Čína je na tom podobně jako Sovětský svaz, tvrdí známý politolog

Čínské přešlapy

Za nejvíce zarážející rys současné mezinárodní situace považuje Zakaria naopak čínské strategické přešlapy. Za jejich nejlepší příklad označuje čínské akce v údolí řeky Galwan, o které Čína vede dlouholetý spor s Indií a z dosud neznámých důvodů čínské jednotky obsadily přes 35 km2 tamního pustého území, což vyvolalo smrtící vojenské střety.

Incident vyvolal silnou protireakci Indie, která se roky snažila udržovat dobré vztahy se Spojenými státy i Čínou, upozorňuje politolog. Připomíná, že indický premiér Naréndra Módí se během svých osmnácti setkání s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem často odmítal, že jeho země kloní k Washingtonu, a svou zahraniční politiku označoval za "vícesměrnou".

"Nyní tuto frázi nikdo nepoužívá," pokračuje komentátor. Poukazuje, že indická média chrlí protičínské nálady a analytici doporučují rázný obrat v zahraniční politice, přičemž bývalý ministr zahraničí Vijay Gokhale dokonce napsal článek, ve kterém vyzval čínské sousedy, aby přestali ustupovat agresivním krokům Pekingu a přiznali si, že v regionu potřebují silnou americkou vojenskou přítomnost, která jim pomůže situaci zvládnout, protože v postkoronavirovém věku již nepůjde "užívat si to nejlepší z obou světů".

Zakaria odkazuje na vývoj čínských vztahů s dalšími sousedy - v posledních měsících čínské lodě potopily nebo obtěžovaly plavidla Vietnamu, Malajsie a Japonska v oblastech, které tyto státy považují za své "výsostné ekonomické zóny" a tento typ akcí již vedl k významnému strategickému obratu Filipín.

Za vlády prezidenta Rodriga Duterteho se země dlouho vzdalovala Washingtonu, poukazuje politolog. Připomíná, že v únoru Duterte oznámil, že ukončí dohodu o návštěvách vojenských jednotek, což představovalo značnou ránu pro snahu Spojených států udržovat si těsné vojenské vazby na jihovýchodní Asii, ale tento měsíc Filipíny od záměru ustoupily, s odkazem na "politický a další vývoj v regionu".

"Nebo si vezměme Austrálii, jejíž ekonomika značně profituje z čínského vzestupu," píše Zakaria. Vysvětluje, že z tohoto důvodu Canberra usilovala o přátelské vztahy s Pekingem, což ale již neplatí a australští představitelé podezírají Čínu ze série kybernetických útoků proti své zemi, přičemž se objevují také zprávy, že Peking tlačí na čínské studenty v Austrálii, aby zůstali loajální, a využívá čínské byznysmeny v zemi jako vlivové agenty.

Šéf australské rozvědky Duncan Lewis v roce 2017 v parlamentu vypověděl, že dochází k zahraničnímu - míněno čínskému - vměšování v bezprecedentní míře, které má potenciál poškodit suverenitu, integritu, politický systém, bezpečnost, ekonomiku a zájmy Austrálie, uvádí autor komentáře. Dodává, že poté, co Austrálie nedávno vyzvala k vyšetření původu nového koronaviru, Čína reagovala omezením dovozu australského zboží, vyzvala své občany, aby do země necestovali, a Austrálii označila za "žvýkačku přilepenou na čínské botě".

Konec tiché velmoci

Čína volí konfrontační zahraniční politiku, což se projevuje v rétorice i jednání, deklaruje politolog. Podotýká, že mluvčí čínského ministerstva zahraničí Čao Li-ťien je znám pro svůj ostrý, mnohdy urážlivý jazyk a v reakci na koronavirus a debatu o čínské roli při zvládání pandemie veřejně šířil konspirační teorii, že nemoc do země mohla zanést americká armáda.

Nová generace čínských diplomatů, kteří se označují za "vlčí válečníky", má tendence být podobně agresivní a konfrontační, což vychází z jejich přesvědčení, že útok je nejlepší obranou, a tak veřejně pohrdají každým, kdo zpochybňuje čínskou oficiální propagandu, upozorňuje Zakaria. Doplňuje, že také tlačí jiné země, aby Pekingu poklonkovaly, například za dodávky lékařského materiálu, který se ale v mnoha případech ukázal jako vadný.

"Teng Siao-pching, čínský vůdce, který přivedl svou zemi do quasi-spojenectví se Spojenými státy a zahájil domácí reformy, vždy tvrdil, že Peking by neměl prosazovat svou váhu. 'Skrývejte svou sílu,' říkal, s odkazem na čínské přísloví," píše politolog. Poukazuje, že ještě v roce 2005 poradce čínského prezidenta Chu Ťin-tchaoa napsal známý článek pro magazín Foreign Affairs s názvem Čínský pokojný vzestup k velmocenskému statutu, ve kterém koncept Číny coby tiché velmoci rozvíjel.

Tato myšlenka nebyla čistě altruistická, ale vycházela z pochopení čínské geopolitické pozice, vysvětluje Zakaria. Upozorňuje, že podle ní Čína neroste ve vakuu, ale v regionu s dalšími významnými státy, například Japonskem, Indií či Austrálií, a proto by měla každý svůj krok posuzovat optikou reakcí, které vyvolá ze strany těchto zemí.

Díky krokům z posledních let se dnes Čína pod vedením Si Ťin-pchinga nachází ve stejné strategické situaci jako Sovětský svaz během studené války, tvrdí politolog. Dodává, že je obklopena zeměmi, které jsou vůči ní stále více nepřátelské.