EU jako fackovací panák? Konečnou ránu jí může zasadit nové referendum

Zatímco britské premiérce Therese Mayové se na domácí scéně nedaří prosadit vyjednanou dohodu o brexitu, řada Evropanů v tom vidí naději na nové referendum, které by mohlo dopadnout všelijak.

Po oznámení výsledků předchozího plebiscitu v červnu 2016 označila řada představitelů EU výsledek za tragédii a předem zdůrazňovali, že v budoucnu by Brity rádi přivítali opět ve svých řadách. Klau však konstatuje, že současná konstelace tomu moc nepřeje.

Pro každého bojovníka za silnější Evropskou unii prý neexistuje horší scénář, než rozhodnutí Velké Británie setrvat členem „osmadvacítky“. Úspěch v druhém referendu by zanechal stovky tisíc zahořklých zastánců brexitu, jimž bylo vládou slíbeno, že první hlasování tuto otázku jednou provždy rozhodne.

Druhé referendum o brexitu však do britské politické kultury nepatří. Britové berou politiku spíš jako sport a wimbledonský vítěz přece také nemá právo na odvetu. Proto dlouho další hlasování nepřipadalo v úvahu. Až v posledních měsících se o něm ve Westminsteru nahlas spekuluje.

Případné pokračující členství Britů v EU by dozajista doprovázely velké vášně a trauma. Vládnoucí garnitura by zpomalovala, ba dokonce i blokovala veškeré evropské reformy, které jsou na pořadu dne, protože by si nechtěla ještě více pokazit už tak pošramocenou pověst doma na Ostrovech.

Evropská unie by v takovém případě přispěchala s otevřenou náručí. Její představitelé by zrušení brexitu mohli využít alespoň k přechodnému ztlumení euroskeptických hlasů.

Klau tvrdí, že setrvání Velké Británie je ta poslední věc, kterou současná Evropská unie potřebuje. Britové traumatizovaní referendy o brexitu by se s velkou pravděpodobností postarali o zmrazení EU v jejím současném stavu.

Ten je přitom nevalný. Představitelé EU bojují s nacionalisty v Polsku, populistickou vládou v Itálii a autoritářským režimem Viktora Orbána v Maďarsku. Už jen tahle výzva se zdá být pěkně náročná.