ROZHOVOR | Operace Accountability měla zlomit páteř Hizballáhu. V praxi nastal spíše opak, uvádí odborník Jan Daniel

V jakém kontextu k operaci Accountability, která je někdy nazývána sedmidenní válkou, došlo? Izrael, jak známo, po první izraelsko-libanonské válce v roce 1982 kontroloval na jihu Libanonu rozsáhlé území. Postupně však své jednotky ze země stahoval, v roce 1985 se jeho vojenská přítomnost omezila na takzvanou bezpečnostní zónu, která měla zamezit ostřelování severoizraelského území milicemi působícími v Libanonu. Byla hlavní příčinou izraelské operace z července 1993 skutečnost, že ani po ukončení dlouhé občanské války v Libanonu v roce 1991 neustala snaha uvedených militantů v čele s hnutím Hizballáh útočit na izraelské vojáky i civilní cíle?  

V první řadě je třeba si uvědomit, že Hizballáh a řada Libanonců chápala udržování bezpečnostní zóny a přítomnost izraelských vojáků na libanonském suverénním teritoriu jako okupaci. Izrael na jedné straně spolupracoval v jižním Libanonu s místními libanonskými, primárně křesťany vedenými milicemi, které mu pomáhaly udržovat kontrolu nad zhruba 850 čtverečními kilometry libanonského území.  

Na druhé straně ale po konci občanské války libanonský stát prohlásil, že žádá stažení izraelských sil v souladu s rezolucí OSN z roku 1978, kdy proběhla první izraelská invaze do země, a že Libanonci mají právo bojovat proti okupaci jakýmikoli prostředky. Toto prohlášení bylo v souladu s cíli šíitského hnutí Hizballáh, který se tak prohlásil za reprezentanta libanonského odporu proti okupaci a na rozdíl od ostatních libanonských milic tak odmítl na začátku devadesátých let složit zbraně a zamířil je proti Izraelcům na jihu Libanonu a jejich spojencům. Tento krok byl v Libanonu chápán jako kontroverzní, ale pro část populace obhajitelný. 

Operace Accountability tak byla jednou z epizod tohoto konfliktu, který zuřil v podstatě celá devadesátá léta a v pozměněné podobě trvá dodnes. Během devadesátých let se nicméně vyznačoval guerillovým bojem ze strany Hizballáhu doprovázeného občasným ostřelováním izraelského území a ze strany Izraele a jeho spojenců pak protipovstaleckými operacemi, provázených občasnými leteckými a dělostřeleckými údery proti libanonské infrastruktuře a infrastruktuře budované Hizballáhem.  

Izrael operaci prezentoval jako zaměřenou proti Hizballáhu. Co bylo jejím konkrétním cílem? 

Izraelská operace byla následkem eskalace vzájemného konfliktu s Hizaballáhem a palestinskými bojůvkami. Ozbrojené potyčky tehdy přerostly v ostřelování severního Izraele a zároveň se šíitskému hnutí povedlo několik výraznějších vojenských úspěchů v podobě útoků na izraelské ozbrojené síly v Libanonu. Izrael se v reakci rozhodl zasáhnout proti Hizballáhu výrazněji, neboť jeho předchozí aktivity – například v podobě ostřelování táborů hnutí, zásahů proti předpokládaným sympatizantům nebo útoků na jeho představitele - nepřinesly kýžené výsledky. Cílem operace tak bylo zlomit vojenskou páteř Hizballáhu a zároveň omezit jeho politickou podporu ze strany libanonského státu a libanonské populace.   

Jedním z důležitých aspektů operace Accountability byl dopad na civilisty. Ostřelování a bombardování vyhnalo z domovů v jižním Libanonu stovky tisíc lidí. Například lidskoprávní organizace Human Rights Watch z útoků na civilní cíle, a tedy porušení válečného práva, obvinila obě strany konfliktu. Vymykala se v tomto směru nějak operace z předchozích i následných ozbrojených střetů na izraelsko-libanonském pomezí? 

Na libanonské straně si izraelské ostřelování vyžádalo více než 100 civilních obětí, přičemž kolem 500 civilistů bylo zraněno a materiální škody dosáhly milionů amerických dolarů. Izraelské bombardování civilních cílů a útoky na šíitské vesnice, které údajně hostily bojovníky Hizballáhu a jejich zbraně, proběhlo od té doby ještě několikrát. Stejně tak se ještě několikrát odehrály raketové útoky ze strany Hizballáhu na izraelské území. Důležité ale je, že následkem této operace se mezi oběma aktéry ustanovily určitá nepsaná „pravidla hry“, podle kterých nemělo docházet k útokům na civilisty. Jak Hizballáh, tak Izrael, ale tyto pravidla v následujících letech opakovaně porušovaly, byť útoky na civilisty výrazně omezily.   

Když se bavíme o lidských právech, tak je nutné zmínit, že se Izraelci ve spolupráci s  jejich místními spojenci se opakovaně dopouštěli násilí vůči předpokládaným civilním sympatizantům Hizballáhu. Nechvalně proslulou se stala například věznice Chijám, kde byly drženy osoby podezřelé z podpory protizraelského odporu. 

Často se uvádí, že jedním z izraelských motivů bylo vyvolat vnitrostátní uprchlickou vlnu, a tím přimět libanonskou vládu k zásahu proti Hizballáhu. Jaký měly červencové boje dopad na politickou situaci v Libanonu? 

Snaha o vyvolání uprchlické vlny a demonstrování míry destrukce, které je izraelská armáda schopná, bylo součástí politické strategie operace a mělo obrátit libanonské politiky a veřejnost proti Hizballáhu. V praxi se stal ovšem spíše opak a Hizballáh spíše získal legitimitu dále proti Izraeli bojovat.  

Hizballáh se v roce 1992 již stal součástí libanonského politického systému a jeho zástupci zasedli v relativně hojném počtu v národním parlamentu. Zároveň Libanon se v té době v důsledku vývoje po občanské válce nacházel pod de facto kontrolou ze strany syrského režimu, jenž měl s Hizballáhem úzké vztahy a dokázal tlačit na ostatní politické aktéry. Politicky tak izraelská operace a uprchlická vlna, kterou vyvolala, nedokázala prakticky nic.  

Boje po týdnu ukončilo příměří, v jehož zprostředkování se značně angažovaly Spojené státy. Obě strany verbálně přislíbily zastavení úderů na civilní cíle. V tomto světle se operace Accountability může jevit jako poměrně nevýznamná epizoda v dějinách vypjatých izraelsko-libanonských vztahů. Ostatně o necelé tři roky později zahájily izraelské ozbrojené síly operaci Hrozny hněvu, která byla svým rozsahem podstatně rozsáhlejší. Dají se události z konce července 1993 považovat za její předehru? 

Určitě ano, operace Hrozny hněvu měla velmi podobné kořeny a z izraelského pohledu sledovala podobné cíle – tedy omezit politickou podporu Hizballáhu a jeho vojenskou infrastrukturu. I v tomto případě došlo k rozsáhlému ostřelování a bombardování libanonského území, tentokrát doprovázeném i námořní blokádou. Bohužel v jejím rámci opět došlo k masivní uprchlické vlně a výrazným civilním obětem, včetně libanonských civilistů, kteří hledali úkryt uvnitř základny OSN v Kaná v jižním Libanonu a stali se cílem izraelského bombardování. Následkem operace Hrozny hněvu byly nicméně formalizovány „pravidla hry“ mezi oběma aktéry a byla posílena role mírové mise OSN při jejich monitorování a dodržování.  

Izrael nicméně postupně přestal být ochotný tolerovat konstantní ztráty svých vojáků a nikam nevedoucí konflikt se rozhodl i na základě nátlaku izraelské občanské společnosti ukončit. V květnu 2000 se tak izraelské jednotky z jižního Libanonu během několika dnů stáhly a spolu s nimi utekla do Izraele i část jejich libanonských spojenců a jejich rodin. Hizballáh se dostal na vrchol popularity a do pozice arabské ozbrojené síly, která dokázala Izraelce porazit a donutit je se stáhnout z okupovaného území.  

Deset let po operaci Hrozny hněvu proběhl v oblasti ještě rozsáhlejší konflikt, často označovaný jako letní válka či druhá libanonská válka. Byly jeho základní příčiny stejného rázu jako v případě operace Accountability, nebo se situace v mezidobí výrazněji proměnila?   

Letní válka z roku 2006 plynula z dále napjaté situace na libanonsko-izraelské hranice, ovšem výrazně jiné než té z roku 1993. Hizballáh se po izraelském stažení se z jižního Libanonu odmítl vzdát se svých ozbrojených sil s poukazem na to, že Izrael drží stále libanonské zajatce a okupuje malé pohraniční části libanonského území a že libanonská armáda nebude schopná zemi před Izraelci ochránit. Podpora ozbrojeného boje Hizballáhu v Libanonu se po izraelském stažení se začala drolit a výrazně se propadla také po konci syrské nadvlády nad Libanonem v roce 2005. Letní válka tak vycházela do jisté míry ze snahy Hizballáhu ukázat, že stále dokáže zasadit Izraeli výrazný úder. Poté co šíitští ozbrojenci přepadli na izraelském území vojenskou patrolu a unesli dva izraelské vojáky , zahájil Izrael rozsáhlou a velmi ničivou vojenskou odvetu, která trvala více než měsíc. Izraelské bombardování Libanonu a ostřelování Izraele ze strany Hizballáhu pak stálo životy několik stovek libanonských a 45 izraelských civilistů a na libanonské straně přineslo materiální škody dosahující několika miliard amerických dolarů. 

V libanonských pohraničních regionech přiléhajících k Izraeli byla následkem konfliktu rozmístěna posílená mírová mise OSN a postupem času zde byly posíleny i pozice libanonské armády. Nicméně konflikt od roku 2006 zamrzl a opakovaně se spekuluje o jeho obnovení. Ze strany Hizballáhu či palestinských bojůvek také čas od času dochází k odpalování raket na severní Izrael a v několika případech došlo i k menší eskalaci. Obě strany jsou si ale vědomy rizika a ničivosti potenciálního širšího konfliktu.  

Libanon je v českém veřejném prostoru v posledních letech skloňován především v souvislosti s hlubokou ekonomickou a sociální krizí. Domníváte se, že by v delším časovém horizontu mohla zemi destabilizovat natolik, že by nastala situace, která by vyústila v rozsáhlejší izraelský vojenský zásah?   

Malé konflikty na libanonsko-izraelské hranici pokračují stále a o několika z nich jsme slyšeli v posledních týdnech. Většinou se jedná o vyhrocené přetlačování mezi libanonskou a izraelskou armádou v kontextu práce na pohraničních bariérách. V omezených případech se pak i přímo zapojuje Hizballáh prostřednictvím raketových úderů na Izrael, nebo izraelské dělostřelectvo.  

Ekonomická krize zasáhla i Hizballáh a řada analytiků tak tvrdí, že si nyní nemůže konflikt s Izraelem dovolit a že k němu nemá ani podporu ze strany populace. Na druhou stranu, v kontextu vnitřních libanonských politických sporů může být konflikt s Izraelem jedním z prostředků, jak se Hizballáh může snažit si udržet své politické pozice a odvést pozornost od ekonomické krize a svých vlastních skandálů a kontroverzí. Stejně tak ale může špatně propočítat náklady a dopady případného konfliktu na své severní hranici současná izraelská vláda, ve které zastávají důležité pozice extremistické strany.