Cesta na Mars se komplikuje? Podívejte se, co se děje s mozkem v prostředí bez gravitace

Pokud bude vyslána posádka na Mars, bude se muset v prostředí s nulovou gravitací (během cesty) a mikrogravitací (na samotné planetě) pohybovat mnohem déle, než doposud jakýkoliv astronaut zažil. V současnosti drží podle webu The Conversation rekord Valerij Poljakov, který ve vesmíru na jeden zátah strávil 438 dní. Pro cestu na Mars a zpátky se ale počítá zhruba se třemi roky.

Je přitom známé, že se lidské tělo v takovém prostředí chová jinak, než na Zemi. Každý astronaut, který se vypravil do vesmíru, dobře zná takzvaný „syndrom opuchlé hlavy a kuřecích nožek,“ během kterého se, v důsledku chybějící gravitace, nahrne více krve z končetin do hlavy.

Syndrom provázejí zdravotní obtíže, jako jsou bolesti hlavy a žaludeční nevolnost. V poslední době pak vědci tento stav spojují také se zamlženým viděním, které je způsobeno nárůstem krevního tlaku v lebce a pohyby mozku. Podle NASA se jedná o jedno z největších zdravotních rizik případné mise na Mars, zatím ale není jasné, jak se s ním vypořádat.

Damian Bailey, profesor fyziologie a biochemie z Univerzity v Jižním Walesu, zkoumal, jakým způsobem je chybějící gravitací ovlivněn lidský mozek. Podle jeho předpokladu dochází postupně k nárůstu hladiny oxidu dusnatého (NO) v krvi a později i k překrvení některých částí mozku. V důsledku toho se zase v mozku pomalu hromadí voda a celý orgán začne otékat.

Při dlouhodobém vystavení astronautů chybějící gravitaci by tak podle Baileyho mohlo dojít k poškození zdraví posádky. Otoky mohou také ovlivnit jejich kognitivní schopnosti a ohrozit tak průběh mise.

Bailey se svým týmem testoval svoji hypotézu v letadle simulujícím stav beztíže za pomoci střemhlavého letu. Prvotní výsledky jeho teorii potvrdily, přestože nebylo zatím zjištěno, že by docházelo ke strukturálnímu poškození mozku. Vědci však již plánují další pokusy a měření, které by měly přinést přesnější výsledky.