. Babiš kritizoval, Fiala ostře reagoval
včera
Česko bude mít další národní park, rozhodla vláda. Řešila i výpadek dodávek ropy
včera
Svatá Barbora a tradice adventního času
včera
Policie našla u rodičky obviněné z vraždy další mrtvé dítě
včera
EU není připravená na obchodní válku s USA. Macron varoval před bolestivou prohrou
včera
Pádem Aleppa to nekončí. Erdogan rozehrál v Sýrii nebezpečnou hru, o hlavu Asada mu ale nejde
včera
Jižní Korea se zmítá v politické krizi. Jun Sok-jol otevřel stanným právem bolestivé rány
včera
V Česku se poprvé objevil domácí případ onemocnění difylobotriózou
včera
Ukrajina nás přibližuje jaderné válce víc než Kuba, tvrdí Putinův propagandista. Historik vysvětlil, jak to skutečně je
včera
NATO odradí Putina od celoevropské války. K ústupkům ho ale nedonutí ani Trump, míní expert
včera
Podřezal si ICC pod sebou větev? Zatykač na Netanjahua nemá v historii obdoby
včera
Jun Sok-jol dal v sázku jihokorejskou demokracii potřísněnou krví. Ta ho zřejmě přežije
včera
Patová situace prolomena. Ukrajina čelí nejhorším ztrátám za poslední dva roky
včera
Rána geopolitické stabilitě. Noc politického chaosu v Jižní Koreji sleduje Rusko, Čína i KLDR
včera
Nejskloňovanější jméno týdne. Kdo je Jun Sok-jol?
včera
Jižní Korea na nohou. Politici i veřejnost chtějí prezidentovu hlavu, Sok-jol čelí impeachmentu
včera
Počasí o víkendu nebude tak teplé, jak se čekalo. Naopak
3. prosince 2024 21:51
Prezident Jižní Koreje Sok-jol zrušil stanné právo
3. prosince 2024 21:03
Krize v Jižní Koreji se stupňuje. Parlament stanné právo zrušil, na Sok-jola tlačí i vlastní strana
Politická krize v Jižní Koreji se prohlubuje. prezident Jun Suk-jol čelí nejen silnému odporu opozice, ale i tlaku z vlastní strany, aby stáhl své rozhodnutí o vyhlášení stanného práva. Vládnoucí strana People’s Power Party (PPP) se během mimořádného zasedání usnesla, že prezident by měl respektovat rozhodnutí parlamentu, který stanné právo označil za neplatné, a okamžitě jej zrušit.
Zdroj: Libor Novák