ROZHOVOR | Bachmut lze obnovit, na Ukrajině budou ale vznikat spíše nová města, říká Kopečný

Máte přehled o tom, kolik obnova zničeného území může stát?

Odhady ze strany mezinárodních finančních institucí se pohybují v řádech vysokých stovek miliard dolarů. Nejnižší hovoří o 450 miliardách týkajících se již zničeného materiálu, a odhad celkových škod, které se budou muset opravovat se udává zhruba v hodnotě jeden bilion dolarů. Takže cirka půl bilionu až bilion dolarů.

V Dněpropetrovské oblasti, kterou má Česko na starost, to vypadá jak?

Především na jihu a východě je silně zasažená dělostřeleckým bombardováním, protože je poměrně blízko frontové linii. Několikrát bylo výraznými raketovými útoky zasaženo i samotné město Dnipro. Jsou zde především škody na bytovém domě, kde zemřelo několik desítek lidí.

Dále jsou zde bombardovány objekty kritické infrastruktury, jako jsou nemocnice nebo depa záchranářských a hasičských vozů. Ztráty jsou tam taky ohromné.

V tomto kontextu bych jen rád podotkl jednu věc – to, že jsme se přihlásili k Dněpropetrovskému regionu neznamená, že ho máme na starost sami. Je to spíše naše vlastní specializace a zaměření, chceme tam co nejlépe zakotvit obchodně i skrze naše rozvojové aktivity.

Zrovna teď jsem na podnikatelském fóru ve Lvově, kde jsme otvírali činnost CzechTrade, který tady zahajuje působení. Zítra budu to samé absolvovat v Kyjevě v rámci velkého podnikatelského a ekonomického fóra. Den poté v Dnipru.

Chci tím hlavně říct, že se nesoustředíme jen na Dnipro a Dněpropetrovskou oblast, ale dodáváme do Charkovské, Žytomyrské nebo Ivanofrankovské oblasti. Zkrátka do mnoha oblastí a regionů celé Ukrajiny.

Nedávno EuroZprávy.cz psaly o působení lobbistů na Ukrajině. Když se tam dostanou různé firmy z Ameriky a jiných zemí, které jsou na rovinu bohatší než české a mají více možností, nehrozí, že potom budeme páté kolo u vozu?

Upřímně, kdybychom byli páté kolo u vozu, tak to znamená, že se na nás někdy může dostat řada. Že budeme užiteční, a tím pádem i částečně úspěšní. Nechci naši úlohu v celkové obnově Ukrajiny podceňovat, ale pro naši ekonomiku bude velkým úspěchem i když se toho budeme účastnit o řád méně, než americké nebo německé firmy. Vzhledem k našemu HDP a výtlaku zahraničního obchodu bude naše zapojení znamenat velký úspěch.

Kdybychom vyhráli každý desátý tendr, tak by to byl úspěch. V tuto chvíli je výhodou, že máme naši činnost dobře nastartovanou politicky a společensky, a jsme si s Ukrajinou blízcí i kulturně. Dobré je také to, že na tom pracujeme už od teď.

Kdo tam tedy bude investovat nejvíce?

Drtivá většina peněz, které na Ukrajinu půjdou, budou od mezinárodních organizací. To znamená, že většina peněz nebude od vlád. Jednotlivé země budou podporovat raději své firmy.

Český program pro Ukrajinu je relativně skromný oproti ostatním. Logicky podporujeme jenom české firmy. Státní rozpočet oproti ostatním státům moc nezatěžujeme.

Naší nadějí je být úspěšní v mezinárodních tendrech. Tedy těch, co organizuje Světová banka, Mezinárodní zdravotnická organizace, Organizace spojených národů a další. Tam je to samozřejmě složité pro každou zemi, které se o tendr snaží. Je to ale tendr, veřejná zakázka, všichni tam mají stejný podmínky. Naše firmy se budou muset naučit chodit ve velkých mezinárodních veřejných zakázkách.

Takže se dá říct, že v tuto chvíli v tom české firmy zas tak dobře chodit neumí?

To se dá říct. Celkově úspěšnost českých firem a neziskových organizací u velkých mezinárodních finančních institucí je opravdu mizivá. Vidíme to ve všech sektorech, od civilních po vojenské. Učíme se to například na Evropském obranném fondu.

Zmiňuji ho, protože jsem se mu několik let věnoval. Máme několik firem, které jsou schopné a mají zkušenosti s podáváním nabídek do Evropské banky pro rozvoj a obnovu, Světové banky, ale i do USAID. Opravdu jsou to ale jednotky firem, které jsou v tomto ohledu dlouhodobě úspěšné.

Teď bych chtěl pokračovat trochu jiným směrem. Jsou města jako Bachmut, původně sedmdesátitisícový, nyní tam žije možná pár tisíc obyvatel, jestli vůbec. Dá se takové město obnovit? Má to smysl?

Dá se obnovit, pokud na něj nikdo nebude střílet. Statika je narušená a všechny zbývající trosky budov se budou muset zbourat, to je asi jednoznačné. Hodně často se budou stavět nová města. Nikoliv na zelené, ale černé louce, kde byly požáry a padaly granáty.

Ale tak to prostě je. Měst, jako je Bachmut, se na Ukrajině nachází celá řada. Není jich tolik takové velikosti, ale hodně menších, kde jsou zničeny nebo poškozeny úplně všechny budovy. Pak bude záležet na tom, jak se po zavládnutí klidu zbraní skrze mezinárodní finance podaří postavit celá nová města nebo části měst.

Podle mě se to bude dít, cenu to má. První z důvodů je symbolický. Ukrajinci nenechají připomínku toho, že se zde nacházelo velké město, kde se vyrábělo výborné šampaňské, které bylo průmyslové, a teď by tam byla jen spálená země.

Za druhé města často byla stavěna na místech, která geograficky dávala smysl. Ať už jde o soutoky řek nebo topografii, Nehledě na to, že se zde nachází například energetická infrastruktura, jako jsou plynovody a různé energetické sítě. Můžou být poničené, ale nemusí. Často tedy bude lepší stavět na tom místě, kde už takováto infrastruktura stojí.

Nachází se v Dněpropetrovské oblasti město či vesnice, která dopadla podobně jako Bachmut?

Fronta se oblastí úplně nepřelila, takže to není stejné. Neprobíhaly tam aktivní boje pozemních jednotek. Přesto se zde nachází mnoho měst a vesnice natolik zničených, že se tam nedá žít, i kvůli dělostřelecké palbě.

Velmi výrazné je poškození také v Charkovské oblasti. Zejména v místech, která byla deokupována během podzimní ukrajinské protiofenzívy. Velká část vesnic nově osvobozených během současné protiofenzívy bude muset být přebudována.

Vy jste teď ve Lvově. O co přesně tam jde?

Vedu teď misi podnikatelů, kteří reprezentují více firem. Máme zde program, kdy ve třech městech – Lvov, Kyjev a Dnipro – organizujeme setkání s ukrajinskými podnikateli. Právě jsme ukončili česko-lvovské podnikatelské fórum, bylo zde několik desítek českých firem. Za českými firmami nyní chodí zahraniční partneři, jsou tu i představitelé nejen Lvovské oblasti.

Zrovna dnes ráno jsem mluvil s jejím guvernérem. Vzal jsem za ním všechny české firmy, které tady vyvíjejí aktivity a chtějí podnikat i něco dalšího. Navštívil jsem i dvě nemocnice ve Lvovské oblasti, také s delegací firem.

Jde o to, aby se navázala partnerství v byznysové oblasti, a zároveň aby odběratelé produktů mluvili o tom, jak mají vše naplánované. Nebavíme se ale jen o zdravotnictví, jde i o oblasti energetiky a dopravy. Jsou tady zástupci Ternopilské oblasti, dnes jsem mluvil s jejím guvernérem.

Pro společnosti je to jedinečná příležitost poznat se tváří v tvář, a nejen poznat své produkty, ale také si říct, jak by měl fungovat obchodní model. Mohou si zde najít i obchodní zástupce, kteří budou dělat byznys na denní bázi.

Zmínil jste nemocnice, jaký je jejich stav? Jak se vám zdálo, že fungují?

Vynikajícím způsobem, bylo to neuvěřitelné. Byl jsem tady už na jaře, kdy jsme navštívili nemocnici ve Vinnycjách. Tehdy zde existovalo rehabilitační centrum jako holá betonová budova, vevnitř nebylo nic a všude jen bahno. Teď jsme tam přijeli a je to perfektní instituce s nejnovějšími rehabilitačními pomůckami, bazénem, dokonce si sami vyrábí protézy pro vojáky, kteří přišli o končetiny.

Včera jsem se potkal i s pacienty, kteří přišli o obě nohy a jednu ruku. Se všemi teď pracují lékaři, navíc do tohoto centra teď pojede mise českých lékařů MEDEVAC. Navštívil jsem i hlavní městskou nemocnici.

Je to hodně o obchodu. Musí si říct co budou potřebovat. Teď chtějí vystavět nový blok pro určitou specializaci, budou potřebovat nové technologie, čisté místnosti, modernizovat urgentní příjem.

Celkově byl můj dojem neuvěřitelný. Za pár měsíců neuvěřitelně rychle postavili dvě velká rehabilitační centra v obou nemocnicích, které jsem navštívil. Pracují tam profesionálové i z mezinárodních týmů. Celá naše delegace byla z úrovně, na jaké to funguje, velmi ohromená.

Ředitel hlavní lvovské nemocnice mi řekl, že tudy prošlo až půl milionu pacientů – nejen vojáků, ale i v rámci běžné péče.