Fake news? Dezinformační taktika se změnila. Politici jsou v koncích, burcuje analytik

Firmy jako je Facebook si po dlouhém zpytování svědomí nakonec uvědomily, že byly součástí problému, píše Politico. Začaly se zaměřovat na digitální podvodníky šířící falešné zprávy skrze nákup reklam nebo odstraňovat statisíce účtů koordinovaně propagujících obsah, který polarizuje příjemce. Průměrní uživatelé sice stále mají s identifikací závadných materiálů problém, avšak přinejmenším roste povědomí o tom, že ne všem sdělením na internetu lze důvěřovat.

Boj proti dezinformacím ale má stále rezervy a tyto nedostatky výrazně souvisejí s tím, jak k problému přistupují politici. Zákonodárci v USA, v EU i jinde se zabývají opakováním stejné války podle zkušeností z amerických prezidentských voleb z roku 2016. Ruskem podporované skupiny tehdy na sociálních sítích (mnohdy za rubly) objednávaly reklamy ve snaze vnést zmatek do mysli voličů a lámanou angličtinou propagovaly tweety a stránky, aby polarizovaly politický diskurz.

"Na úrovni zákonů jsou současné debaty založené na tom, co se stalo v roce 2016," říká Claire Wardleová z neziskové organizace First Draft. Ta sídlí na Harvardově univerzitě a proti dezinformacím bojuje po celém světě. "Náročné je to z toho důvodu, že politici takřka vůbec nevědí, jak tyto platformy doopravdy fungují," dodává.

Příští týden bude evropská komisařka pro digitální ekonomiku a společnost Marija Gabrielová propagovat nový kodex EU proti dezinformacím zpracovaný ve spolupráci s technologickými společnostmi. Hráče jako je Facebook, Google a Twitter by měl přimět ke zvýšení transparentnosti politické reklamy a snížení počtu falešných účtů.

I unijní kodex je ale krátký na nové taktiky, které uplatňují nejrůznější manipulátoři. Definice "fake news" jako očividně nepravdivého obsahu, který přichází ze zahraničí a je lehko rozpoznatelný, je již přežitá.

Zatímco v minulosti skupiny šířily nepravdivé zprávy na sociálních sítích z počítačů, které se daly snadno identifikovat jako ruské, nyní jednotlivci své aktivity běžně maskují a vydávají se za osoby sídlící v USA nebo v Evropě. Politické reklamy kupují za lokální měnu, nikoli za rubly, říkají výzkumníci, kteří studují dezinformace na internetu. Pro technologické společnosti je tedy skoro nemožné zjistit, který obsah je autentický a který nikoli, i když tímto úkolem pověří týmy programátorů a sofistikované automatické systémy.

"Strategie se posunuly," říká analytik Ben Nimmo z washingtonského výzkumného ústavu Atlantická rada. Nimmo je součástí tamní Laboratoře digitálního forenzního výzkumu, která mapuje dezinformační kampaně. Jejich autoři se dnes podle něj snaží mnohem více, aby zakryli své stopy.

Obsah se zároveň od psaných projevů posouvá k vizuálním, kterými se zatím návrhy zákonů prakticky nezabývají. Vzestup služeb jako je komunikační aplikace WhatsApp, kterou je kvůli vysoké úrovni šifrování takřka nemožné regulovat, jde v rozvojových zemích jako je Indie ruku v ruce s novou generací manipulativního obsahu, který lze sdílet v rámci skupin s tisíci uživateli.

Takový je stav fake news s blížícím se koncem roku 2018. Je to jiný svět než ještě před dvěma lety. V boji s touto hrozbou musejí politici aktualizovat svou taktiku, nebo čelit ztrátě svých pozic.