Jiná Evropa. Bude 2019 rokem euroskeptiků?

Marine Le Penová, předsedkyně francouzské Národní fronty, během zápasu o prezidentské křeslo prohrála se současným prezidentem Emmanuelem Macronem. A taktéž se jí nepodařilo ovládnout parlamentní volby, kterým dominovala Macronova Republika v pohybu. Ačkoliv se jí podařilo dosáhnout jistých úspěchů, zdálo se, že její možnosti jako vůdkyně euroskeptické strany, médii nazývané „krajně pravicovou“ či „populistickou“ jsou omezené a nemůže čekat ničeho více.

Podle rozhlasové stanice Hlas Ameriky však přibližující se celoevropské volby odhalují, že je silou, s kterou je třeba počítat. Nyní je Národní fronta v zásadě hlavní opoziční silou, která těží z rostoucí nespokojenosti Francouzů s Macronovou vládou. Podle průzkumů veřejného mínění kráčí Národní fronta po boku Republiky v pohybu jako favorit voleb do Evropského parlamentu.

Le Penová si v nich vedla dobře už během těch posledních v roce 2014, kdy získala téměř čtvrtinu hlasů. Nyní by ale ráda usilovala o širší výhru. Do čela kandidátky posadila 23letého Jordana Barellu, jehož úkolem je nalákat mladé voliče. Le Penová taktéž strategicky ustupuje od trvání na Frexitu a namísto tvrdí, že jejím cílem je „změnit EU v kooperaci mezi národy a ne v tento typ evropského super státu“.

Tato změněná strategie vychází z několika faktorů. Le Penová vidí, že v celé Evropě nyní se k moci dostávají nebo už u ní jsou skupiny, které podobně jako ona prosazují myšlenku suverénních národních států. „Myslím si, že Evropa směřuje k návratu národních států a my jsme část tohoto velkého politického hnutí, které to podporuje,“ uvedla. Národní fronta tedy už není osamělou francouzskou stranou, ale je součástí širšího evropského proudu.

Mnohé z těchto spolupracujících, spojeneckých stran jako např. polské Právo a spravedlnost či maďarský Fidesz, jsou ze zemí, které rozhodně těží z členství v EU a které si jednoznačně přejí zde setrvat (V Polsku 88%, v Maďarsku 82% podle průzkumu z roku 2017). Chaos, který přinesl Brexit, spíše spoustu voličů odrazuje a euroskeptické strany proto raději nevnáší otázku možných lokálních verzí Brexitu na stůl.

To však jim nebrání vystupovat vůči EU velmi kriticky a vnímat ji jako shromáždění byrokratů, kteří se cíleně snaží omezit práva suverénních států. Např. v Maďarsku spustil předseda Fideszu, premiér Viktor Orbán, kampaň k evropským volbám, ve které vykresluje předsedu Evropské komise Jean Claude Junckera jak loutku v rukách finančníka a oblíbeného terče konspiračních teoretiků, George Sorose.

Maďarský ministr zahraničí Péter Szijjártó v rozhovoru pro server euronews řekl, že shání spojence, kteří by Maďarsko podpořily v jeho protiimigračních politice. Zájem vyjádřily italská Liga severu, Národní fronta, Právo a spravedlnost. Tato pro euroskeptiky nezvyklá míra ochoty spolupracovat ukazuje na jejich proměněnou strategii. Ta namísto odvrácení se od EU si klade za cíl ji ovládnout zevnitř a přizpůsobit ji jejich politikám.

Podle průzkumů euroskeptické strany dokáží vytěžit z nechuti voličů k Bruselu, který je mezi nimi považovaný za příliš byrokratický, vzdálený a arogantní, a získají poměrně značný počet křesel, přičemž např. Liga severu bude na počet poslanců největší stranou, po německé Křesťanskodemokratické unii (CDU).