Tajemství, o kterém se nemluví. Jak proběhla kolonizace Sudet a proč přišli Němci do Čech?

Znalí ekologové ví, že české přírodě tradičně nedominovaly zlatavé lány kvetoucí řepky olejné spravované nejmenovaným zemědělským koncernem, ale kam až oko dohlédlo vidělo takřka neprostupné dubové a bukové lesy. Ještě ve 12. století byla drtivá většina naší malé země skryta pod hustými lesy. Situace se však postupně začala měnit. V dobách vlády posledních Přemyslovců, kteří se již honosili královským titulem, se naplno rozjela tzv. velká středověká kolonizace. Zejména západní Evropa zaznamenala strmý populační růst, což vyvolalo intenzivní migraci obyvatel. Z nejrůznějších německých krajů se objevovali kolonizátoři, se zájmem založit si vesnici v zalesněných částech Čech. Nejdřív bylo potřeba lesy vyklučit, aby se z půdy lesní stala půda zemědělská. Byla to pořádná dřina. Pravděpodobně proto vznikl pobídkový systém pro nově příchozí, spočíval v osvobození od desátků a dalších povinných plateb až na 18 let, což je docela dlouhá doba. Milovníci historických paralel by jistě rádi připomněli podobnost s pobídkami zahraničních investic, kterými zahraniční kapitál začala svého času lákat vláda Miloše Zemana.

Co s sebou Němci donesli

Historici se dodnes domnívají, že příchod Němců měl mnohé výhody. Znamenal hospodářský rozvoj, příliv nových technologických postupů a v důsledku znamenal znatelný kulturní rozvoj. Obzvláště úspěšné bylo přejímání vyspělejších německých právních systémů. Množné číslo je použito schválně, protože německé právo zdaleka nebylo jednotné. Nová migrace z Německa však podle nejnovějších archeologických výzkumů nebyla úplně jednoduchým fenoménem. Nešlo totiž jen o přesuny lidí, kteří v jedné lokalitě přebývali z důvodu populační exploze, ale často se přesouvaly celé vesnice. V českých podmínkách to v praxi mohlo znamenat, že došlo k založení vesnice německou kolonizací, ovšem většina nových obyvatel byli Čechové případně Moravané a Němcem byl pouze lokátor, jeho rodina a několik málo druhů. Vesnice pak mohla velice rychle ztratit výraznější německý charakter.

Historie nebo ideologie?

Obdobně německá kolonizace probíhala i v dalších středoevropských státech, zejména v Polsku a v Uhrách. Jednalo se o přirozený proces své doby, o němž však nevíme vše, podobně jako u většiny středověkých fenoménů. Zde se pak otevírají vrátka spekulacím, kde nedostatek informací nahradí politická ideologie. Na německou kolonizaci v Čechách dopadlo uvedené pravidlo plnou silou. Dějiny česko-německého soužití se táhly od středověku do konce druhé světové války. Kulturní rozdíly mezi dvěma pivo milujícími národy se hledají jen obtížně, ovšem jazyky naopak příliš mnoho podobného nenabízejí a co hůř, ekonomicky silnější vrstvy byly tvořeny především Němci. Středověká kolonizace tak započala rovněž kontinuální svár mezi oběma národnostmi.

Těsně před vypuknutím 2. světové války se dostala problematika středověké německé kolonizace do centra pozornosti. Historikové vezoucí se na křídlech německého nacionalismu s vervou prokazovali, že Němci pohraniční území obývali před kolonizací, jinými slovy tady měli být odjakživa. Tím poskytovali ideologickou výzbroj Hitlerovým snahám o odtržení československého pohraničí k Říši. Pravdu sice neměli, ale na výsledku, že dnes je tisíciletí soužití Čechů a Němců v jednom státě pouze historií s tragickým koncem, se již nic nezmění.