Jejich slibně rozjetou kariéru násilně ukončili. Lékaři, právníci, inženýři i učitelé náhle skončili v továrnách u pásů a na stavbách. Inteligence, která nebyla k poúnorovému režimu loajální, náhle opustila státní správu, do níž nastoupili prověření dělníci. Právě před 70 lety 25. června 1951 komunisté spustili Akci 77 či 77 tisíc do výroby. Noví vládci se rozhodli vypořádat s částí střední třídy a zbytečné úředníky poslali na práci do průmyslu, který se měl potýkat s nedostatkem sil. Poté, co bolševici znárodněním zlikvidovali živnostníky a zemědělce, zničili lidské osudy i úředníkům.
Vzdělaný člověk se zrůdnému režimu nehodil. V módě byl na počátku padesátých let proškolený úderník plnící normu na 500 procent. A tak se i ředitelé podniků proměnili v dělníky a naopak z továren do státní správy putovali uvědomělí soudruzi na vysoké pozice. Obě skupiny neměli na nová zařazení vzdělání či kvalifikaci, a tak Akce 77 tisíc do výroby, občas označovaná jako 77 500, neměla naději na úspěch. Každopádně komunisté na klíčová místa upřednostnili neschopné před opravdovými odborníky.
Pane doktore, vezu vám písek, pane inženýre, podejte mně cihlu
Nedostatek pracovních sil především v těžkém a zbrojním průmyslu skutečně existoval, akce však byla především politicky motivovaná. Komunisté chtěli odstranit z úředních míst lidi vnímané režimem jako nepřátelské. Úředníci měli být vyřazeni ze svých původních profesí, sžít se s dělnickou třídou a stát se její součástí. Jednalo se o součást širšího úsilí KSČ o přetvoření společnosti. Cílem bylo rozbít „staré elity“, zlikvidovat starou inteligenci a vytvořit novou společnost v čele s elitami novými, pocházejícími z řad dělnické třídy. Na celé věci bylo vtipné, že samotní dělníci se do vyšších pozic příliš nehrnuli a neměli velký zájem dále studovat či vykonávat nějakou jinou práci než tu, na niž byli dosud zvyklí.
Nejzářivějším příkladem Akce 77 tisíc do výroby je stavba Branického mostu, jemuž se lidově přezdívá most Inteligence. A to z důvodu, že jej stavěli vysokoškoláci, bývalí úředníci ze státní správy, kteří nebyli loajální k novému režimu. Často se proto ze stavby ozývalo: „Pane doktore, vezu vám písek, pane inženýre, podejte mně, prosím, cihlu.“ Tehdy se jednalo o největší koncentraci lidí s akademickými tituly při budování. Výjimkou nebyli ani nepohodlní advokáti, kteří ještě včera seděli u soudu, a druhý den byli povoláni na vrty.
Mimochodem to nebylo poprvé, co se komunistická vláda rozhodla k obdobnému kroku. Podobný pokus zde byl už na konci roku 1948. Na základě vládního rozhodnutí měli komunisté v úmyslu poslat do výroby přes 65 tisíc zaměstnanců. Za zmínku stojí, že na podporu zmíněné akce vznikl dokonce agitační film Pan Novák o úředníkovi pojišťovny (jeho představitelem byl Jindřich Plachta), který je přeřazený k práci v továrně, kde se mu nakonec zalíbí a je nadšený i z nového pracovního kolektivu.
Realita však byla samozřejmě na hony vzdálená tomu, co bylo líčeno v propagandistickém snímku. Ukázalo se, že realizace plánu nebude z mnoha důvodů tak jednoduchá. Jednotlivá ministerstva nebyla z tohoto kroku nadšená, protože nižší počet lidí jim znemožňoval efektivně vykonávat práci. Obrovský problém představovala i nekvalifikovanost úředníků pro práci v průmyslu a ani pokročilý věk některých úředníků větší pracovní výkonnosti v továrnách rozhodně nepomáhal. Navíc z plánovaného počtu 65 tisíc úředníků skončila v průmyslových podnicích pouhá třetina a celý plán naprosto ztroskotal.
Šlo o naprosto absurdní krok, chyběla praxe i vzdělání
Vraťme se ale zpět k Akci 77 z roku 1951, která byla ukázkou naprosto nulové sebereflexe komunistů. Pro úřady i průmysl měl tento záměr komunistů převést úředníky do výroby přímo katastrofální následky. Ostatně nikdo rozumný ani nemohl čekat, že opakování stejných chyb může skončit odlišným výsledkem. Šlo o naprosto absurdní krok, kdy do továren nastoupili lidé, kteří s prací v průmyslu neměli vůbec žádnou zkušenost, ani praxi. Jejich pracovní výkonnost byla zcela pochopitelně nižší a výrazně narostl počet vyrobených zmetků, čehož pak ještě využívala komunistická propaganda, když tvrdila, že každý zmetek je dílem třídního nepřítele.
Naopak na úřednická a vedoucí místa nastoupili lidé bez potřebného vzdělání, a tak úroveň státní správy z pochopitelných důvodů silně utrpěla. Počet lidí v administrativě spadající pod stát navíc ještě nabobtnal důsledkem toho, že komunisté zestátnili podniky a zemědělství. Do toho všeho se po roce 1948 do státního aparátu musela začlenit i samotná KSČ, která zde zaváděla své kontrolní orgány a kádrové odbory. Počet úředníků tedy neustále rostl. Ostatně by bylo bláhové si myslet, že zrovna totalitní komunistická moc by měla za cíl zeštíhlení státní správy.
Podle neoficiálních údajů měla tato akce skončit převedením 51 215 úředníků do výroby, tedy jen zhruba dvou třetin z plánovaného počtu. Navíc vůbec nevyřešila problémy, s nimiž se náš průmysl potýkal (některé nové problémy spíše naopak přinesla) a ještě k tomu uškodila státní správě. Na pozice úředníků nastoupili ti méně schopní a náš těžký průmysl si příchodem úředníků také vůbec nepomohl, protože dělnické profese museli dělat lidé, kteří k tomu neměli kvalifikaci.
Výročí Akce 77 by nám mělo posloužit jako připomínka naprostého komunistického neumětelství, neschopnosti předvídat důsledky a totální absence sebereflexe. Pro společnost je nejprospěšnější, když lidé dělají práci, pro kterou mají nejlepší předpoklady. Jenomže u komunistů byl rozhodující třídní původ. Z úředníků a lidí na vedoucích pozicích se stávali dělníci a naopak. V konečném důsledku to znamenalo upřednostňování těch méně schopných v daném oboru. Trpěli tím jednotlivci, hospodářství i společnost jako celek. V dnešní době by nám měl tento přístup sloužit jako odstrašující příklad.
Autor je místopředsedou KDU-ČSL, předsedou sněmovního Výboru pro evropské záležitosti a poslancem Parlamentu České republiky.
Související
Chce vést „suverénní zahraniční politiku“, nemá na to. Je plánem Fica udělat ze Slovenska ruský protektorát?
Rok od střelby na FF UK: Oběti se spravedlnosti nedočkají, přestože viníka smrti 14 lidí známe
komentář , Ondřej Benešík , komunisté , Komunismus , historie
Aktuálně se děje
včera
Česko může fungovat bez ruské ropy, přesto ji dál nakupuje. MPO poukazuje na logistické překážky
včera
Rusko a Kazachstán se snaží bagatelizovat spekulace o sestřelení letadla
včera
Slib jsem splnil, zdražování skončilo a máme se lépe než loni, prohlásil Fiala v projevu
včera
Izrael bombardoval letiště v Jemenu ve chvíli, kdy se na něm nacházel šéf WHO
včera
Počasí: Meteorologové vydali varování před náledím
včera
O nás bez nás. Francie chtěla vyjednat mír s Ruskem, ale bez Kyjeva, tvrdí Lavrov
včera
Selhání protivzdušné obrany? Sestřelení ázerbájdžánského letounu připomnělo tragédii MH17
včera
Sestřelení letu J2-8243 společnosti Azerbaijan Airlines: Co vše zatím víme?
včera
Pantsir-S. Co je zač ruský systém, který zřejmě sestřelil ázerbájdžánské dopravní letadlo?
Aktualizováno včera
Ázerbájdžánské dopravní letadlo sestřelila ruská raketa. Kreml se bouří
včera
V pražské zoo zemřel velemlok čínský Karlo, zapsal se do Guinnessovy knihy rekordů
včera
Státní rozpočet je podvod, Fialova vláda jsou amatéři. Zeman ve vánočním poselství mluvil o urážce voličů
včera
Manželka syrského exprezidenta Asada Asma umírá na rakovinu
včera
Lavrov: Rusko se nespokojí s příměřím ve válce na Ukrajině
včera
Co s nevhodným vánočním dárkem? Lhůta pro vrácení se krátí
včera
Počasí v roce 2025 nebude tak extrémní, jako letos. Do historie se přesto zapíše, tvrdí meteorologové
včera
Tragédie v Gaze: Třídenní holčička zemřela na podchlazení, další lidé umírají při náletech
včera
Ruské zlo Ukrajinu nezlomí ani nepokřiví Vánoce, vzkázal Zelenskyj
včera
Výhled počasí na Silvestra a Nový rok. Teploty v Česku stoupnou
25. prosince 2024 21:40
RECENZE: Čarovné jablko v souboji nových vánočních pohádek obstálo
Den po nové štědrovečerní pohádce Tři princezny nasadila Česká televize do vysílání další premiérovou pohádku Čarovné jablko, která vznikla ve spolupráci se sousedy ze Slovenska. Je o souboji dobra se zlem, jak jinak. Jak ale dopadl pomyslný souboj vánočních pohádek?
Zdroj: Jan Hrabě