Čína ukázala svou vojenskou sílu. Země se rapidně mění, varuje politolog

Nostalgie po Maovi

V roce 2018 Trump nařídil Pentagonu, aby předvedl plejádu zbraní a demonstroval americkou sílu, připomíná Zakaria. Doplňuje, že plán byl zrušen poté, co se na veřejnost dostala odhadovaná cena, 92 milionů dolarů, tudíž se letošní oslavy Dne nezávislosti odehrály ve skromnějším duchu.

Čínský prezident Si Ťin-pching takovým překážkám nečelí, a tak oslavy 70. výročí nastolení vlády komunistů v zemi doprovázely stovky tanků, plavidel, letounů a raket schopných nést jadernou hlavici, které zvládnou překonat americkou protivzdušnou obranu, konstatuje politolog. Zmiňuje, že na zvolání prezidenta "Nazdar soudruzi!", odpověděli vojáci pokřikem "Zdar vůdce!".

"Trump zajisté záviděl," pokračuje komentátor. Podotýká, že šéf Bílého domu učinil mimořádně vstřícné a přátelské gesto a Číně na Twitteru pogratuloval.

Si se rázně rozešel s nedávnou čínskou minulostí, nastiňuje politolog. Vysvětluje, že poté, co se chopil moci, současný prezident v mnoha ohledech zvýšil roli státu v ekonomice, utužil politickou kontrolu a represe a uchýlil se k oživení maoismu.

Důvod tohoto obratu nedávno zkoumali politologové z univerzit v Pittsburghu a Michiganu a na základě rozhovorů se 77 čínskými občany dospěli k závěru, že některým Číňanům se stýská po "starých dobrých časech", uvádí Zakaria. Odkazuje na zprávu "Chápaní 'rudé paměti'  v současné Číně, která hovoří o reflexní nostalgii po staré, jednodušší době před zběsilým tempem růstu a globalizací, které zcela převrátily veškeré aspekty života čínské společnosti.

"Jinými slovy, někteří Číňané touží udělat Čínu opět velkou," píše politolog. Konstatuje, že oživení oslav ideologie, písní a doktríny z Maovy éry působí na mnoho lidí ze Západu bizarně, protože Mao Ce-tung zavedl zemi skrze tzv. Velký skok a Kulturní revoluci do jedné z největších krizí v její historii, která stála život či domov desítky milionů obyvatel, ale Komunistická strana Číny si zřejmě uvědomila, že v době nekonečných změn může být nostalgie extrémně užitečná.

Před desetiletím organizoval vysoký stranický činitel Po Si-laj masová shromáždění, kde se zpívaly revoluční písně, připomíná komentátor. Dodává, že Po byl sice později svržen a uvězněn, ale Si jeho přístup převzal.

Čína není monolit  

Zakaria odkazuje na poslední knihu politologa Judea Blanchettea "Čínští noví rudí strážci", ve které se uvádí, že mnoho lidí přehlíží hluboké vnitřní rozpory v Komunistické straně Číny v posledních dekádách, které pramení z nespokojenosti četných straníků ze stále jasnějším směřováním země ke kapitalismu.

"Strana dlouze studuje sovětský úpadek, se cítí zranitelná na levém křídle a nejefektivnějším způsobem, jak napadat Peking, je nadále poukazovat na propast mezi jejími socialistickými ambicemi a realitou autoritářského státního kapitalismu," cituje Zakaria Blanchettea. Dodává, že Si ostatně tvrdí, že hlavním důvodem, proč zkolaboval sovětský komunismus, byl rozchod strany s předchozími vůdci a ideologií.

Klíčovým aspektem oživení maoismu v Číně je návrat kultu osobnosti, deklaruje politolog. Vysvětluje, že současný prezident si od počátku své vlády pěstuje obraz "tatíčka Si" a poté, co byl zrušen počet funkčních období, které může vykonávat, prezentuje své myšlenky jako srovnatelné s Maovou filozofií a rozchází se s ideou kolektivního vedení.

To vše je pozoruhodným opuštěním vize Číny Teng Siao-pchinga, který v 80. letech realizoval reformy, které vytvořily moderní čínskou ekonomiku, uvádí komentátor. Připomíná, že Teng v mimořádně otevřených rozhovorech s italskou novinářkou Orianou Fallaci sice Maa vychvaloval, ale přiznával jeho chyby, včetně Velkého skoku a Kulturní revoluce.

Teng na naléhání Fallaci uvedl, že důvodem byl Maův kult osobnosti, lpění na výběru svého nástupce a jeho doživotní mandát, a proto by se nic z toho nemělo v nové Číně opakovat, poukazuje Zakaria. Dodává, že Si varování Tenga ignoruje.

"Američané tíhnou k nazírání na Čínu jako na monolit a tento obraz je podporován komunistickou stranou a jejími velkými přehlídkami," pokračuje politolog. Konstatuje však, že Čína je rozličná, složitá společnost, která prochází transformací, a Si se snaží udržet ji pohromadě a udržet kontrolu nad její dynamikou, aniž by vyvolal protireakci.

Z tohoto důvodu, ačkoliv nechal ukázat svou vojenskou sílu, zůstává Si opatrný při jejím nasazení k potlačení nepokojů v Hongkongu, domnívá se Zakaria. Dodává, že společnosti, které jsou sebevědomé natolik, že bezhlavě kritizují své politiky, vyšetřují své prezidenty, vysmívají se vojenským přehlídkám a nezaujatě zkoumají svou minulost, mohou sice vypadat zmateně, chaoticky a rozděleně, ale z dlouhodobého hlediska jsou odolnější a stabilnější.