Indie uštědřila nákupem ruských zbraní USA políček. A ne jen jeden!

Výměna vojenských technologií mezi Moskvou a Dillí není žádnou novinkou. První smlouvu podepsaly obě mocnosti již v roce 1984. Rusko dokonce nejdříve pronajalo a poté i prodalo Indii atomovou ponorku, což je dosud jediný podobný obchod na světě. Indům se sice podařilo obě lodi poškodit (u INS Arihant vloni námořníci zapomněli při ponoření zavřít jeden z poklopů) a jednu s k nelibosti Rusů mohli prohlédnout i Američané, ovšem nic to nemění na skutečnosti, že mezi oběma státy jsou skutečně mimořádné vztahy.  

Po podepsání smlouvy se okamžitě z Washingtonu ozval prezident Donald Trump s výhrůžkou, že pokud Indie celý kontrakt nezruší „brzy pozná následky“. Jaké? Budou na ní uvaleny sankce, které podle USA a EU, mají dopadnout na každého, kdo po anexi Krymu nakupuje ruské zbraně. Teoreticky by tedy na Indii měly dopadnout omezení v obchodu se strategickými a vojenskými technologiemi. To se však nestane.

Indický premiér Naréndra Módí vzkázal Washingtonu, že Indie je hrdý a nezávislý stát, a i přes hrozbu sankcí bude dělat to co, pro svoji bezpečnost bude považovat za nutné a prospěšné. Situaci musel uklidnit sám šéf americké diplomacie Mike Pompeo. Ten prohlásil, že Indie je „velký americký partner a přítel“ a rozhodně proti ní žádné sankce nebudou mířit. Proč jsou Spojené státy vůči Indii najednou tak smířlivé?

Odpověď je jednoduchá. USA Indii potřebují v oblasti čím dál tím více. Indie má kratičkou hranici s Afghánistánem, která by v případě nouze mohla být využita k zásobování amerických jednotek v této neklidné zemi. Sousední Pákistán, který byl dlouhá léta nejbližším spojencem se ukazuje jako naprosto nespolehlivý a nepřijatelný stát, který má navíc čím dál tím blíže k Pekingu. S oběma zeměmi má naopak Dillí spory o hranice a s Čínou jsou i velkým obchodním konkurentem.

Ostatně tiché spojenectví Indie a USA proti stále rostoucí moci Číny je to, co obě mocnosti spojuje. A i Moskva, který má jinak s Pekingem výborné vztahy, nemá nic proti tomu vytvořit mu na jeho jižní hranici jistou protiváhu. Hlavním důvodem americké umírněnosti je především obchod. Indie je nejrychleji rostoucí ekonomika světa a štědře utrácí.  Na začátku roku USA a Indie podepsaly zbrojní zakázku za 12 miliard dolarů.

Vedle bitevních vrtulníků Apache a šedesáti protiponorkových vrtulníků MH-60R se jedná o houfnice M777 a především o vojenská dopravní letadla C-17 za 4,7 miliardy USD. Byla podepsaná i vojensko-technická spolupráce na nukleárním programu, takže Indie dostala přístup k nejtajnějším americkým nukleárním technologiím.

Indové uvažují i o nákupu stíhaček F-18 nebo dokonce F-35. Je to první větší kus, který se Američanům na indickém koláči podařil. Celkově však vojenský obchod s USA tvoří jen 15 % všech zahraničních nákupů pro indickou armádu. Plných 62 % zbraní nakoupených pro ni v letech 2008-2017 bylo z Ruska.

A Indie se Washingtonu chystá uštědřit další políčky. Minulý týden ruský velvyslanec v Indii Alexandr Kudašev oznámil, že se chystá smlouva o dodávkách helikoptér Kamov, dvou fregat a licenční výrobu nejnovějších verzí útočné pušky Kalašnikov. Ještě horší jsou pro americkou administrativu zprávy o ropném obchodu Indie-Irán. Podle slov indického ministra energetiky Dharmenda Pradhániho z minulého týdne chce Indie nákup ropných produktů z Indie i přes hrozbu sankcí USA navýšit. Indie potvrdila, že v nákupu teheránské ropy bude pokračovat. Její rostoucí hladová ekonomika ji potřebuje.

Zatím jedinou odpověď na indickou politiku přichystaly největší soupeři Indie: krátce po podepsání rusko-indického kontraktu se Čína a Pákistán dohodli na dodávkách a společné výrobě vysoce vyspělých čínských dronů Wing Loong II. Amerika až na silná slova některých senátorů z řad jestřábů oficiálně mlčí. A Evropa Indům v jejich íránské politice fandí.

Floridský senátor Ted Yodo tvrdí, že si Indie bude muset vybrat mezi Ruskem a USA. Není tomu tak. Indie je raketově rostoucí velmoc, která dokáže své zájmy tvrdě prosazovat.  Už to není země třetího světa potupně žádající o pomoc, ale minimálně regionální supervelmoc.  A na tuto bohatou nevěstu čeká více ženichů a ona si může vybírat. A USA tentokrát tahá za hodně krátký konec lana. Navíc, pokud se bude pokoušet o nátlakovou politiku sankcí a silných slov, může tvrdě narazit.