Erwin Rommel: Pouštní liška a hrdina z Normandie, který chtěl zabít Hitlera

Rommel nepocházel z rodiny s vojenskou tradicí

Jeho otec byl ředitelem školy a sestra ho popisovala jako hodné a poklidné dítě. Původně se zajímal o matematiku a chtěl se stát konstruktérem letadel. Nakonec se rozhodl pro vojenskou kariéru a byl přijat jako tehdy osmnáctiletý mladík k německé pěchotě. V armádě pak zůstal po zbytek svého života, čímž se kompletně odlišil od zbytku své rodiny. Všichni jeho mužští příbuzní opustili vojenský svět co nejrychleji ihned po splnění povinné vojenské služby.

V obou světových válkách byl mnohokrát vážně zraněn

V první světové válce se účastnil mnoha průzkumných misí a podle svých spolubojovníků byl vždy v první linii. Vyhledával nebezpečí a několikrát za to bolestivě zaplatil. V září 1914 byl prý například střelen do stehna tak, že výsledná díra byla stejné velikosti jako jeho pěst. V průběhu dalších let byl postřelen ještě několikrát. V druhé světové válce si prošel zánětem slepého střeva, měl střepiny od výbuchu v obličeji a několikanásobnou frakturu lebky. Tato zranění byla také oficiálně zaznamenána jako důvod smrti. Pravda o nucené sebevraždě vyšla najevo až po konci války.

Obdivoval Hitlera už v jeho začátcích

Po druhé světové válce byl často Západem vyobrazován jako znamenitý bojovník, který se nikdy nepřidal k nacistické straně. Dělo se tak ve snaze alespoň trochu napravit německou reputaci. Ve skutečnosti však byl oddaný Hitlerovi od samého začátku. Už v době, kdy diktátor převzal moc jej Rommel označil za člověka, který „sjednotil národ“. Stal se jeho blízkým společníkem a mimo jiné obdržel i osobně podepsanou verzi Hitlerovy knihy „Mein Kampf“. Až ke konci války s ním Rommel začal tvrdě nesouhlasit a domníval se, že by Německo mělo se Spojenci vyjednat mír namísto boje do hořkého konce.

Neuposlechl mnoho přímých rozkazů Hitlera

Po svém přesunu do severní Afriky zaznamenal Rommel okamžitý úspěch a sérií zničujících útoků na Brity si vysloužil svou přezdívku Pouštní liška. Po dvou letech však začala být situace neudržitelné a Rommelovi docházeli muži, tanky, munice i palivo. Když se rozhodl stáhnout, přišel přímý rozkaz Hitlera: „Nevzdáte se ani milimetru dobyté země. Vaši vojáci buď vyhrají, nebo zemřou.“ Liška se tehdy rozhodla neposlechnout a zachránit své muže. Byl tak jedním z mála Hitlerových vojevůdců, kteří se rozhodli ignorovat jeho mnohdy nesmyslné rozkazy.

Očekával invazi v Normandii a posílil obranu

V roce 1943 byl převelen, aby zhodnotil nacistickou obranu na pobřeží Atlantického oceánu. Ačkoliv německá propaganda tvrdila, že je obrana neproniknutelná, Rommel zjistil, že má mnoho slabých míst. Nechal postavit pevnosti, zatopit pobřežní nížiny a rozmístit enormní množství ostnatého drátu. Přál si také na pobřeží připravit tanky a posílit tak obranu, ale jeho nadřízení nápad nepřijali a nechali většinu z nich ve vnitrozemí.

O atentátu na Hitlera možná vůbec nevěděl

Několik vyšších nacistických důstojníku se pokusilo zavraždit Hitlera bombou v kufříku. Rommel se s některými z nich přátelil a vědělo se, že několikrát hovořil o možné budoucnosti „po Hitlerovi“. Nikdy však nebylo prokázáno, jak moc toho se samotným atentátem měl společného. Jeho žena tvrdila, že byl proti zavraždění Hitlera, ale chtěl ho zatknout a přivést před soud. Ať už se na neúspěšném atentátu podílel nebo ne, byl z něj obviněn a smrt jej neminula.

Rommel a vůdci Spojenců si navzájem skládali poklony

Jakkoliv se to zdá zvláštní, dvě strany konfliktu pro sebe měly zvláštní respekt a obdiv. Minimálně v případě Rommela. Winston Churchill o něm na půdě parlamentu prohlásil: „Máme proti sobě velmi odvážného a zkušeného protivníka. Je to skvělý generál.“ Rommela chválili i další, mezi nimi například George Patton či Bernard Montgomery. Rommel naopak o Pattonovi řekl, že u něj „viděl neuvěřitelný úspěch mobilního válčení.“

Do dnešní doby je v Německu oslavován

Ať už si to zasloužil svými činy nebo za tím stojí jeho vyobrazení po válce, Erwin Rommel jako jeden z mála nacistických vojevůdců unikl démonizaci a do dneška je uznáván. Jmenují se po něm dvě vojenské základny a několik ulic v Německu. Hovoří se o něm jako odvážném generálovi, který se stal obětí režimu. S obrazem hrdiny Rommela však nekteří nesouhlasí. Například jeden německý historik ho nazval „hluboce přesvědčeným nacistou“ a „antisemitou“. Ať už je realita o jeho přesvědčení jakákoliv, jeho geniální vojenské manévry obdivují příznivci i odpůrci Pouštní lišky.