Fyzické útoky, protesty proti muslimům, migrantům a homosexuálům. Historik varuje před návratem fašismu

Hněv proti bruselským elitám

Juncker má podle historika pravdu v tom, že italské volby mohou přinést nestabilitu s ničivým dopadem na celou eurozónu, avšak předsedovi Evropské komise naneštěstí uniká širší perspektiva, jelikož ignoruje široký hněv vůči bruselským elitám. "Evropské problémy jsou mnohem hlubší než volební výsledky znesnadňující formování vlád. Spíše se přímo týkají stavu demokracie v některých evropských zemích," varuje akademik.

Itálie momentálně zažívá nejvíce znepokojivou předvolební kampaň za dlouhá desetiletí a uplynulé dny ukázaly, že nenávist, xenofobie a pravicový extremismus jsou na vzestupu, konstatuje Mammone. Podotýká, že prakticky denně přicházejí zprávy o etnických konfliktech, shromážděních krajně pravicových skupin a útocích fašistických uskupení, například CasaPound či Forza Nuova, na novináře.

Fyzickým útokům ze strany svých oponentů čelí i levicoví aktivisté, což přirozeně podněcuje odpověď od hnutí, které jsou ještě více nalevo od středu, uvádí odborník. Zdůrazňuje, že fašismus zdaleka neskončil v roce 1945, ale z Evropy - nejen z Itálie - fašistické ideologie nikdy plně nezmizely a dokázaly přežít i díky poválečné veřejné amnézii.

"Od 80. let se fašisté přizpůsobují měnícímu se světu. Nyní dokážou vyžívat evropské migrační krize a používat ji jako mobilizační prapor," vysvětluje historik. Dodává, že fašistickou rétoriku mnohdy legitimizují běžní politici, kteří se obávají, že ztratí voliče kvůli odporu veřejnosti k imigraci, tudíž dochází k odmítnutí multikulturalismu, vyloučení migrantů a rozklad nadnárodních institucí je mnohými označován za rozumnou, normální politiku.   

Xenofobie a antievropanství rostou téměř po celém kontinentu, v mnoha evropských zemích dochází běžně k protestům proti muslimům, uprchlíkům a homosexuálům a nový zákon v Polsku zakázal poukazovat na podíl země na holocaustu, kritizuje akademik. Připomíná, že podivné pojímání svobody slova se skloubilo se sociálními sítěmi a vede k šíření zuřivě národovecké politice.

Itálie na prvním místě

V důsledku toho se Itálie, spolu s ostatními evropskými státy, stává polarizovanou zemí ve stylu my versus oni, fašisté versus antifašisté, odpůrci uprchlíků versus vítači uprchlíků, euroskeptici versus eurofilové, nastiňuje expert. Obává se, že italská poválečná snaha přepsat fašistickou historii vytvořila perfektní podmínky k návratu fašismu v roce 2018.  

"A dnešní situace je ještě horší než na začátku 90. let. Dekády 'umírněné' středo-pravicové politiky vedly k Silviu Berlusconimu," píše Mammone. Deklaruje, že Berlusconiho úklony doprava přinesly legitimizaci krajní pravice a dezinterpretaci jeho politiky, a tak dnes i pokrokové instituce jako Fondazione Feltrinelli, pojmenované pro antifašistickém aktivistovi, považují za přijatelné pozvání krajně pravicových politiků Floriana Philippota, bývalého předního člena francouzské Národní fronty, či Alaina De Benoista, známého francouzského ideologa, který šíří myšlenky identity a ento-pluralismu a k jeho pojetí "moderní pravice" se hlásí i vůdce americké ultrapravicový vůdce Richard Spencer a mnoho dalších evropských bílých nacionalistů.

Zástupci fašistických organizací CasaPound a Forza Nuova jsou zváni do televize, aby debatovali o tom, proč by měla být Itálie na prvním místě a EU je hanebná, uvádí historik. Doplňuje, že také dva současní Berlusconiho spojenci - krajně pravicoví Bratři Itálie a Liga severu - užívají právě slogan "Itálie na prvním místě" a mluví o odmítání islámu i uprchlíků a volební program Berlusconiho středo-pravicové koalice jasně deklaruje potřebu revize stávajících evropských smluv, která by umožnila upřednostnit italskou ústavu před evropským právem.

To vše považuje akademik za velmi znepokojivé, jelikož dané politické síly se mohou ve volbách dostat k moci. Velkým paradoxem ovšem je, že v Evropské lidové straně, nejsilnějším panevropském politickém uskupení v Bruselu, stále mnoho osob podporuje Berlusconiho a považuje ho za hráz proti sílícímu populismu v Itálii. "Skutečně věří, že jde o nejlepší způsob boje s extremismem?" ptá se závěrem Mammone.