Symbol rozdělení rodin a celého světa: Co předcházelo pádu berlínské zdi?

Samotná noc se nesla v duchu bujarých oslav, kdy Východní i Západní Berlíňané volně přecházeli z jedné části města do druhé a v některých případech dokonce vylezli na samotný vrchol betonového monstra, kde tančili, objímali se a popíjeli šampaňské. Za zmínku stojí, že k pádu  přispěl nešťastný výrok významného představitele Sjednocené socialistické strany Güntera Schabowského na tiskové konferenci ve Východním Berlíně. Ten totiž oznámil, že se zruší veškerá omezení v cest občanů NDR. V reakci na to se pak masy Východních Němců shromáždily na berlínských hranicích s požadavkem okamžitého otevření cesty na Západ. 

Následný pád berlínské zdi se následně stal dominovým efektem spočívajícím mimo jiné také v procesu Sjednocení Německa 3. října 1990 a konce Studené války. Nicméně abychom pochopili celou tuto událost, musíme se zaměřit hlavně na to, kdy a proč vlastně vyrostla Berlínská zeď.

Po skončení 2. světové válce bylo Německo rozděleno čtyř okupačních zón spravovaných čtyřmi vítěznými mocnostmi, tedy USA, Velkou Británii, Francii a SSSR. Po neshodách mezi kapitalistickým západem a komunistickým východem v politické filozofii, které daly všanc vzniku bipolárního mocenského uspořádání, vznikla v roce 1949 na území západních okupačních zón Německá spolková republika (NSR, Západní Německo) a v sovětské okupační zóně Německá demokratická republika (NDR, Východní Německo).

Německé hlavní město Berlín bylo stejně jako Německo rozděleno do čtyř okupačních sektorů spadajících pod francouzskou, britskou, americkou a sovětskou správu. Tak vznikl Východní a Západní Berlín. Ačkoliv volný pohyb mezi oběma Německy byl výrazně omezen, zejména díky bedlivě hlídané vnitroněmecké hranici, v Berlíně panovala jiná situace. Berlíňané se mezi oběma částmi volně pohybovali. To se stalo trnem v oku jak vedení NDR, tak i SSSR, neboť se rozdíl mezi východní a západní částí města začínal, čím dál víc prohlubovat.

Berlín byl snad nejjasnější ukázkou barevného západu a šedého východu. Kromě jasně viditelných rozdílů mezi oběma městy se Západní Berlín stal také přestupní stanicí pro občany NDR utíkající na Západ. Ztráta převážně inteligentní části obyvatel pak vedla k takzvané druhé berlínské krizi 1958-1961, jejímž vyvrcholením bylo postavení zdi v srpnu 1961, které sice neodradila další uprchlíky, ale výrazně omezila proces masového odchodu Východních Němců. 

Následný pád zdi byl následkem událostí, které nastaly v druhé polovině roku 1989. Kromě masových demonstrací organizovaných nově etablovanými občanskoprávními organizacemi začali Východní Němci využívat postupného uvolňování poměrů v některých sovětských satelitech. Poté, co Maďarsko otevřelo své hranice s Rakouskem, začali Východní Němci pod záminkou dovolené u Balatonu utíkat na Západ. Po uzavření cest do Maďarska začali doslova okupovat západoněmecké ambasády v Praze a ve Varšavě. Davy nespokojených občanů NDR dožadující se otevření hraničních přechodů do Západního Berlína pak byly poslední ranou a důkazem nestability komunistického režimu.

Samotnému procesu nejen pádu berlínské zdi, ale i rozpadu SSSR, Sametové revoluce v Československu a obecně konce Studené války předcházelo rozhodnutí generálního tajemníka KSSS Michaila Gorbačova, že je potřeba provést rozsáhlé hospodářské i sociální reformy. Z jeho strany se jednalo mimo jiné také o reakci ne nekompromisní zahraniční politiku amerického prezidenta Ronalda Reagana a britské premiérky Margaret Thatcherové.

Součástí změn, které nesou název "perestrojka", bylo uvolňování poměrů v socialistických zemích i SSSR, včetně postupného zmírňování cenzury a upouštění od principů centrálně plánované ekonomiky. Nahrazování starých komunistických struktur a jejich nahrazování mladými reformátory pak následně vedly ke změně společenského i politického klimatu, jehož neoddělitelným vyvrcholením byl přechod od příkazového systému na tržně-smíšený. Otázkou proto také zůstává, zda je demokratický socialismus, o nějž se dodnes někteří marxisté a komunisté opírají, realizovatelný.