ROZHOVOR | První schůzka Trumpa s Kimem proběhla před 5 lety. Američané měli upřímný zájem snížit napětí na Korejském poloostrově, míní odborník Tůma

Singapurské setkání Donalda Trumpa s Kim Čong-unem proběhlo po předchozí dramatické eskalaci vzájemných rétorických útoků mezi nejvyššími představiteli Washingtonu a Pchjongjangu. Trump a Kim se mimo jiné chlubili tím, kdo má „větší a silnější“ jaderné tlačítko, tehdejší americký prezident předtím hrozil severokorejskému režimu „ohněm a zlobou“. Oznámení vůbec prvního americko-severokorejského summitu tak bylo ve své době vnímáno jako velmi překvapivé. Vnímáte to tak i s pětiletým odstupem?

I po pětiletém odstupu lze zmíněný první summit označit jako překvapivý a světovou veřejností velmi vítaný. Nicméně by se však v této souvislosti nemělo zapomenout na to, že summitu předcházelo velmi nadějné zlepšování mezikorejských vztahů a že významnou úlohu na zprostředkování tohoto setkání sehrál tehdejší jihokorejský prezident Mun Če-in.

Klíčovým tématem rozhovorů měla být otázka jaderných zbraní na Korejském poloostrově. Ve své době se zdálo, že Trump se rozhodl nabídnout Pchjongjangu normalizaci vztahů, uvolnění sankcí, bezpečnostní garance a patrně i mírovou smlouvu, která by ukončila formálně stále trvající korejskou válku z padesátých let minulého století. KLDR měla výměnou přistoupit na naprostou a nezvratnou denuklearizaci. Myslíte si, že takto v roce 2018 skutečně zněl kalkul Bílého domu, nebo setkání na nejvyšší úrovni sledovalo i další, nepřiznané cíle?

Průběh prvního summitu a následné oboustranné vstřícné kroky, ze strany Spojených států například výrazné omezení konání americko-jihokorejských vojenských cvičení, prokazovaly podle mého názoru upřímný zájem a politickou vůli Trumpovy administrativy postupnými kroky dosáhnout snížení napětí na Korejském poloostrově. Nedomnívám se, že účel prvního summitu mohl být pro Spojené státy jiný.

Trumpova administrativa veřejně hovořila o úspěchu singapurského summitu. Kritici poukazovali na skutečnost, že Kim ve skutečnosti na schůzce neprezentoval ani nenabídl nic nového. Nepřislíbil předat jaderný inventář své země, nenavrhl časový plán nebo časové termíny, pouze vágně slíbil pracovat na celkové denuklearizaci Korejského poloostrova, což učinili bez jakýchkoliv hmatatelných výsledků i jeho předchůdci. Zpětný pohled dává těmto kritickým hlasům zdánlivě zapravdu. Přesto, vidíte vy osobně nějaký přínos singapurského summitu pro další vývoj na Korejském poloostrově, případně pro směřování americko-severokorejských vztahů?

S ohledem na dlouholeté nepřátelství mezi oběma zeměmi spojené se silnou podezřívavostí o vzájemných úmyslech, bylo již samotné setkání na nejvyšší úrovni, i když vyústilo „pouze“ v podepsání Společného prohlášení obecného charakteru, velkým úspěchem. Vzhledem ke komplexnosti a různorodosti sporných otázek se stěží dalo od singapurského summitu očekávat okamžité přijetí konkrétních opatření a způsobu jejich řešení, navíc s časovým harmonogramem. Summit nicméně prokázal, že další pozitivní vývoj je možný.

Základním předpokladem pro snížení napětí by i do budoucna měla být oboustranná snaha o kompromisní postupné řešení sporných otázek cestou ověřitelného plněn dohodnutých závazků. Podle mého názoru jen tímto způsobem, spojeným s paralelním zlepšováním mezikorejských vztahů, lze dosáhnout mírového uspořádání a denuklearizace na Korejském poloostrově.

Domníváte se, že během Trumpova prezidentství a série jeho osobních schůzek se severokorejským diktátorem existovala naděje na výrazný posun v otázce jaderného programu KLDR, nebo šlo od počátku o chybnou interpretaci ze strany šéfa Bílého domu, na co je Pchjongjang ve skutečnosti ochoten přistoupit?

Relativně nadějný vývoj, který nastal v americko-severokorejských vztazích po prvním summitu a přijímané oboustranné vstřícné kroky naznačovaly možné postupné pozitivní řešení i tak složité otázky představované jaderným a raketovým programem KLDR.

Další dvě setkání Trumpa s Kimem proběhla v roce 2019. I americká strana je však již hodnotila podstatně střízlivěji. Následovalo postupné, nicméně zřetelné zhoršení vztahů mezi Washingtonem a Pchjongjangem. Vrátilo se napětí na stejnou úroveň jako před nástupem Trumpa do Bílého domu?

Obnovené nepřátelství po zrušení vstřícných kroků mezi USA a KLDR a v mezikorejských vztazích se zejména v poslední době prohloubilo a nebezpečná riziková spirála napětí se zvyšuje. Svědčí o tom mimo jiné intenzita různých severokorejských raketových zkoušek, vojenská cvičení Spojených států s Jižní Koreou a Japonskem, plánované návštěvy amerických jaderných ponorek v jihokorejských vodách, pravidelné konzultace nejvyšších představitelů Spojených států, Jižní Koreje a Japonska v rámci zefektivnění rozšířeného jaderného odstrašování a podobně.

V září 2022 KLDR schválila zákon upřesňující jadernou doktrínu. Zákon oficiálně vyhlásil Severní Koreu za stát s jadernými zbraněmi, který se nezúčastní žádných kontrolně-zbrojních jednání, a zdůraznil výhradní odpovědnost severokorejského vůdce za použití jaderných zbraní. Nevyloučil také možnost provedení prvního jaderného úderu a poprvé se zmínil o automatickém odpálení jaderných zbraní v případě účelového útoku zaměřeného na eliminaci vedoucích představitelů země.

Jak hodnotíte přístup Trumpova nástupce v prezidentském křesle Joe Bidena k severokorejské problematice? Odráží podle Vás absence výraznějších, veřejně prezentovaných kroků a gest aktuální převahu názoru, že denuklearizace KLDR je sotva realizovatelný cíl, jelikož režim v Pchjongjangu považuje atomový arzenál za hlavní pojistku svého přežití?

Bidenova administrativa zatím neprojevila vůči KLDR žádnou konkrétní vstřícnější aktivitu. Severokorejská strana občasné americké obecné výzvy k obnovení rozhovorů „bez předběžných podmínek“ odmítá. Spojené státy se v souvislosti s hlavní bezpečnostní výzvou v asijském a pacifickém regionu, představovanou Čínou, zaměřují především na prohlubování vojenských vztahů s Japonskem a Jižní Koreou. KLDR obhajuje vlastnictví jaderných zbraní jaderným odstrašením, zejména v souvislosti s vojenskými cvičeními USA s Jižní Koreou a Japonskem. K prosazení svých požadavků v oblasti bezpečnostních záruk a omezení sankčního režimu volí nátlakovou cestu demonstrováním vojenských kapacit, včetně provokačních akcí pomocí dronů vůči jižnímu sousedovi.

Během zlepšení vztahů s Trumpovou administrativou Pchjongjang vyhlásil moratorium na jaderné testy. Později jej sice zrušil, ale k nové zkoušce atomové hlavice zatím nepřistoupil, ačkoliv se o ní ve světových médiích mnohokrát spekulovalo. Z jakého důvodu podle Vás Severní Korea zatím nenavázala na svůj prozatím poslední takový test ze září 2017?

K důvodu svého postoje v této problematice se vedení KLDR zatím oficiálně nevyjádřilo. Nelze však vyloučit, že na dosavadním respektování moratoria může mít postoj Číny, jako nejbližšího severokorejského spojence. Čína zřejmě nemá zájem na dalším vyostřování napětí na Korejském poloostrově, což by bylo v souladu s čínskou snahou o prosazení se na světové scéně v úloze mírotvorce. Důvodem může rovněž být zájem severokorejského vedení na zachování posledního vstřícného opatření pro případ obnovení jednání s Spojenými státy o denuklearizaci Korejského poloostrova.