Evropa se probouzí z šoku po nástupu Trumpa. Stav klíčových složek států budí rozpaky

Především britská armáda, která by měla stát v čele této iniciativy, není v současné době dostatečně připravená – její kapacity byly v posledních dekádách zredukovány a modernizace se dlouhodobě odkládala. Dalším zásadním problémem je otázka, jak by NATO reagovalo v případě, že by se jeho vojáci na Ukrajině dostali do přímého střetu s ruskými silami.

Evropa je z nejnovějších kroků amerického prezidenta doslova v šoku, píše americká stanice CNN. „Způsob, jakým to bylo provedeno – úder za úderem, během několika dní – to byl pro kontinent skutečný šok,“ připustila výzkumnice Armida van Rijová z think tanku Chatham House. 

Evropské vlády si nevědí rady, jak reagovat na Trumpovy nepředvídatelné výpady. „Nechceme přetrhat naše vztahy s Amerikou. Ale co uděláte, když se váš nejbližší spojenec dostane do postele s vaším největším nepřítelem?“ poznamenal britský obranný analytik Nicholas Drummond.

Evropští lídři se cítí odstrčeni poté, co američtí vyjednavači vedli rozhovory s ruskými představiteli v saúdskoarabském Rijádu, aniž by do procesu zapojili své tradiční spojence. Jako odpověď na tuto situaci zvažují Británie a Francie aktivnější roli při ukončení konfliktu na Ukrajině – jedním z návrhů je vyslání mírových jednotek, které by pomohly stabilizovat region a zajistit příměří.

Podle Drummonda by však i relativně malý kontingent o 30 tisících vojácích mohl představovat značnou výzvu. Britská armáda se v posledních desetiletích neustále zmenšuje, zejména v důsledku restrukturalizace po misích v Iráku a Afghánistánu, kde byly upřednostňovány menší, vysoce specializované jednotky před rozsáhlými konvenčními silami.

„Od konce studené války nedošlo k žádné významné iniciativě na modernizaci britských ozbrojených sil,“ upozorňuje Drummond. S podobnými problémy se potýkají i další evropské země, které snižovaly své obranné rozpočty a spoléhaly na NATO, přičemž nyní čelí realitě, že možná budou muset samy převzít větší odpovědnost za bezpečnost Evropy.

Podle Drummonda nejen britská armáda čelí „kumulativnímu úpadku“ už čtyřicet let. „V naší současné situaci to bude pro armádu velmi obtížné. Mám pocit, že to zvládneme, ale nutně potřebuje investice pro moderní bojiště,“ podotkl nejmenovaný poslanec Labouristické strany. 

Pokud se přeneseme přes otázku, nakolik je nasazení desítek tisíc evropských vojáků na Ukrajině reálné, vyvstává další zásadní dilema – jak reagovat, pokud by ruské síly zaútočily na jednotky NATO, které by operovaly mimo území Severoatlantické aliance?

Tento scénář by mohl okamžitě eskalovat konflikt do nebezpečné roviny, protože by otevřel diskusi o tom, zda by se článek 5 smlouvy NATO – tedy princip kolektivní obrany – vztahoval i na situaci, kdy jsou alianční vojáci přítomni v nečlenské zemi na mírové nebo stabilizační misi.

Zatímco někteří evropští politici, například francouzský prezident Emmanuel Macron, naznačili, že Západ by neměl vyloučit možnost přímého nasazení vojenských sil. Ostatní země, především Německo a Polsko, varují před nepromyšlenou eskalací a zdůrazňují, že podpora Ukrajiny musí zůstat omezená na vojenskou pomoc a výcvik, nikoliv přímou intervenci.

Zároveň existuje reálná možnost, že Rusko by evropskou vojenskou přítomnost na Ukrajině využilo jako záminku pro další eskalaci konfliktu, přičemž by ji mohlo propagandisticky prezentovat jako přímou konfrontaci NATO s Moskvou.