ROZHOVOR | Volby v Německu: Politolog pro EZ vysvětlil, co Scholzovi zlomilo vaz

Olaf Scholz vedl menšinovou vládu, která se rozpadla po sporu Scholze s jeho ministrem financí. O jaký spor šlo?

Šlo o to, že ta vláda dlouhodobě měla problém mít celkově konsolidovaný ekonomický program, protože tam byly dvě strany, které jsou spíše levicové, Sociální demokraté (SPD) a Zelení, a jedna strana, která je pravicová, Svobodní demokraté. Dlouhodobě byl kompromis mezi nimi založený na tom, že když ta vláda vznikla, tak oni dělali takovou podivnou finanční konstrukci.

Udělali takzvaný klimatický fond, Fond o budoucnost, do kterého vyvedli několik desítek miliard euro, které původně měly být na boj proti covidu, jde tedy o rozpočet, který měl financovat investice, které chtěli dělat Zelení a Sociální demokraté. Ale zároveň se nepočítal do té dluhové brzdy (omezuje roční rozpočtové schodky – pozn. red.), kterou chtějí i ti Svobodní demokraté. A toto ústavní soud zrušil jako nepřípustné, rok před rozpadem té vlády. A od té doby ta vláda nenašla kompromis.

Jednoduše řečeno, Scholz (SPD) a Zelení chtěli investovat, liberální demokraté (FDP) chtěli šetřit. Rok se o to hádali a pak to vyvrcholilo tím rozpadem.

Rozpad vlády tedy vyvolal hlasování o nedůvěře. Jak pro Scholze dopadlo a proč?

Hlasování o nedůvěře je cesta, jak se formálně dostat k předčasným volbám, takže to hlasování, když bylo vyvoláno, tak ho Scholz nevyvolal s tím, že by ho chtěl vyhrát, prostě všichni se domluvili na tom, že nejlepším řešením budou předčasné volby, takže to byl spíš technický mechanismus.

Scholz dle průzkumu nastávající volby nevyhraje. Proč už si ho lidé nezvolí?

To má celou řadu důvodů, ale hlavním důvodem je, že ta vláda, kterou on vedl, Němce zklamala. Zklamala je tím, že nedokázala naplnit příslib, se kterým přišla, tedy reformy, více pokroku, snaha skloubit sociální spravedlnost s klimatickými politikami, a zároveň nastartovat hospodářství. Nic z toho se nepodařilo, je otázka, nakolik za to může ta vláda a nakolik širší okolnosti, ale německá ekonomika stagnuje a v Německu celkově není dobrá nálada, z mnoha důvodů, patří mezi ně politizace migrace, otázka bezpečnosti, a tak dále. Scholz sám není úplně dobře hodnoceným politikem na veřejnosti, jeho popularita je velmi nízká.

Pokud se budeme držet průzkumů, volby vyhraje středo-pravicová CDU a novým kancléřem bude Friedrich Merz. Scholz je politikem středově-levicovým, můžeme tedy podle vás říci, že se němečtí voliči nyní kloní spíše vpravo? A jaký mají dle vás k této volbě důvod?

To si myslím, že by bylo moc velké zjednodušení. Merz se pohybuje někde na třiceti procentech, což pro CDU není hodně, naopak, je to dost málo. Angela Merkel (také za CDU – pozn. red.) vyhrávala volby v rozmezí 34-35 procenty, což bylo považováno za slabý výsledek, v roce 2013 měla přes čtyřicet procent.

Tedy to není tak, že by tu byl nějaký posun doprava, spíš co vidíme v té německé politice je, že se politické spektrum rozpadá na nějaké tři hlavní tábory, které vidíme ve spoustě zemí západní Evropy, ať je to Nizozemí, Francie, nebo další. Jeden ten tábor je středo-pravicový, jehož zosobňuje právě Merz a ještě trošku liberálové, takže tradiční demokratické středo-pravicové strany, které mají zhruba 35 procent v tuto chvíli, podobný počet mají středo-levicové a demokraticky levicové strany, to znamená SPD, Zelení a levicová strana Die Linke, a pak je ten třetí tábor, což je sílící krajní pravice, která má v tuhle chvíli už přes dvacet procent.

Takže já si nemyslím, že tady jde vidět nějaký posun doprava, ale spíše rozpad na tyto tři různé tábory.

Co mohl podle vás Olaf Scholz udělat jinak proto, aby vyhrál i nadcházející volby?

Určitě spoustu věcí.

Tak zkuste prosím vybrat tu nejhlavnější.

On i zpětně sám říká, že v té koalici měl vystupovat mnohem dříve a mnohem rázněji, že se příliš dlouho pokoušel urovnávat problémy a spory mezi těmi jednotlivými stranami spíš v zákulisí, díky čemuž on působil jako kancléř, který je nevýrazný, jako někdo, kdo nemá leadership.

Koalice se mu hádala a on nebyl schopen s tím cokoliv udělat, takže vypadal jako slabý leader, který nebyl schopen s tím cokoliv dělat. To je otázka toho politického řemesla, nicméně já myslím, že ten rozpad koalice a německou politickou krizi je potřeba chápat v širším evropském a globálním kontextu.

V podobných problémech je politika ve Francii, kde se pořádně nevládne nejpozději od léta, i ve spoustě dalších zemí. Nemyslím si, že by Scholz mohl něco dělat proto, aby v Americe nevyhrál volby Donald Trump, aby Putin nezaútočil na Ukrajinu, aby Čína nebyla asertivnější. To jsou všechno věci, které vytváří ten kontext, který, podle mě, je tou hlubokou příčinou celé té krize. A to, že to Scholz nezvládl úplně zmenežovat, to je pravda, ale nemyslím si, že by to byl primární důvod.

Německá ekonomika se nyní nachází v krizi – co ji dle vašeho názoru vyvolalo? 

Krizi vyvolal rozpad ekonomického modelu, ze kterého Německo desítky let benefitovalo. Ten německý model byl postavený na tom, že máte levné suroviny z Ruska – což už dneska není pravda, ty suroviny prostě nejsou, odstřihli jsme se od nich, že máte velkou poptávku a velký odbyt ve Spojených státech a Číně, kam můžete prodávat, protože tam nemáte konkurenci a zároveň nemáte žádné celní překážky – ani jedno z toho už taky není pravda, budujete si tu exportní výhodu tím že ku příkladu část té výroby přeložíte do střední Evropy, protože je to tam levnější – to se taky teď už úplně nedaří.

A celé to je možné v kontextu globálního trhu, že ta auta můžete prodávat kamkoliv a můžete je tam vozit bez toho, aniž by vás někdo ohrožoval po té cestě a tak. To už dneska neplatí. Tenhle model se rozpadá, byl příliš závislý na podobě liberální globalizace, jak jsme ji znali z devadesátých a nultých let. To je prostě hluboká strukturální příčina.

A jak z ní ven?

Je potřeba nějakým způsobem budovat ekonomiku, která nebude natolik závislá na hráčích z druhého konce světa. Já si myslím, že jedna z věcí je budovat ekonomiku, která bude třeba lokálnější.