Tisíce tanků, statisíce vojáků. Expertka spočítala, co chybí Evropě k nezávislosti na USA

V reakci na tento vývoj se evropské země, včetně Velké Británie, sjednotily a urychleně uspořádaly summit, jehož cílem bylo nejen podpořit Ukrajinu, ale také zahájit rozsáhlý plán na vyzbrojení samotné Evropy. Finanční závazky jednotlivých států rostou, přičemž EU slibuje masivní investice do zbrojení, vývoje nových technologií a posílení obranného průmyslu. V komentáři pro server The Conversation to uvedla docentka na katedře hospodářských dějin, institucí a politiky a světové ekonomiky na univerzitě v Barceloně Patricia García-durán Huet.

Tento obrat k militarizaci má i širokou podporu veřejnosti. Podle průzkumu Eurobarometru souhlasí 79 % respondentů se zvýšením spolupráce v oblasti obrany na úrovni EU a 65 % podporuje navýšení obranných rozpočtů jednotlivých států. To naznačuje, že občané si uvědomují novou realitu a nutnost přizpůsobit se měnící se geopolitické situaci.

Klíčovou otázkou však zůstává, jak by měla nová evropská obranná strategie vypadat. Zatím není jasné, zda by případná společná evropská armáda zahrnovala všechny členské státy EU, nebo zda by se jí účastnily i nečlenské země NATO, jako je Velká Británie, Norsko či Kanada. Zvláštní pozornost je věnována zemím, jako je Maďarsko a Slovensko, které mají blízké vztahy s Trumpem i Ruskem, což může komplikovat jednotný postoj EU.

V otázce vedení tohoto projektu se zatím nejvíce angažuje nově zvolený německý kancléř Friedrich Merz, který volá po tom, aby se Evropa v obranné politice zcela osamostatnila od Spojených států. Jako největší ekonomika by Německo hrálo klíčovou roli v jeho financování, což představuje zásadní posun v evropské bezpečnostní strategii.

Ještě před šesti dekádami bylo nepředstavitelné, že by Německo mělo opět významnou vojenskou sílu, zejména kvůli francouzskému odporu k německému přezbrojení. Dokonce i v roce 1990 byla německá jaderná nevyzbrojenost jednou z podmínek jeho sjednocení. Dnes však Evropa spoléhá na americké jaderné zbraně rozmístěné na svém území, což vyvolává otázky ohledně vlastní nukleární obrany.

Evropské státy proto začínají diskutovat o možném scénáři NATO bez Spojených států. V současnosti NATO zahrnuje 32 členů, mezi nimiž jsou všechny země EU kromě neutrálních států, jako je Rakousko, Irsko nebo Malta. Mezi další evropské členy NATO patří Velká Británie, Norsko, Island, Albánie, Černá Hora a Turecko.

Očekává se, že evropská obrana by mohla i nadále fungovat v rámci NATO, avšak bez aktivní účasti USA. To by znamenalo, že by členské státy musely převzít mnohem větší odpovědnost, což by zahrnovalo nejen financování, ale také rozšíření vojenských kapacit.

V současnosti NATO spoléhá na přítomnost 100 000 amerických vojáků v Evropě, kteří by v případě ruské agrese mohli být posíleni až o dalších 200 000 amerických jednotek. Pokud by Evropa chtěla mít vlastní věrohodný obranný štít, musela by vybudovat armádu čítající minimálně 1 400 tanků, 2 000 bojových vozidel pěchoty a 700 dělostřeleckých systémů.

To by znamenalo větší vojenskou sílu, než kterou v současnosti disponují francouzské, německé, italské a britské pozemní síly dohromady. Kromě toho by bylo nutné posílit letectvo, logistiku, raketovou obranu, kybernetické kapacity a vojenské zpravodajství. Celkově by Evropa potřebovala vycvičit a naverbovat dalších 300 000 vojáků, aby nahradila americkou přítomnost.

V reakci na Trumpovu neochotu podporovat Evropu oznámila Evropská komise nový balíček „ReArm Europe“, který má za cíl shromáždit 800 miliard eur na obranu. Tento ambiciózní plán se skládá z pěti hlavních bodů, které zahrnují větší prostor pro obranné investice, 150 miliard eur v půjčkách a zapojení soukromého kapitálu. Plán bude projednáván na summitu Evropské rady 6. března.

EU tak reaguje nejen na zhoršující se transatlantické vztahy, ale i na nutnost strategické autonomie. Pokud NATO přestane být hlavním bezpečnostním rámcem pro Evropu, bude nutné vytvořit specifickou obrannou strategii EU. To by mohlo znamenat vznik nové nadnárodní vojenské struktury, která by nahradila současnou závislost na Spojených státech.

Zatím nejpravděpodobnějším scénářem se zdá být kombinace několika opatření: posílená spolupráce v rámci NATO bez USA, rozsáhlé přezbrojení Německa a vytvoření jednotného evropského trhu pro obranný průmysl.

Bez ohledu na konečné rozhodnutí je jasné, že Evropa vstupuje do nové éry, kdy se bude muset spoléhat především sama na sebe. To znamená nejen velké finanční investice, ale i zásadní změny ve vojenském plánování a strategii. Budoucnost evropské bezpečnosti tak nyní závisí na tom, jak rychle a efektivně dokážou členské státy jednat.