ROZHOVOR | Expert pro EZ vysvětlil, proč Rusku vítězství Trumpa vyhovuje

Mohou mít spojenci z NATO a Evropské unie obavy, že zvolení pana Trumpa způsobí zpřetrhání spojeneckých pout?

Já si myslím, že přímo zpřetrhání je určitě příliš silný výraz. Je tady riziko menší angažovanosti Spojených států v Evropě a na Ukrajině. Vystupování USA z NATO je legislativně minimálně ztíženo ze strany Spojených států a asi bych s tím nepočítal. Ale určitě menší angažovanost Spojených států v Evropě a větší nepředvídatelnost, to se asi dá čekat.

Ohledně konfliktu na Ukrajině. Jak Moskva podle vás vnímá zvolení pana Trumpa? Často se mluvilo o tom, že ho preferuje, ale nejsem si jistý, zda se ho spíš nebojí.

Když se na to podíváme pragmaticky, zvolení Donalda Trumpa znamená mnohem horší komunikaci a koordinaci v táboře západních zemí, riziko mnohem větších rozepří a nesoulad. Touto optikou je Trump rozhodně preferovanější variantou jakožto prezident než Kamala Harisová.

Když uvidí, co Rusové v Americe reálně dělají, nedojde mu, že bude muset jít tvrdě po Rusku?

Co myslíte, co Rusové Americe dělají?

Myslím to hlavně tak, že on teď nemá přístup k informacím, nemá takový přehled. Mluvím třeba o zpravodajských informací, nezná okolnosti ruské angažovanosti v USA.

Je to možné, nicméně já se na to spíše dívám tak, že cílem Trumpovské administrativy bude snaha o omezení angažovanosti Spojených států v zahraničí a soustředit se na domácí problémy, protože tam on generuje podporu pro Republikánskou stranu i pro sebe.

V zahraniční politice se zaměří hlavně na Čínu, protože čistě pragmaticky z podpory Ukrajině neplyne přínos pro jeho voliče, který by mohl dobře prezentovat. U Číny může hrát tu kartu, že chrání domácí producenty před čínským dovozem a tak dále. To je jeho slib o zvýšení cel a podobně.

Nevidím moc důvod, proč by měl výrazně otočit – a zase se vrátím k tomu, co jsem říkal. Trump znamená mnohem větší nesoulad mezi spojenci v rámci NATO. A to rozhodně pro Rusko je ta preferovaná varianta.

Když už jste zmínil ten protekcionismus – dá se předpokládat, že se Amerika za Trumpa uzavře sama do sebe?

Ve voličské základně je patrné jakési vyčerpání z americké angažovanosti v zahraničí. Ve volebních kampaních je to vidět. Témata byla především o ekonomice, migraci, v některých oblastech zejména ženská práva, respektive potraty. Ukrajina tam byla až jako téma číslo tři a zejména v souvislosti s tím, co to Ameriku údajně stojí.

Takže by paní Harrisová šla – ne stejnou, ale podobnou cestou?

To si nemyslím. Rozhodně by akcentovala domácí témata, to se asi dá čekat. Ale co se týče podpory Ukrajiny, myslím si, že by byla mnohem vstřícnější a mnohem konstruktivnější ve vztahu ke spojencům.

Protože součástí těchto voleb byly i ty kongresové, tak otázkou je, jak by byla ta materiální pomoc realizovatelná. Už teď jsme viděli, že Kongres brzdil vojenskou pomoc Ukrajině. To je zase druhá věc – prezident si nemůže dělat unilaterální kroky. Spousta věcí musí jít přes Kongres. Takže problematiku prezidentských voleb není možné vnímat jen ohledně osoby prezidenta.

Pokud se nepletu, tak Kongres – jak Senát, tak Sněmovna reprezentantů – tak to budou republikáni.

Vypadá to, že se ten poměr v Senátu minimálně obrátí ve prospěch republikánů. Takže Trump bude mít pravděpodobně volnější ruce v prosazování programu.

Ohledně Blízkého východu. Je docela zřejmé, že Trump bude pokračovat v podpoře Izraele. Když ale končil svůj minulý mandát, byl údajně velmi ochotný jít do války s Íránem. Zajímalo by mě tedy, jestli půjde podobně tvrdou cestou vůči Íránu – nebo jestli bude ochotný vyjednávat?

V obecných rysech se dá říct, že je tam překvapivý soulad v zahraniční politici u obou kandidátů. Oba se shodli na tom, že Čína je největší zahraničněpolitická výzva. Oba kandidáti se shodují na podpoře Izraele. Oba se shodovali na tom, že Írán je v regionu Blízkého východu protivníkem.

V čem se liší je možná provedení a nástroje zahraniční politiky. Zdá se, že Trump je více konfrontační a asi bych nesázel přímo na konflikt s Íránem, ale asi se dá počítat s nějakými tvrdými akcemi – koneckonců viděli jsme zabití Kásima Sulejmáního během jeho administrativy. Konflikt zcela jistě není v zájmu Trumpa a není to v souladu s tím, co dlouhodobě slibuje.

To vychází i z kruhů, které ho obklopují – tedy republikánské konzervativní kruhy.

Když se oba kandidáti shodli na té Číně, když tedy Trump není úplně oddaný spojenectvím, jak bude prosazovat vliv vůči Číně, když nebude mít tak dobré vztahy s Japonskem a Jižní Koreou, které potřebuje?

Předtím jsem měl na mysli hlavně transatlantickou vazbu, kde je bezpečnostní spojenectví v rámci NATO, kde Spojené státy jsou naprosto klíčové. A i jejich podpora Ukrajině je naprosto klíčová, co se týká zbrojního vybavení.

Japonsko a Jižní Korea, tam nevidím nějaké výrazné ohrožení situace. Ani to není zmiňováno. U Číny nejčastěji Donald Trump mluvil o jejím obchodním zadržení, o celních bariérách pro čínský dovoz. Což je namířeno na domácí voliče, producenty v automobilovém průmyslu a tak dále. On říká: ‚Celními bariérami já ochráním domácí průmysl a z ty peníze, které to bude generovat, použiju doma.‘

Pan Trump také zmínil, že by nepomohl Tchaj-wanu, kdyby se Čína rozhodla pro invazi. Nejde v tomto trochu sám proti sobě? Bezpečnost Tchaj-wanu je pro americký vliv v oblasti klíčová.

Jedna věc je, co říkal během kampaně. Druhá věc je, jak ta politika reálně vypadá. Těžko se to předvídá. V prvním volebním období byl obklopen množstvím lidí, kteří vycházeli z toho washingtonského establishmentu a ve spoustě věcí ho usměrňovali, protože on nebyl na prezidentství až tak personálně připraven.

To není aktuální situace. Kruhy kolem něj se už stabilizovaly. Je otázka, jak moc se odkloní od prvního prezidenství.

Co se týče Tchaj-wanu, tam se přiznám, že trochu tápu, protože – jak říkáte – je to dlouhodobá pozice vyhraňování vůči Číně a nejde o Trumpův výmysl. To je tady už od Baracka Obamy. Proti tomu je ale zároveň jeho politika ochrany domácích zájmů a nezapojování se v zahraničí. Takže toto je věc, kterou zatím nemám úplně přečtenou.

Zmínil jste, co říkal během kampaně. Dá se předpokládat, že to, co říkal, bylo z velké části „na efekt“, aby získal voliče a aby se dostal do Bílého domu – a potom už prostě nějak bude?

Velká část toho určitě byla na efekt. Přesně, jak říkáte – bylo to o mobilizaci. Ve chvíli, kdy je země rozdělená na dva podobné tábory, bylo klíčové mobilizovat určitou část lidí, kteří by k volbám normálně ani nešli. Něčím je vypudíte dojít k volbám a překlopit většinu na svou stranu.

O tom vypovídají témata, která zvedal a jak o nich mluvil. Hodně to vyhrotíme, a tím pádem se lidi vypudí a půjdou k volbám. Že potom ty hrany nejsou tak ostré, to je jasné. Prezident samozřejmě nevládne sám, vše se schvaluje formou zákonů v Kongresu.

Určitě to bude jemnější, než jak vše říkal. Určitě to ale ukazuje na směr, kterým se chce dát. Jestliže říká, že chce ukončit válku na Ukrajině a je to něco, na co Amerika doplácí – dá se čekat menší podpora Ukrajiny. Jestliže říká, že na čínské a evropské výrobce uvalí obrovská cla na dovoz, aby se všichni přesunuli do Ameriky, asi se nedá čekat, že by na evropské dovozy uvalil stoprocentní nebo padesátiprocentní cla.

Bude ale určitě podporovat nějaký průmysl, aby se přesunul do Spojených států a bude určitě více dbát na protekcionistická opatření. Ať už tarifní nebo netarifní. Určitě to nebude tak přepálené, jako na některých mítincích říkal. Jak to potom bude vypadat, to už je druhá věc. Ale tímto směrem se chce vydat – a myslím si, že se jím určitě vydá.