KOMENTÁŘ | Potraviny v Česku jen tak nezlevní. Některá odvětví čekají těžké časy

Každý spotřebitel vidí, že potraviny v Česku už pořádně podražily. Přesto se neustále vrací vtíravá otázka, proč došlo v některých případech k tak výraznému zdražení. Třeba podle Českého statistického úřadu si Češi ze základních potravin od začátku roku zhruba do poloviny července nejvíce připlatili za máslo. Za kilogram zaplatili o 34,6 koruny více, tedy 249,5 Kč, v meziročním srovnání zdražil kilogram másla o 62,5 koruny. Mouka pak přidala dle datových výstupů ve stejném čase o 79 %. A ve výčtu by se dalo pokračovat.

Nejhorší na celé věci s drahými potravinami je to, že ani sami producenti - jak se říká - nevidí světlo na konci tunelu. Na vině vysokých cen potravin, jak už to tak bývá, je vícero důvodů. Mezi hlavními je ale to, že řada klíčových, zejména pekárenských provozů, je závislá na plynu, jehož dodavatelem bylo Rusko. K řadě důvodů drahých potravin v Česku patří také ne příliš „user friendly“ nastavená daňová povinnost s daní z přidané hodnoty a nezapomeňme ani na to, že k producentům potravin žádné náhrady za drahé energie nezamířily, i když by to na druhou stranu bylo hodně na vrub již tak šíleného dluhu celé země.

Jenže ekonomové v tom mají jasno. Prioritou státu musí být snížení celkového dluhu země, aby se tuzemská ekonomika nedostala do neschopnosti splácet právě kvůli nesmírně vysokému zadlužení státu. I proto bychom se ani v příštím roce, kdy má dle odhadů úřadů České republiky zafungovat zastropování cen energií a další pomoc i firmám, neměli příliš těšit na to, že ceny potravin půjdou dolů. „„I příští rok se ceny energií a nájemného budou zřejmě držet na vyšší úrovni. Výrobci potravin a majitelé restaurací budou tyto vysoké vstupní náklady promítat do ceny svých výrobků, které budou i nadále vyšší a nevylučuji, že budou pokračovat v dalším růstu,“ řekla serveru EuroZprávy.cz ekonomka Danuše Nerudová.

Podle týmu ekonomů skupiny ČSOB je nutné mít na paměti to, že trh se zemědělskými komoditami je globální a vysoké ceny například obilí, přiživené navíc růstem cen energií (kdy zemědělství je jedním z energeticky vůbec nejnáročnějších odvětví) a ostatních vstupů (jako hnojiv) mají za následek růst cen zemědělských výrobců. I z toho se dá odvodit jednoduchý závěr, že pokud by v jedné části zmíněné rovnice přestala stoupat čísla, výsledkem by mohlo být, že i konečné číslo u výrobců by přestalo růst. Zatím je tak smutnou pravdou to, že k září letošního roku zvýšily ceny potravin svou hladinu v meziročním srovnání o 21 procent. Z dat ČSÚ vyplývá, že největší zdražení dopadlo na oleje a tuky, které meziročně zdražily o téměř polovinu. Naopak nejméně vzrostla cena ovoce.

Velkým problémem do zbytku letošního roku se zdá být, i tak jak to avizuje už nyní řada zpráv v mediálním prostoru, mlékárenský průmysl. Tam se totiž na velké zdražení i přes už dnes evidovanou až o desítku procent nižší poptávku teprve čeká. Na lakonickém konstatování řady producentů mléka, že se přestávají prodávat sýry, ale i čerstvý sortiment, jako jsou jogurty, není proto vůbec nic příznivého. Možná je tak v celém tom nekončícím cenovém kolotoči příznivější zprávou tiskový výstup Zdeňka Nekuly, ministra zemědělství České republiky, který uvedl, že „poslední vývoj ukázal, že ekologické zemědělství je odolnější vůči vnějším vlivům, zejména cenám hnojiv.“