Rusové pochopili, že nemusí zbraň použít v zájmu státu. Analytici vidí závažné nedostatky v armádě

Porážka povstání šéfa wagnerovců rozhodně neukončí problémy v ruské armádě. Myslí si to vojenský analytik nezávislého ruského zpravodajského webu Meduza Dmitrij Kuzněc. „Pokud Prigožin odejde, problémy s ním neodejdou. Zůstanou tady, je to větší problém než samotný Prigožin,“ nastínil.

Mezi vojáky, dobrovolníky a komunitou na Telegramu se podle Kuzněcova vytvořil opoziční blok. Prigožinovy metody podle telegramové komunity byly špatné, celková idea nikoliv. „Věděli jsme to už dříve, ale nechápali jsme, jaký to má rozsah. Povstání zvýraznilo propast mezi veliteli a vojáky bojujícími ve válce, kteří obecně podporují názor, že armáda je špatně vedena a směřuje k porážce. Vidíme, že obecně s Prigožinem souhlasí, ale nesouhlasí s jeho metodami,“ pokračoval analytik. 

List New York Times citoval i vojenského blogera vystupujícího pod přezdívkou Z-War-Geeks. „Myslíte si, že chlapi, kteří se ptají například na lupy, se vyjadřují o velkých generálech velmi lichotivě? Jistěže ne. Většina vojáků ale rozlišuje mezi svou zemí a státem. Vlast je bezpodmínečná. Nemůžete ji zradit, ani ji ztratit,“ vylíčil. 

Ruský vojenský analytik Alexandr Golts míní, že ruská armáda nebyla připravená na dobývání Ukrajiny. Reformy před více než deseti lety totiž měly za úkol vytvořit menší, štíhlejší a pružnější armádu. „Nebyla vytvořena k dobytí velké evropské země, takže z tohoto pohledu prezident Vladimir Putin zadal armádě úkol, který byl nad její síly,“ uvedl.

Armáda tedy měla spíše síly, které mohou vyhrát krátký a lokální konflikt, ne rozsáhlou válku proti (po evropské části Ruska) územně největší zemi na evropském kontinentu se čtyřiceti miliony obyvateli. „Rusko mělo síly, které mohou vyhrát krátký, lokální konflikt. To je vše,“ zhodnotil Golts.

Reformátoři ale nedosáhli ani kýžené vyšší flexibility armády. Napříč ruskými ozbrojenými silami podle NYT existují hluboce zakořeněné kulturní normy spojené s „hierarchickou strukturou velení a bezcitností vůči ztrátám na životech vojáků“. 

Ministerstvo obrany Ruské federace se rozhodlo zajistit kontrolu nad rozrůstajícím se počtem skupin soukromých neboli žoldnéřských vojenských skupin. NY Times zdůrazňují, že právě to podnítilo Prigožina ke vzpouře a také upozornilo na problém dosud diskutovaný mezi válečnými blogery. „Zásah byl krok správným směrem,“ chválí Golts přístup ruského resortu obrany k omezení činnosti wagnerovců. 

Dnes v Rusku existuje několik soukromých armád. Putinův přítel Gennadij Timčenko založil skupinu Reduta, původně určenou k ochraně jeho energetického zařízení Stroytransgaz v Sýrii. „Ale po začátku války začala podle ruských zpráv verbovat lidi pro Ukrajinu,“ píší NYT. 

Prigožin dále upozorňoval na založení několika skupin ze strany energetického giganta Gazprom. Jsou jimi Potok, Fakel a Plamen – tedy v češtině Proud, Pochodeň a Plamen. Jejich nezávislost na resortu obrany je podle NY Times nejasná. „Lidé, kteří mají peníze, si myslí, že je to teď úžasné téma – sbírat soukromé vojenské skupiny,“ podotkl Prigožin. 

Kreml si tak může hřát na prsou hada. Soukromé milice v Rusku jsou sice oficiálně nezákonné. NYT připomněly, že wagnerovci dostali za první rok války od Moskvy zhruba jednu miliardy dolarů, což přímo vyzývá k vytváření podobných skupin. „A jak právě Wagner ukázal, mají obrovský potenciál způsobit spoušť.“

„Po povstání všichni lidé se zbraní v ruce pochopili, že ji mohou použít ve vlastním zájmu, nikoli v zájmu státu. Byl to velmi dramatický obrat. Prigožin překročil Rubikon,“ varuje analytik Golts. 

Západní představitele v čele s americkým ministerstvem obrany ohromilo, že obrněná kolona wagnerovců pokročila do vzdálenosti zhruba 200 kilometrů od Moskvy. Dle dostupných informací dokázali sestřelit až šest vojenských vrtulníků ruské armády a několik dalších letadel. „Projevil se v tom nedostatek koordinace mezi ruskými vzdušnými a pozemními silami,“ míní představitelé Pentagonu.

Prigožin ale svá očekávání přecenil. Nepomohly mu ani měsíce telefonátů s důstojníky, kteří si na ministerstvo obrany stěžovali, protože se k jeho vzpouře nepřidali. „Myslím, že Prigožin přecenil svou podporu – pohrdání Gerasimovem se nerovná podpoře Prigožina,“ doplnila politická výzkumnice Dara Massicotová z RAND Corporation.