ROZHOVOR: „Osoba jdoucí kapitalistickou cestou“. Teng se dostal zpět k moci a umožnil přežití čínského režimu, uvádí odborník Ondřej Kučera

Teng Siao-pching zastával vysoké politické funkce v Komunistické straně Číny od padesátých let. Své pozice začal ztrácet po vypuknutí tzv. Kulturní revoluce v roce 1966. Můžete nastínit, co stálo za jeho dočasným mocenským pádem?

Teng Siao-pching byl spjatý s tehdejším prezidentem Liu Šao-čchim, a protože v rámci Kulturní revoluce bylo pragmatické křídlo Komunistické v čele s Liou Šao-čchim primárním terčem revolucionářů a rudých gard, Teng Siao-pching se ocitl pod stejnou nálepkou jako on, tj. jakožto „osoba jdoucí kapitalistickou cestou“. Tato nálepka byla na počátku Kulturní revoluce velmi ostrakizující a paradoxně ústup z centra moci a dočasné vyhnanství v S‘-čchuanu mu pravděpodobně zachránilo život.

Jakou politiku Teng v padesátých a šedesátých letech prosazoval? Existovaly již tehdy indicie, že je v některých oblastech nakloněn pragmatičtější, řekněme, méně ortodoxní linii?

Ano, je to patrné jednoznačně již po neúspěchu Velkého skoku vpřed od počátku šedesátých let, kdy měl spolu s dalšími mocenskými i ekonomickými pragmatiky - kromě výše zmíněného Liou Šao-čchiho se jednalo též o premiéra Čou En-laje a ekonoma Čchen Jüna - na starosti obnovu rozvráceného hospodářství po Velkém hladomoru. Vyznačoval se svým pragmatismem již v tomto období, a proto nebyl příliš oblíben mocenskou skupinou kolem Mao Ce-tunga, která stála za rozpoutáním Kulturní revoluce.

Jaký měl tedy Teng obecný vztah s klíčovými postavami čínského režimu, stranickým vůdcem Mao Ce-tungem a předsedou vlády Čou En-lajem?

S Mao Ce-tungem měl komplikovaný vztah. Nezastával extrémní Maovy ideologické linie, byl vždy větším pragmatikem. Na druhou stranu Mao chápal, že se jedná o organizačně velmi schopného politika. Minimálně do Velkého skoku byl součástí Maova křídla, až do Kulturní revoluce byl samotným Maem tolerován a ani v jejím průběhu Mao nikdy netlačil na jeho odstranění. O vztahu s Čou En-lajem lze říci, že byl jeho politický souputník a chráněnec již od dob společného pobytu ve Francii a Sovětském svazu ve dvacátých letech a vždy spolu sdíleli potřebu praktického řešení aktuálních problémů ČLR. Čou En-laj si Tenga vybral explicitně za svého politického nástupce.

Tengův návrat do vysokých funkcí v červenci 1977 se odvíjel od zásahu proti tzv. Bandě čtyř. Můžete přiblížit, podstatu tohoto mocenského zvratu?

Jednalo se o vyvrcholení sváru, který se v určité míře rozvíjel již od Velkého skoku a výrazně zesílil v průběhu Kulturní revoluce. Byl to svár mezi politicko-ekonomickými pragmatiky, o kterých jsem hovořil dříve, a ortodoxními ideology, kam kromě Mao Ce-tunga patřila i další mocenská klika obklopující „Bandu čtyř“ v čele s Maovou čtvrtou manželkou Ťiang Čching. Po smrti Mao Ce-tunga 9. září 1976 šlo o to, která z výše uvedených skupin pevně uchopí moc ve státě. Z důvodu větší podpory pragmatické kliky v rámci silových složek se podařilo zabránit převzetí moci „Bandou čtyř“ a naopak došlo k jejímu potlačení a výraznému oslabení ortodoxního křídla. Toto postupně umetlo cestu k velmi dlouhému období pragmatického rozvoje ČLR.

Navzdory tomu, že po roce 1978 byl Teng považován za nejmocnějšího muže v Číně, formálně nezastával nominálně nejvyšší posty, například stranického předsedy a později prezidenta země. Jaký to mělo důvod?

Teng osobně bojoval proti kultu osobnosti, který zosobňoval Mao, a snažil se chovat odlišně. Zároveň používal vysoké mocenské pozice jako výtah k moci pro osoby, jež on sám vybral a prosazoval, jako například Chu Jao-pang a Čao C‘-jang. Přesto, že zdánlivě nezastával nejvyšší viditelnou pozici ve státě, ať už by to byl předseda strany, prezident či premiér, fakticky zastával reálně nejmocnější pozici, a to pozici předsedy Ústřední vojenské komise. Díky tomuto reálnému ovládání silových složek státu neměl problém s prosazováním svých představ.

Tengovo jméno je následně spojeno především s reformami - částečným otevíráním Číny tržnímu hospodářství a jejímu zapojení do světové ekonomiky. Souhlasíte, že právě Tengovy změny v praxi umožnily zachování mocenského monopolu komunistické strany?

Ano, jednoznačně s tím souhlasím. Díky uvolnění ideologie a faktickému nastolení kapitalismu právě Komunistickou stranou Číny si ta udržela legitimitu v očích občanů ČLR dodnes.

Jak je odkaz Teng Siao-pchinga vnímán v současné Číně? Hraje v jeho obrazu nějakou roli, že nesl výrazný podíl na rozhodnutí tvrdě potlačit protesty v červnu 1989? 

Je vnímán jednoznačně pozitivně, jako otec čínského ekonomického zázraku. Jeho myšlenky pragmatismu se staly součástí současné čínské ústavy. O jeho roli v potlačení protestů roku 1989 se v Číně samotné příliš nediskutuje, a pokud se již diskuse připustí, tak většinový názor je takový, že to bylo v pořádku a že vlastně až potlačení protestů odstartovalo současný čínský ekonomický zázrak.