KOMENTÁŘ | Jak podniká stát? Miliardové ztráty České pošty hovoří jasně, nemluvě o drahách

Státem vlastněná pošta, jejíž vznik v novodobé historii se začal psát v roce 1925 neměla zpočátku hospodářské problémy. Její provoz a fungování se totiž po vzniku samostatného Československa řídil pravidly pro privátní firmy a subjekty. Firma tak prosperovala a byla zisková. To je co, říkáte si, proč to nejde dneska? A máme tu jednoduché vidění světa. Buď bude pošta fungovat stejně dobře jako privátní společnosti a daňoví poplatníci do ní nebudou muset platit šílené peníze nebo ne.

Mimochodem ‒ Česká pošta v minulém roce kvůli dopadům koronavirové krize, jak vyplývá z dostupných zdrojů, navýšila ztrátu v hospodaření o jednu miliardu na 1,382 miliardy korun. A i když plánovala, že celkový výsledek bude ještě o 400 milionů horší, není to vůbec dobrá zpráva. Uklidnění nepřineslo ani zveřejnění údaje o tom, že letos před prázdninami státní podnik vykazoval provozní zisk 25 milionů korun. Aby bylo jasno, tu ztrátu téměř 1,4 miliardy korun zaplatíme my. Takže každý z nás. A i když ten „dloužek“ vychází zatím jen na 132 korun na každého, neměli bychom nad tím mávnout rukou. Může být, že se k tomu třeba brzy přidají i ty ztráty z dalších firem.

Jenže ‒ a píšu to s vědomím toho, že nebudu zřejmě souznět s mnoha čtenáři, kteří nemají rádi černobílé vidění světa ‒ otázka stojí tak, zda je to správné nebo ne? Nemá tu být stát jen od toho, aby vytvářel, prosazoval a udržoval jasná, férová a bez milionu výjimek platná pravidla pro všechny, tedy i pro poštu? Bez miliardových extra dotací na fungování podniku, který ztratil s konkurencí kontakt a jehož šéfové, nemluvě o konkrétních ministrech si neví rady, co s tím a jen té firmě lijí a lijí miliardy peněz daňových poplatníků. Není nasnadě, že pokud by to tak bylo, pak by nemuselo docházet k letité diskusi o tom, zda má stát něco vlastnit nebo ne. Jednoduchá odpověď na to ale pořád chybí.

A to proto, že ani v éře politiků, kteří měli na rozdíl od současné garnitury vize, plány a záměry a jejich cílem možná nebylo levně uplácet voliče, nedošlo k tomu, že se stát zbavil svých „zlatých vejcí“, tedy firem, na kterých záleží snad každému z nás. Nejde jen o národní pivovar v Českých Budějovicích, ale právě, a hlavně o firmy, které stále polykají víc a víc peněz, místo toho, aby dokázaly třeba udávat trend nebo zvyšovat konkurenci. Jde o Českou poštu a České dráhy. Jejich privatizace se tak může stát oním prubířským kamenem, který má na jedné straně zachránit neschopné politiky od vyhazovu ze sněmovních lavic a na druhé straně přivést těm, kteří usilují o převzetí moci co největší škody.

Snad nebudu sám, který si myslí, že i současná situace ve zmiňovaných firmách mě samotného utvrzuje v názoru, že státní úředníci, i když mají možná ty nejlepší úmysly a záměry (kéž by!), nikdy nebudou platnými a úspěšnými vlastníky a manažery firem. I potíže nynějších vlajkových lodí státních firem ukazují na to, že oni nikdy nebudou mít na to, aby byli tu ochotnými lídry včas riskovat, tu zapálenými vizionáři usilujícími investovat do firmy tak, aby se na trhu nejen udržela, ale aby byla efektivní a ve ztrátě. Tohle dlouhodobě prostě úředníci nedají a nedokážou. Jistě, jen kritizovat není na místě, vždyť veřejnosti už byla představena reformní strategie České pošty, která počítá s tím, že se má firma rozdělit na dvě části. Jenže celá akce má spíše víc ale, než jasných odpovědí.

Nemusíte tak být sice milovníkem černobílého světa, ale stát, ať už vládne levice nebo pravice, by tu neměl být podle mého názoru jen od toho, aby se snažil mamonit z byznysu firmy, ale od toho, aby jim vytvářel stabilní a férové prostředí. Vládní. A nechceme-li si lhát do vlastní kapsy a dělat „mrtvého brouka“, musíme si jasně přiznat, že ani levicově-populistické vlády tu nic nového nepředvedly. Spíše naopak. Bohužel.