Rakouský skandál je poučením pro Evropu

Zatímco česká vláda Andreje Babiše, na níž se taktéž, byť pouhou tolerancí, podílí kontroverzní KSČM, přežívá veškeré skandály, včetně jmenování Marie Benešové ministryní spravedlnosti a trestního stíhání v souvislosti s kauzou Čapí hnízdo, v Rakousku stačilo velmi málo.

Po zveřejnění videa ze španělské Ibizy, ve kterém nyní odstoupivší rakouský vicekancléř Heinz-Christian Strache (FPÖ) spolu s koaličním poslancem Johanem Gudenusem z téže partaje nabízejí státní zakázky spolu s nejčtenějším rakouským deníkem Kronen Zeigung, ruským oligarchům výměnou za podporu v předvolební kampani, se hroutí současná vláda a vypisují se předčasné volby.

Jedná se o vyvrcholení série několika politických přešlapů rakouské krajní pravice. Jedním z nich byla báseň, v níž místostarosta města Braunau am Inn, které je paradoxně rodištěm Adolfa Hitlera, srovnával migranty s potkany. Za zmínku stojí také vazby FPÖ na neonacistická a identitářská hnutí a snahy o získání dohledu nad rakouskými zpravodajskými službami prostřednictvím resortu vnitra, které rakouská krajní pravice ovládala.

Poté, co se FPÖ pokusila získat na svojí stranu média prostřednictvím jejich odkupu ruskými oligarchy, dalo by se říci, že ukázala svojí pravou tvář, čímž ztratila legitimitu svého podílu na vládě. V případě, že by se Kronen Zeitung skutečně dostal do jejich rukou, mohl by sehrát významnou roli nejen v její kampani do eurovoleb, nýbrž i do řádných voleb do Národní rady Rakouska 2021.

Heinz-Christian Strache, který se netají svým obdivem maďarského premiéra Viktoru Orbánovi, jemuž se podařilo ovládnout až 80 % médií, by pak mohl s rakouskými voliči velice snadno manipulovat. Ruští oligarchové a FPÖ se laicky řečeno pokusily podkopat rakouskou liberální demokracii na maďarský způsob. "Chceme vybudovat mediální trh na orbánovský způsob," přiznal svůj záměr Strache.

Institut pro strategický dialog (Institute for Strategic Dialogue - ISD) přiznal, že informační války proti liberálním demokraciím jsou jednou z taktik ruské hybridní války, prostřednictvím níž se Kreml snaží rozšířit svůj vliv v Evropě. ISD rovněž monitoroval případy manipulativních a dezinformačních kampaní před volbami do Evropského parlamentu, jejichž neoddělitelnou součástí je i boj proti důvěryhodným a objektivním médiím.

Ty jsou vlastní krajně pravicovým a populistickým stranám, které se tímto způsobem snaží získat legální, ale nikoliv legitimní mandáty, jelikož je získaly nekalými prostředky. Za zmínku stojí také konference německé krajně pravicové strany AfD, na níž vystoupil britský novinář Milo Yiannopoulos. Jejím jediným tématem a vůbec heslem, jímž se pravicoví extremisté a identitáři často zaštiťují, byla obhajoba "svobodných" médií.

Na první pohled to zní líbivě. Nicméně je nutné poznamenat, že si tyto skupiny svobodu slova často vykládají takříkajíc po svém. Šíření poplašných zpráv, dezinformací, lží a polopravdu totiž považují za její neoddělitelnou součást. Dalo by se tedy říci, že rakouský kancléř a rakouský prezident Alexander Van der Belle projevili maximální smysl pro zodpovědnost, a že zachránili Rakousko před maďarským osudem.

Ačkoliv rakouské opoziční strany SPÖ a NEOS Kurze kritizují za jeho mladickou nerozvážnost při sestavování vlády, lze téměř s jistotou, že se nejmladší vrcholný politik v Evropě ze svých chyb poučil, a že po předčasných volbách vznikne odpovědnější vláda. Rakousko je tím pádem dostatečným důkazem toho, že by vítězné strany neměly do koalice přibírat extremisty, a to i za cenu větších programových kompromisů vůči tradičním stranám. Otázkou zůstává, zda bude podobný vývoj zaznamenán i v Itálii, kde se na vládě rovněž podílí krajní pravice - konkrétně Liga Severu Mattea Salviniho.