ROZHOVOR | Hrozí v Česku krveprolití? Musíme se připravit, jedna poučka vám může zachránit krk, vysvětluje pro EZ Šándor

V souvislosti s útokem v USA, kde útočník zastřelil na floridské škole 17 studentů, jsme se zeptali bezpečnostního experta a brigádního generála v záloze Andora Šándora na to, jak se v podobných případech mají napadení chovat a jestli je potřeba, aby byla v českých školách opět zavedena branná výchova. 

Nejedná se o první střelbu ve škole na americkém území. Jak moc je těžké si pro studenty opatřit zbraň?

Ještě nevíme, jakým způsobem si útočník zbraň opatřil. Jestli to bylo od někoho z rodiny, jestli byla legálně držená, nebo nelegálně, to nevíme. V americké ústavě je právo držení zbraně, byť se FBI a podobně musí k nákupu vyjadřovat, ale obecně získat zbraň v USA je snadnější než v České republice.

Jaké jsou bezpečnostní opatření ve školách? Neměla by být přísnější?

Jsem přesvědčený, že bezpečnostní opatření ve většině amerických škol, i v těch, ve kterých někdy proběhly nějaké útoky, jsou daleko větší než u nás. Mají kampusy obehnané ploty a přísnější podmínky pro vstup, ale jak je vidět, tak se to dá překonat. Několikrát se útočníkům podařilo dostat se dovnitř a zabít ve většině případů dost lidí.

Jak myslíte, že zareaguje česká policie?

Pokud vím, tak česká policie dělala předtím nějaké karty měkkých cílů, tzn., že se snažila dopředu vědět, jak ten objekt vypadá i uvnitř, pokud by došlo k nějakému útoku a měla jednodušší zásah, do toho zahrnula školy. Lze kvitovat, že se probudili poslanci jako paní ministryně Karla Šlechtová, která prohlásila, že je potřeba učit děti brannou výchovu a také způsob, jak by se děti měly při teroristickém útoku šíleného střelce chovat. Je evidentní, že u nás je tato situace méně problematická, ale ve Žďáru nad Sázavou jsme měli dívku, co ubodala mladíka.

Problém je, že české školy jsou různě zajištěny technickými zařízeními. Nejhorší je, že nikdo z ředitelů škol ani pedagogů neřekne jak se chovat. Oni sami na to nepřijdou, protože nejsou bezpečnostní odborníci. Zkrátka to neví. Od Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy toho také nelze čekat, protože to také není orgán, který se věnuje bezpečnosti. Stát zaspal, o tom není vůbec pochyb. Byť se dá říct, že obdobné případy jako v USA nemůžeme očekávat, ale ty jednotlivé případy tady prostě jsou a budou. Je potřeba se na to připravit. Je to dluh, který však není u policie, protože ta figuruje až při zásahu. To je státu, který by měl jasně říct a připravit lidi, kteří tuto krizovou situaci budou řešit, jak se mají zachovat.

Jak by se měli studenti v případě obdobného útoku zachovat?

Na to platí jedna základní poučka: Uteč, schovej se, braň se. To je jediné, co oni mohou udělat. Takto končí 13 % případů v USA, kdy napadení sami přemůžou útočníka. Jinými slovy, je-li vás ve třídě pětadvacet a je před vámi chlap se dvěma pistolemi, v každé může mít osmnáct nábojů, tak máte jistotu, že vás dostane všechny. Pak to záleží na třech čtyřech odvážlivcích, nejspíše klucích, kteří se na něj vrhnou. Pravdou je, že to pro ně znamená možnou smrt, ale přežijí to ti ostatní. V případě, že se nic neudělá, tak to nemusí přežít nikdo. Toto ale nikdo nikomu nemůže nařídit. Třídní nemůže říct žákům, že vypadají silně, tak ať zkusí útočníka přemoci. To je spontánní otázka.

Pak je důležité, aby žáci ve třídě zabarikádovali. Bohužel z požárnického hlediska, které nezpochybňuji, je nutné, aby se dveře otevíraly ven. To samozřejmě ve školách i v úřadech ztěžuje možnost se zabarikádovat. Když se ale dveře zamknou a zabarikádují se například lavicemi, což lze udělat velmi rychle, tak ti napadení mají velkou šanci to přežít, protože útočník jde a zkouší, kde je otevřeno. Kde je zavřeno, tak to obejde. Většina takových útoků končí do pěti minut od začátku, protože útočník nemívá příliš mnoho nábojů. Často to končí sebevraždou útočníka. Pokud dochází k zásahu speciální jednotky, tak si musí napadení uvědomit, že policie si bude myslet, že mezi nimi může být někdo z pachatelů. Musí se připravit na to, že se policie nemusí k nim chovat mile. Měli by mít ruce nahoře, poslouchat.

Důležitá věc, kterou školy vůbec nevědí, je kdy evakuovat a kdy neevakuovat. Může se stát, že útočník způsobí nějakou akci jenom proto, aby studenty nebo napadené dostal z relativně bezpečného objektu ven, protože tam jsou pro něj snadnější terče.

Jste tedy pro to, aby se v českých školách zavedla branná výchova, kde by s studenti učili, jak se v takového situaci chovat?

Jsem si tím jistý. Je však potřeba, aby to bylo vyučováno příjemným způsobem a aby to neotravovalo. Studenti musí pochopit, že je to pro jejich dobro. Učitelé to musí umět učit. Je také důležité učit je poskytnutí první pomoci. Vždycky to bylo důležité. Za druhé světové války 40 % raněných ruských vojáků přežilo jen díky tomu, že si uměli poskytnout první pomoc jeden druhému. To je obrovské číslo. Toto není žádná buzerace ani pitomosti. Je třeba říkat dětem a studentům praktické věci tak, aby věděli a chápali, že je to opravdu k jejich prospěchu.