Proč Spojenci hájili Hitlerova nástupce? Dőnitze zachránil americký admirál

Zajímavé například je, že si Hitler za svého nástupce zvolil člověka, který nebyl členem nacistické strany. Dőnitz byl sice zapřísáhlý antisemita a Hitlerův oddaný stoupenec, do NSDAP ale nikdy nevstoupil. Přesto ale o jeho antisemitském smýšlení nemůže být pochyb. Když například Švédové uzavřeli svoje výsostné vody pro německá plavidla, napadl je Dőnitz s tvrzením že jsou "ovládáni mezinárodním židovským kapitálem". V roce 1944 se zase nechal slyšet, že by "raději jedl bláto, než aby viděl svoje vnoučata vyrůstat ve špinavé a jedovaté atmosféře židovství". 

Ačkoliv je jeho jméno spojováno hlavně s obdobím druhé světové války, prožil zajímavé osudy i během předchozího světového konfliktu. Dőnitz totiž v roce 1916 sloužil na německých křižnících ale nechal se dobrovolně přeřadit na ponorku. S ponorkou UB-68 pak byl na samém sklonku války potopen ve Středozemním moři a vzat do britského zajetí. Z něj se domů vrátil až v roce 1920.

Ponorkový velitel také zásadně odmítal jakýkoliv soucit s nepřítelem nebo jeho civilním obyvatelstvem. Byl rozhodně proti tomu, aby posádky německých lodí zachraňovali trosečníky z cizích potopených plavidel. A to i pokud šlo o plavidla civilní. Takové počínání bylo podle něj proti samotnému základnímu smyslu války. "Buďte tvrdí. Pamatujte, že nepřítel nemá také žádné slitování s německými ženami a dětmi, když bombarduje německá města." říkal Dőnitz.

Velmi nepříjemného překvapení se dočkal po skončení války, když se dozvěděl, že jej spojenci hodlají obvinit z válečných zločinů a postavit před soud. Podle něj to bylo absurdní. Nechápal jak je možné, že vládní představitel suverénní země může být souzen. "Pokud bychom vyhráli válku my, postavili bychom snad před soud Roosevelta nebo Churchilla? Ne, to bychom neudělali a oni by neměli taktéž." zlobil se.

Obžalován byl přímo v rámci Norimberského procesu. Při přípravě obžaloby byl Dőnitz mimo jiné podroben IQ testům a bylo mu naměřeno úctyhodné IQ 138. Prokurátoři jej vinili zejména z toho, že byl autorem bezpodmínečné ponorkové války, při níž byla potopena i řada civilních, nákladních nebo neutrálních lodí. Byl také obžalován z porušování ženevských konvencí.

Záhy se ale ukázalo, že praktikování bezpodmínečné ponorkové války nebylo žádnou německou specialitou. Stejnou strategii uplatňovali například i Britové. Americký admirál Chester Nimitz dokonce uvedl, že Spojené státy vyznávaly taktiku neomezené ponorkové války od prvního dne co vstoupily do války.

Dőnitz nakonec od válečného soudu dostal pouhých deset let, což bylo mnohem méně, než se původně očekávalo, a to navzdory jeho blízkému vztahu s Hitlerem. Někteří historikové spekulují, že to bylo díky intervenci amerického admirála Nimitze, jenž se měl za Dőnitze přimlouvat. Ostatně před soudem se v podobném duchu vyjádřil i sám německý námořník. "Váš admirál mi vzkázal, že ke mě chová velkou úctu a že jsem svoji obhajobu připravil perfektně." nechal se slyšet Dőnitz.

Po jeho propuštění z vězení mu západoněmecká vláda přiznala pouze takovou penzi, jako kdyby v armádě sloužil v hodnosti kapitána. Dőnitz se ale domníval, že si zaslouží admirálský důchod a spor hnal k soudu. Ten mu dal za pravdu a penze mu byla opravdu zvýšena. Vyšší penzi pak pobíral až do své smrti v roce 1980.