Krev na rukou USA? Antikomunisty vedený masakr na Čedžu si vyžádal desítky tisíc obětí

Ko Wan-sunové bylo pouhých devět let, když viděla jak její mladší bratr umírá rukou antikomunistického jihokorejského vojáka. Vesnici, v níž vyrůstala, potkal téměř stejný osud jako Lidice a Ležáky. Dnes 80letá Ko je pamětnicí a přeživší jednoho z nejbrutálnějších masakrů v historii Jižní Koreje. Na zvěrstva na ostrově Čedžu upozornila letos v červnu na Konferenci OSN o lidských právech. Zásah si vyžádal desítky tisíc lidských životů. Ti, kteří přežili, byli v letech 1948-54 mučeni jihokorejskými antikomunisty.

Emotivní svědectví před diplomaty a lidskoprávními aktivisty se neobešlo bez slz. Ko se během líčení, jak do její vesnice vtrhly antikomunistické jednotky, doslova zhroutila. "Pamatuji si, jak dveře domů proráželi noži," plakala Ko. Vypálená byla celá vesnice a všichni její obyvatelé nashromážděni do školní budovy, kde je čekala poprava. Pro Ko byl nejhorší zážitek vidět svého mladšího bratra, kterého si jeden z antikomunistických vojáků vybral jako svou oběť, a začal ho bít. Ten pak bez řádné lékařské péče zemřel v roce 1951 na vnitřní krvácení.

Vzpomínky Ko-Wan-sunové jsou však pouhým zlomkem všech tragédií, k nimž na ostrově Čedžu došlo. Zásah, který stál život desítky tisíc žen, dětí a seniorů, byl směřován proti tamním partyzánům. Ti byli na ostrově činní od osvobození 15. srpna 1945. Všemu předcházelo odmítnutí obyvatel Čedžu zúčastnit se voleb, nad nimiž dohlížely Spojené státy americké. 3. srpna 1948 začala jihokorejská policie střílet do prosovětsky naladěných demonstrantů. Za zmínku stojí, že se komunistické protesty neobešly bez násilí mířeným proti jihokorejským policejním stanicím a volebním místnostem.

Statistika Jeju 4.3 Peace Foundation uvádí, že téměř 10 % obětí tragédie na ostrově Čedžu mají na svědomí komunisté, kteří s protesty proti americké okupační správě začali. O zbytek se nicméně postarali antikomunistické paramilitantní skupiny. Bruce Cumings, známý americký historik specializující se na Koreu z University of Chicago, že na genocidě obyvatel Čedžu se z velké části podílela Severozápadní mládežnická liga. Jednalo se o mladé muže vyhnané komunisty ze Severní Koreje. Ti si pak svou frustraci vybíjeli na nevinných lidech. Jejich počínání by se dalo označit jako teroristické.

Podle Cumingse by se genocida komunistů na Čedžu dala přirovnat k Srebrenickému masakru během Války v Jugoslávii. Odpovědnost podle jeho názoru mají zejména USA, které měly Jižní Koreu pod okupační správou, a kteří měli proti antikomunistům včas zasáhnout, a neumožnit jim genocidu vlastních obyvatel. "Ten, kdo v té době vládl Korejcům byly USA, a ty tudíž nesou plnou odpovědnost, byť to někteří mí kolegové zpochybňují ," řekl Cumings. 

Cumings taktéž odsuzuje americkou podporu totalitních praktik v nově konstituované Jižní Koreji, ačkoliv autoritářský režim prezidenta Pak Čong-huiho (otec bývalé prezidentky Pak Kun-hje) přinesl ekonomickou prosperitu. Jeho slovům vyjádřili morální podporu různé občanské spolky a iniciativy. Za události na ostrově Čedžu se omluvil i jihokorejský prezident Mun Če-in. Ten zároveň také slíbil, že oběti odškodní. "Odpovědnost padá na autoritářské jihokorejské vlády a USA," nechal se slyšet předseda Jeju 4.3. Peace Foundation Yang Jo-hoon.