Černobílé vidění světa se prý dnes nehodí. Řeč je tu o tom, zda má stát vlastnit nějaké podniky a spravovat je (rozuměj nalévat do nich peníze daňových poplatníků) nebo nemá. Takhle jednoduché to je. Jenže to je jen teorie. Křiklavým případem desítky let nikam nevedoucího rozhodování o tom, zda mít nebo nemít státní firmy, je třeba Česká pošta a České dráhy. Nyní před volbami se jednoduchá otázka stala ošklivou slovní hříčkou sociálních demokratů, kteří se z toho snaží udělat bič na své konkurenty.
Státem vlastněná pošta, jejíž vznik v novodobé historii se začal psát v roce 1925 neměla zpočátku hospodářské problémy. Její provoz a fungování se totiž po vzniku samostatného Československa řídil pravidly pro privátní firmy a subjekty. Firma tak prosperovala a byla zisková. To je co, říkáte si, proč to nejde dneska? A máme tu jednoduché vidění světa. Buď bude pošta fungovat stejně dobře jako privátní společnosti a daňoví poplatníci do ní nebudou muset platit šílené peníze nebo ne.
Mimochodem ‒ Česká pošta v minulém roce kvůli dopadům koronavirové krize, jak vyplývá z dostupných zdrojů, navýšila ztrátu v hospodaření o jednu miliardu na 1,382 miliardy korun. A i když plánovala, že celkový výsledek bude ještě o 400 milionů horší, není to vůbec dobrá zpráva. Uklidnění nepřineslo ani zveřejnění údaje o tom, že letos před prázdninami státní podnik vykazoval provozní zisk 25 milionů korun. Aby bylo jasno, tu ztrátu téměř 1,4 miliardy korun zaplatíme my. Takže každý z nás. A i když ten „dloužek“ vychází zatím jen na 132 korun na každého, neměli bychom nad tím mávnout rukou. Může být, že se k tomu třeba brzy přidají i ty ztráty z dalších firem.
Jenže ‒ a píšu to s vědomím toho, že nebudu zřejmě souznět s mnoha čtenáři, kteří nemají rádi černobílé vidění světa ‒ otázka stojí tak, zda je to správné nebo ne? Nemá tu být stát jen od toho, aby vytvářel, prosazoval a udržoval jasná, férová a bez milionu výjimek platná pravidla pro všechny, tedy i pro poštu? Bez miliardových extra dotací na fungování podniku, který ztratil s konkurencí kontakt a jehož šéfové, nemluvě o konkrétních ministrech si neví rady, co s tím a jen té firmě lijí a lijí miliardy peněz daňových poplatníků. Není nasnadě, že pokud by to tak bylo, pak by nemuselo docházet k letité diskusi o tom, zda má stát něco vlastnit nebo ne. Jednoduchá odpověď na to ale pořád chybí.
A to proto, že ani v éře politiků, kteří měli na rozdíl od současné garnitury vize, plány a záměry a jejich cílem možná nebylo levně uplácet voliče, nedošlo k tomu, že se stát zbavil svých „zlatých vejcí“, tedy firem, na kterých záleží snad každému z nás. Nejde jen o národní pivovar v Českých Budějovicích, ale právě, a hlavně o firmy, které stále polykají víc a víc peněz, místo toho, aby dokázaly třeba udávat trend nebo zvyšovat konkurenci. Jde o Českou poštu a České dráhy. Jejich privatizace se tak může stát oním prubířským kamenem, který má na jedné straně zachránit neschopné politiky od vyhazovu ze sněmovních lavic a na druhé straně přivést těm, kteří usilují o převzetí moci co největší škody.
Snad nebudu sám, který si myslí, že i současná situace ve zmiňovaných firmách mě samotného utvrzuje v názoru, že státní úředníci, i když mají možná ty nejlepší úmysly a záměry (kéž by!), nikdy nebudou platnými a úspěšnými vlastníky a manažery firem. I potíže nynějších vlajkových lodí státních firem ukazují na to, že oni nikdy nebudou mít na to, aby byli tu ochotnými lídry včas riskovat, tu zapálenými vizionáři usilujícími investovat do firmy tak, aby se na trhu nejen udržela, ale aby byla efektivní a ve ztrátě. Tohle dlouhodobě prostě úředníci nedají a nedokážou. Jistě, jen kritizovat není na místě, vždyť veřejnosti už byla představena reformní strategie České pošty, která počítá s tím, že se má firma rozdělit na dvě části. Jenže celá akce má spíše víc ale, než jasných odpovědí.
Nemusíte tak být sice milovníkem černobílého světa, ale stát, ať už vládne levice nebo pravice, by tu neměl být podle mého názoru jen od toho, aby se snažil mamonit z byznysu firmy, ale od toho, aby jim vytvářel stabilní a férové prostředí. Vládní. A nechceme-li si lhát do vlastní kapsy a dělat „mrtvého brouka“, musíme si jasně přiznat, že ani levicově-populistické vlády tu nic nového nepředvedly. Spíše naopak. Bohužel.
Související
Jakému clu teď bude podléhat Česko? U vývozu z EU může klesnout i vzrůst, rozhodne Trump
Okamura označuje své voliče za „naše občany“. Jde jen o malou a specifickou část českého národa
komentář , Česká pošta , České Dráhy
Aktuálně se děje
před 28 minutami
Írán zasáhl americkou základnu v Kataru. Izrael útočí po celém Teheránu
před 1 hodinou
Počasí: Během dne se oteplí až na 17 stupňů, mrazy ale zatím zůstanou
včera
Francie posílá na Blízký východ letadlovou loď. Britské stíhačky začaly sestřelovat íránské drony
včera
Írán už nemá žádné námořnictvo, letectvo ani radary, prohlásil Trump
včera
Španělsko je příšerný spojenec, prohlásil Trump. Kvůli Íránu s ním přerušil všechny obchodní styky
včera
Trump nastínil nejhorší možný scénář pro Írán
včera
Izraelská armáda vyslala jednotky na území Libanonu
včera
Macinka si za zády Pavla listoval v Rudém právu. Někdo mi to dal, vysvětlil
Aktualizováno včera
Policie zasahuje na ministerstvu životního prostředí
včera
Válka v Íránu se začíná propisovat do cen ropy a plynu. Zdražit mohou i potraviny
včera
Neziskovky nahrazují roli státu v péči o zranitelné, připomněl Pavel poslancům
včera
Macinka by měl vážit slova. Češi mají problém se dostat domů a neváhají kritizovat
včera
Válka se brzy přelije i do Evropy, důsledky pocítí každý člověk na Zemi, varuje Írán
včera
Petr Pavel dorazil do Sněmovny. Řešit se má Írán i kontrola hospodaření České televize a rozhlasu
včera
Hizballáh nás podvedl, zuří libanonská vláda. Naštvaní jsou i obyčejní lidé
včera
Izraelská armáda podnikla cílené údery na vládní čtvrť v Teheránu, zasáhla prezidentskou kancelář
včera
Ceny ropy a zemního plynu kvůli válce na Blízkém východě dál prudce rostou
včera
Odvrácená strana bombardování: Útoky podněcují Íránce, aby se semkli proti Západu
včera
Žádné sirény ani poplach. Íránský útok na operační středisko přišel bez varování, v jeho troskách umírali lidé
včera
Nejdříve Venezuela, pak Írán. Jak velkou ránu Trump zasadil Putinovi?
Ruský prezident Vladimir Putin odsoudil zabití íránského nejvyššího vůdce ajatolláha Alího Chameneího jako cynickou vraždu, která hrubě porušuje veškeré normy lidské morálky i mezinárodního práva. Tento útok, vedený Izraelem s podporou Spojených států, zasáhl Putina na velmi citlivém místě a prohloubil jeho dlouhodobou paranoiu ohledně vlastní bezpečnosti. Pro ruského lídra představuje pád dalšího spojence připomínku osudu diktátorů, kteří skončili násilnou smrtí nebo svržením.
Zdroj: Libor Novák