ROZHOVOR | Za propuštěním Hlůškové jsou stovky hodin vyjednávání. Šlo o velmi náročný proces, říká Zdechovský

Kdy se vrátí do vlasti, odmítá přesně prozradit. Europoslanec Tomáš Zdechovský, který se zapojil do propuštění Terezy Hlůškové vězněné původně za pašování drog, se odkazuje na rétoriku pákistánských diplomatů. „Řekli, že se tak stane v co nejkratší době. Více prozradit nemohu, včetně toho, na jaké místo přiletí,“ praví. Česká občanka byla 10. ledna 2018 zadržena bezpečnostními složkami na mezinárodním letišti Allama Iqbal v Láhauru. A 20. března následujícího roku ji soud poslal na osm let a osm měsíců. Pákistánská justice ji letos 1. listopadu kvůli procesnímu pochybení téměř po čtyřech letech zprostila obžaloby. Místopředseda KDU-ČSL Hlůškové pomáhal, i když je její jméno spojené s drogami. „Na odsouzené pohlížím jako na Čechy. Proto vždy usiluji, aby si zbytek trestu mohli odpykat v tuzemských věznicích či byli propuštěni. A do vyjednávání jsem se zapojil, až když se blížilo uplynutí poloviny trestu,“ tvrdí člen delegace Evropského parlamentu, která má na starosti jižní Asii, do jehož regionu Pákistán spadá.

Krizový manažer s okolím Terezy Hlůškové žádný kontakt nenavázal. Nenavštívil ji ani v pákistánském vězení v Láhauru, když v zemi na začátku listopadu pobýval. Chtěl si zachovat odstup a nemíchat do celého případu emoce. Poučil se totiž z případu Markéty Všelichové a Miroslava Farkase, kteří za spolupráci s kurdskou milicí YPG považovanou Tureckem za teroristickou organizaci byli odsouzeni k šesti letům a třem měsícům. „Na jejich propuštění jsem se také s týmem podílel a loni v červenci se podařilo vyjednat jejich svobodu. A paní Všelichová naši pomoc později bagatelizovala, když prohlásila, že se stejně vše schylovalo k jejich propuštění. Obrovsky se mýlila a její postoj mě mrzí. Proto jsem se s prostředím Terezy Hlůškové nechtěl sžívat, abych nezažil zase další zklamání.“ Zdechovský líčí, jak je náročné přivést protější stranu k jednacímu stolu a vyjednat propuštění vězněných krajanů. „Nejklíčovější je získat si důvěru.“ Místopředseda Výboru pro zaměstnanost a sociální věci v bruselském Evropském parlamentu je proti tomu, aby se z Terezy Hlůškové po návratu stala hvězda, která bude vystupovat v komerčních televizích. „Mně osobně se příčí dělat z takových lidí celebritu. I když byla oficiálně slečna Hlůšková zproštěna obžaloby pro procesní pochybení, do určité míry se provinila,“ uzavírá v exkluzivním rozhovoru pro EuroZprávy.cz Tomáš Zdechovský.

S JEJÍM OKOLÍ SE NESŽIL, BÁL SE DALŠÍHO ZKLAMÁNÍ

Pane europoslanče Zdechovský, často se podílíte na pomoci českým občanů, kteří se v zahraničí ocitnou za trestnou činnost ve vězení. Kterak je ale možné, že Tereza Hlůšková, jež kvůli pašování devíti kilogramů heroinu měla v pákistánském Láhauru strávit osm let a osm měsíců, byla propuštěna po procesní chybě, a to téměř po čtyřech letech? Jen připomenu, že slečnu Hlůškovou tamní bezpečnostní složky zadržely 10. ledna 2018 na mezinárodním letišti Allama Iqbal v Láhauru.

Nechci být konkrétní, ale mohu prohlásit, že za její svobodou se skrývají stovky hodin vyjednávání, schůzek a psaní e-mailů i oficiálních dopisů. Šlo o velmi složitý a náročný proces. Je naprosto scestné se domnívat, že za propuštěním slečny Hlůškové stojím jen já. Jedná se o perfektní týmovou spolupráci.

Jak moc jste se tedy angažoval v propuštění Češky z pákistánského žaláře?

Omezím se pouze na všeobecnou rétoriku, jistě pochopíte, že nemohu být konkrétní. Intenzivně jsem do jednání vstoupil letos v červnu, kdy pákistánští diplomaté přijeli na návštěvu do Bruselu. Od té doby se jednání začala posouvat určitým směrem. Hodně také pomohlo, že v Evropském parlamentu jsem členem delegace, která má na starosti spolupráci se zeměmi jižní Asie, kam Pákistán spadá. A tak jsem pro vyjednávání byl kompetentní. Celý případ jel po dalších liniích, které nemohu pochopitelně zmiňovat. Kdykoli se ale jednání zasekla, uvízla na mrtvém bodě, využil jsem svých diplomatických kontaktů a zprostředkovával jsem další informace. Proto jsme kauzu nenechali usnout.

Kdy přiletí do České republiky?

Budu pouze citovat tamní diplomaty, kteří řekli, že v co nejkratší době. Více prozradit nemohu, včetně toho, na jaké místo přiletí.

Jste známým politikem, europoslancem i místopředsedou KDU-ČSL. Neměl jste obavy, že byste si případem Terezy Hlůškové mohl zkomplikovat kariéru? Přece jenom Češi jsou na pašování drog alergičtí a považují jej za větší zločin, než například terorismus, který je pro náš národ dosti abstraktní. Neříkal jste si někdy, že vaši kritici mohou říci, že hrozbu drog neberete tolik vážně, když jste se rozhodl pomoci?

V první řadě musím zdůraznit, že se snažím pomoci každému českému občanovi. A skutečnost, že našim lidem pomáhám, neznamená, že bych verdikty tamních soudů rozporoval, anebo jejich trestnou činnost bagatelizoval. To v žádném případě. Na odsouzené pohlížím jako na Čechy a i přes jejich trest jim z cestovního pasu česká národnost nezmizí. Proto vždy usiluji, aby si zbytek trestu mohli odpykat v tuzemských věznicích, kde jsou přece jenom podmínky mnohem lepší než v žalářích mimo Evropskou unii. Anebo aby po určité době byli propuštěni. A tak se opravdu důrazně vymezuji proti tvrzení, že bych snad schvaloval drogy, když jsem se zapojil do případu slečny Hlůškové. Znovu opakuji, pohlížel jsem na ni jen jako na českou občanku. A do vyjednávání jsem se zapojil, až když se blížilo uplynutí poloviny trestu. Sama dobře ví, jak chybovala, protože tvrdé drogy představují závažný delikt. Jsem ale křesťan a dávám lidem druhou šanci. Jak s ní naloží, je jen na nich.

Na začátku listopadu jste byl s delegací Evropského parlamentu pro jižní Asii v Pákistánu. Když tamní soud 1. listopadu v Láhauru podle oficiálního sdělení zprostil Terezu Hlůškovou obžaloby, pobýval jste od druhého listopadu v zemi. Navštívil jste ji osobně, byl jste v kontaktu s její rodinou, anebo právním zástupcem Saifem ul Malúkem? Přece jenom od zproštění do vyhotovení písemného rozsudku soudku uběhly téměř tři týdny, a tak se prostor k návštěvě nabízel.

Za Terezou Hlůškovou jsem se nebyl podívat, nebyl jsem s ní ani s její rodinou v kontaktu a totéž platí i o jejím zástupci a vysvětlím proč. Chtěl jsem si zachovat odstup a nemíchat do celého případu emoce. Poučil jsem se totiž z případu Markéty Všelichové a Miroslava Farkase, kteří za spolupráci s kurdskou milicí YPG považovanou Tureckem za teroristickou organizaci byli v roce 2017 odsouzeni k šesti letům a třem měsícům. Na jejich propuštění jsem se také s týmem podílel a loni v červenci se podařilo vyjednat jejich svobodu. A paní Všelichová naši pomoc později bagatelizovala, když prohlásila, že se stejně vše schylovalo k jejich propuštění. Z její rétoriky, když to řeknu diplomaticky, jsem byl velmi dlouho smutný. Při vší úctě k paní Všelichové si neumí vůbec představit, jak jsou jednání o propuštění náročná. Dodnes mě její výrok mrzí i bolí. Proto jsem se s prostředím Terezy Hlůškové nechtěl sžívat, abych nezažil zase další zklamání.

VŠEM KRAJANŮM NEJDE ZAJISTIT SVOBODU ČI PŘEVOZ

S kým jste o Češce v Pákistánu jednal?

Zejména s diplomaty, tedy ministrem zahraničních věcí, šéfem parlamentu a odborníky na právo.

Zmínil jste, že vyjednávání o propuštění Čechů z vězení je zvláště v zemích mimo Evropskou velmi náročné. Můžete přiblížit, jak takové rokování s protistranou vypadá?

Jde o nesmírně náročný a vyčerpávající proces. Musíme si uvědomit, že země jako Pákistán mají zcela odlišnou kulturu než my Evropané, což není žádná kritika, ale prosté konstatování. Jen domluvit úvodní schůzku s představiteli státu je téměř nadlidský úkol. Předchází mu stohy korespondence. Pak s protějšky následují obědy, večeře, kde musíte získat jejich důvěry, ta je nejklíčovější. Pokud ji získáte, nemáte ještě stoprocentně vyhráno. Musíte mít na paměti, že se případ může zaseknout. Je nutné neustále udržovat kontakty s diplomaty, bez nichž je nemožné cokoli dokázat, anebo s kauzou pohnout. Obyčejný člověk si nedokáže a ani nemůže představit, co se za vyjednávacím procesem ukrývá. Jedná se o stovky a stovky hodin mravenčí práce a vy musíte zůstat trpěliví, i když se právě nedaří.

Kolik Čechů v současnosti pyká za drogovou činnost v zahraničních věznicích?

Přesnou statistiku u sebe nyní nemám, ale jedná se o desítky odsouzených. A bohužel musím říci, že ne všude se vyjednávání se daří. Někde to prostě uvízlo a protistrana odmítá změnit názor a je neoblomná.

Můžete být konkrétní, kde se nedaří Čechy zachránit?

Téměř se vůbec neví, že náš krajan byl v jihovýchodní Asii odsouzený za drogy. Jeho rodina se na mě obrátila s prosbou o pomoc. S týmem jsme udělali maximum, ale protistrana odmítla ve vyjednávání pokračovat. Tamní úřady trvají na dodržení verdiktu vyřčeného justicí. Bylo mně strašně, když jsem rodině odsouzeného musel říci, že zatím není žádná naděje na úspěch. Všem krajanům zkrátka nelze vyjednat propuštění či převoz do tuzemského vězení. Ono se ale nemusí jednat jen o drogy či závažný delikt, abyste zjistili, že diplomatická cesta není vždy snadná. Jako příklad mohu uvést válečného zpravodaje novináře Radana Šprongla. V roce 2017, 24. května, byl v Thajsku zadržen, když mu celníci na letišti v zavazadlu objevili balistickou, tedy neprůstřelnou vestu s helmou. Novinář cestoval z Mosulu a chtěl si v Thajsku odpočinout, zrekreovat se. Neměl však na vestu s helmou v deklaraci, kterou tamní úřady od roku 1987 vyžadují. Špronglovi hrozilo pět let vězení. Nejednalo se tedy o drogy, ale přesto bylo rokování, v němž jsem rovněž figuroval, nesmírně náročné. Po měsíci se žurnalistu podařilo osvobodit.

Vrátil bych se k případu Terezy Hlůškové. Pro CNN Prima News jste v sobotu prohlásil, že se ukrývá na bezpečném místě, protože patřila ke korunním svědkům vystupujícím proti pákistánské drogové mafii. Podle tajných služeb je v ohrožení. Hrozí ji nebezpečí i po návratu do vlasti?

Nemyslím si. Pokud by ale chtěla pokračovat v cestování do zahraničí, musí být ostražitá. Svůj druhý život už má plně v moci a je opravdu jen na ní, jak s ním naloží. Nebudu ji říkat, co má dělat. Je to dospělá žena, která moc dobře ví, čím si prošla.

Zejména bulvární a společenské weby líčily, jak byla v tamním vězení za hvězdu a jak s ní bylo skvěle zacházeno. Jaké podmínky tedy panují v tamních žalářích?

Musím se stejně jako vy pozastavit nad tím, jak některá média vykreslovala její snadný život za mřížemi. Je zapotřebí říci, že v pákistánských vězeních panuje tvrdý režim, jemuž se Evropané vlastně za celou dobu trestu nedokáží přizpůsobit. Dostávají zcela odlišnou stravu, ocitnou se v nesmírně náročném klimatu, hygiena je nedostatečná, denně se musejí vyrovnávat s jinou společenskou kulturou o jazykové bariéře už ani nemluvím. Představa, že by tam každý uměl perfektně anglicky, je humorná.

NEMĚLA BY SE PO NÁVRATU STÁT CELEBRITOU ČI VZOREM

Nemáte obavy, že se z Terezy Hlůškové může stát po návratu do České republiky hvězda? Některé komerční televize ji například mohou nabídnout účinkování v jejich vysílání. A tak třeba můžeme sledovat pořady jako Vaříme s Terezou či Cestujeme s Terezou, anebo budeme číst o jejím osudu napsanou knihu. Jak takovému počínání zabránit?

Pokud se nějaká televizní společnost rozhodne udělat z ní celebritu, tak nezmůžeme nic. Mně osobně se příčí dělat z takových lidí celebritu. I když byla oficiálně slečna Hlůšková zproštěna obžaloby pro procesní pochybení, do určité míry se provinila. Neměla by být vzorem pro společnost, stejně jako pravomocně odsouzený dvojnásobný vrah Jiří Kajínek, který v roce 2017 dostal od prezidenta Miloše Zemana milost. Jestli z ní někdo bude chtít udělat star, pak s tím nebudu souhlasit.

Kdy jste se vůbec dozvěděl, že soud vyhotovil písemné odůvodnění rozsudku a bude propuštěna?

Jelikož jsem měl určité signály, tak jsem moc dobře věděl, že uplynulý pátek ještě stráví za mřížemi. V pátek totiž v Pákistánu ve státní správě nikdo nepracuje. Ale sobota je tam pracovním dnem, a tak mně bylo jasné, že v tento den vyjde na svobodu.

V médiích už probleskly zprávy, že slečna Hlůšková může žádat o odškodnění, když oficiálně byla zproštěna pro procesní pochybení. Pomůžete jí v této kauze?

Nikoli. Až slečna Tereza Hlůšková přistane ve vlasti, tím pro mě její případ definitivně skončí. Co bude dělat dále, je jen na ní.

Nehrozí, že po čtyřech letech strávených v tamním vězení může konvertovat k islámské víře?

Nedovedu predikovat, jak se zachová, protože ji vůbec neznám. Jedině, co o ní vím je, že snad měla v okolí Velehradu v okrese Uherské Hradiště chodit do školy. To je vše.