Evropa směřuje k jednotné obranné průmyslové základně. Klíčoví hráči? Německo a překvapivě Itálie

Vznik společného podniku Leonardo Rheinmetall Military Vehicles, který spojuje italského výrobce obranné techniky Leonardo a německý Rheinmetall, představuje důležitý milník. Upozornil na to server National Interest.

Tento podnik se zaměřuje na vývoj nové generace hlavních bojových tanků a bojových vozidel pěchoty. Jeho cílem je nejen modernizace až 125 tanků Ariete podle nejnovějších standardů, ale také posílení obranných schopností obou zemí. Tento projekt zároveň odráží nutnost řešit roztříštěnost evropských obranných kapacit, která byla odhalena během války na Ukrajině.

Spolupráce však nekončí u pozemních sil. V námořní oblasti se německý ThyssenKrupp Marine Systems a italský Fincantieri snaží vytvořit evropského lídra v oblasti podvodní obrany. Trh s konvenčními ponorkami, který podle odhadů dosáhne hodnoty přes 400 miliard eur, je klíčovou oblastí moderní obrany, kde konsolidace kapacit posílí evropskou pozici.

Tato spolupráce se odehrává v době, kdy Evropa čelí požadavkům na zvýšení obranných výdajů, což je téma, které se ještě více zviditelní s případným návratem Donalda Trumpa do Bílého domu. Během jeho první vlády zdůraznil, že evropští členové NATO musí nést větší část finanční zátěže. I když evropské státy od té doby zvýšily své obranné výdaje o 19 %, stále zůstává významná disproporce vůči Spojeným státům, které v roce 2023 investovaly do obrany 860 miliard dolarů oproti 375 miliardám dolarů všech evropských členů NATO dohromady.

Itálie a Německo, které v roce 2023 utratily za obranu 32 miliard a 68 miliard dolarů, se zavázaly k dosažení cíle NATO ve výši 2 % HDP, přičemž tento cíl je spíše minimální hranicí. Tlak na zvýšení výdajů však přesahuje rozpočty a zahrnuje také zajištění průmyslové kapacity a strategické koordinace.

Evropská obranná strategie se postupně posouvá k hlubší spolupráci. Nově vznikající Evropský obranný průmyslový plán má za cíl zvýšit podíl evropských společných programů na celkových obranných výdajích z 18 % na 35 % do roku 2030. Současně plánuje dosáhnout minimálně 50% podílu evropských zakázek prostřednictvím evropské technologické a průmyslové základny.

Projekty podporované Evropským obranným fondem zaznamenaly v roce 2024 nárůst zájmu, přičemž počet přihlášek vzrostl o 25 % oproti předchozímu roku. Podpora integrace obranného průmyslu však naráží na rozdílné přístupy členských států, zejména ve finančních otázkách. Itálie například podporuje využití eurobondů k financování společných obranných iniciativ, což naráží na odpor německé fiskálně konzervativní vlády.

Německo-italské partnerství se nesoustředí pouze na posílení evropské obranné základny, ale i na zajištění kompatibility s americkými obrannými systémy. Obě země jsou například významnými partnery programu F-35 a jejich firmy, jako jsou Fincantieri nebo Rheinmetall, rozšiřují své vazby na americký obranný průmysl. Tato spolupráce zajišťuje integraci evropských kapacit do dodavatelských řetězců NATO.

Konsolidace evropské obranné průmyslové základny vedená Itálií a Německem je nezbytná pro snížení závislosti na Spojených státech a zvýšení strategické autonomie. Standardizace zbraňových systémů, investice do nových technologií a omezení duplicitních projektů jsou klíčem k efektivnímu posílení obranyschopnosti. Tato pragmatická strategie však zároveň zdůrazňuje důležitost transatlantické spolupráce, která zůstává základem evropské bezpečnosti.