ANALÝZA | BRICS rozšiřuje úsilí o omezení dolaru. Globální dominance americké měny zůstává navzdory sankcím a vyhrocené bezpečnostní situaci stabilní

Ekonomické uskupení BRICS dlouhodobě zdůrazňuje, že dominance amerického dolaru postupně slábne a že právě jeho alternativní platební a měnové mechanismy by měly hrát klíčovou roli v budoucím globálním systému. Tato rétorika se znovu dostala do popředí po rozšíření skupiny o nové členy, mezi které patří například Saudská Arábie, Egypt nebo Argentina. Společným cílem je snaha omezit závislost na dolaru, který zůstává hlavní měnou pro obchod a financování rozvojových trhů. Informoval o tom think tank Carnegie Endowment for International Peace.

BRICS je ekonomické uskupení pěti velkých rozvíjejících se zemí – Brazílie, Ruska, Indie, Číny a Jihoafrické republiky, které usiluje o posílení svého vlivu v globální ekonomice a snížení závislosti na západních institucích a americkém dolaru. Skupina vznikla v roce 2009 a od té doby se stala významným fórem pro spolupráci v oblasti obchodu, investic, financí i geopolitiky.

V lednu 2024 se BRICS rozšířil o nové členy, kterými jsou Egypt, Etiopii, Írán, Saúdskou Arábii a Spojené arabské emiráty. Nejnovějším členem je od letošního roku Indonésie. Ambice ke vstupu má ještě Kazachstán, Nigérie, Bolívie, Bělorusko, Vietnam a Thajsko. Největšími kandidáty na rozšíření ale jsou Pákistán, Bangladéš, Myanmar, Sýrie, Ázerbájdžán a Venezuela.

Ambice k odstoupení od dolaru sice existují už více než deset let, ale realita se od deklarací výrazně liší. Naprostá většina přeshraničních transakcí a veřejného i soukromého dluhu v zemích BRICS je nadále denominována v dolarech. Hlavní překážkou je hluboce zakořeněná role dolaru jako stabilního a likvidního prostředku směny i uchovatele hodnoty. V roce 2022 byl na jedné straně téměř 90 % všech devizových obchodů a dolary zůstávají klíčovou měnou pro fakturaci komodit i vypořádání obchodních závazků.

Tento stav podporuje nejen síla amerických finančních institucí, ale také nedostatečná infrastruktura pro vypořádání transakcí v místních měnách rozvojových ekonomik. Chybějící kapacity platebních systémů, vyšší transakční náklady a nízká likvidita měn jako brazilský real, indická rupie či jihoafrický rand brání jejich širšímu uplatnění. Tyto strukturální problémy komplikuje i skutečnost, že většina komoditního obchodu je nadále oceněna v dolarech.

Rostoucí geopolitické napětí však dodává snahám o tzv. de-dolarizaci nový impulz. Zkušenost Ruska, které bylo po invazi na Ukrajinu vystaveno rozsáhlým sankcím, odříznutí od systému SWIFT a zmrazení části devizových rezerv, zvýšila obavy BRICS z politického zneužití dolaru a eura. To vedlo k intenzivnímu rozvoji alternativních finančních kanálů, swapových linek a širšímu využívání čínského renminbi jako nástroje odolnosti proti sankčním omezením.

Swapová linka je dohoda mezi dvěma centrálními bankami, která jim umožňuje vzájemně si vyměnit měny a zajistit tak likviditu pro banky a firmy ve své zemi. Prakticky to znamená, že centrální banka může v případě potřeby získat cizí měnu – například čínský renminbi nebo americký dolar – a poskytnout ji domácím finančním institucím pro financování přeshraničního obchodu nebo splácení dluhů.

Právě renminbi je aktuálně jedinou měnou BRICS, jejíž význam v mezinárodních platbách znatelně roste. Čína postupně buduje clearingová centra, rozšiřuje vlastní platební systém CIPS (Přeshraniční mezibankovní platební systém, pozn. red.) a posiluje síť swapových dohod. Přesto je objem renminbi v globálním oběhu stále násobně nižší než objem dolarů a omezená směnitelnost čínské měny zůstává zásadní bariérou.

Ostatní měny BRICS kvůli volatilitě, nízké likviditě a politickým rizikům výraznější přeshraniční roli neplní. Zájem o alternativy k dolaru přesto sílí, zejména v zemích čelících chronickým dolarovým krizím, jako jsou Argentina či Egypt. Otázkou zůstává, zda tato fragmentovaná úsilí povedou k zásadní proměně globální finanční architektury, nebo zůstanou spíše dílčím doplňkem dolarového systému.

Dvě cesty k oslabení dolaru

Americký dolar si dlouhodobě udržuje roli nejvýznamnější světové rezervní měny a prostředku pro mezinárodní obchod. Podle Joyce Changové, předsedkyně globálního výzkumu ve společnosti J.P. Morgan, však tato pozice postupně ztrácí jistotu. „Názor, že status dolaru oslabuje, nabývá na síle, protože svět se po ruské invazi na Ukrajinu a zesílení strategické rivality mezi USA a Čínou rozděluje na obchodní bloky,“ uvedla Changová.

K debatě přispívá i silný kurz dolaru, který se stal politickým tématem v americké předvolební kampani před americkými prezidentskými volbami v listopadu loňského roku. Podle Changové otázka možné devalvace za účelem obnovení konkurenceschopnosti USA byla „součástí každodenního volebního slovníku“.

Za potenciální konkurenty dolaru jsou považovány zejména čínský jüan a evropské euro. „Kandidát na rezervní měnu musí být vnímán jako bezpečný, stabilní a musí poskytovat dostatečnou likviditu pro rostoucí globální poptávku,“ vysvětlil finanční výzkumník Alexander Wise.

Dopady případné de-dolarizace by podle expertů nejcitelněji zasáhly právě Spojené státy. „V případě amerických akciových trhů by mohla nastat vlna odprodejů či přesun investic, což by se negativně promítlo do výnosů a důvěry investorů. Současně by došlo k tlaku na růst reálných výnosů v důsledku snižování alokace do amerických dluhopisů,“ shrnul Wise.

Postupný odklon od dolaru se začíná projevovat také v obchodování s komoditami. Finanční stratéžka Natasha Kanevová upozorňuje, že většina světové ropy se sice nadále obchoduje v dolarech, ale Rusko – jako druhý největší exportér – prodává své produkty v měnách odběratelů. Tento přístup podle ní může inspirovat další producenty.

Významným faktorem je i rostoucí důvěra centrálních bank rozvíjejících se ekonomik ve zlaté rezervy. „Tím se snižuje potřeba preventivních dolarových rezerv a státních dluhopisů USA, což uvolňuje kapitál na domácí investice podporující hospodářský růst,“ doplnila Kanevová.

Pozice dolaru je zatím neohrožená

Diskuse o takzvané de-dolarizaci, tedy postupném ústupu amerického dolaru z pozice hlavní rezervní měny, v posledních měsících zesílily. Podle finanční analytičky Kathy Jonesové ze Schwab Center for Financial Research ale nejde o bezprostřední hrozbu pro globální dominanci dolaru. „Naším názorem je, že se může vyvinout dlouhodobý trend diverzifikace měn v mezinárodním obchodě a finančních transakcích, ale od dominance dolaru k jeho nahrazení jinou rezervní měnou je velký skok,“ uvedla Jonesová ve svém komentáři.

Americký dolar podle ní zůstává blízko 15letého maxima vůči měnám hlavních obchodních partnerů USA a nadále představuje primární prostředek mezinárodních transakcí. „Objem nedávných obchodů v jiných měnách než dolarech, které vzbudily pozornost médií, je ve skutečnosti velmi malý. V prosinci 2024 činil podíl obchodů v čínském jüanu méně než 4 % globálního objemu,“ zdůraznila analytička.

Jonesová rovněž upozornila, že neexistují zásadní známky masového odlivu investorů od americké měny. „Významní zahraniční držitelé dolaru se zatím nechystají náhle měnit své alokace. Zároveň je jen málo jiných měn, které by mohly realisticky nahradit dolar jako globální rezervní měnu,“ doplnila.

Poptávka po dolarech pro transakční účely podle Jonesové dlouhodobě vykazuje stabilitu. Dolar stále tvoří více než 80 % objemu obchodů na finančních trzích. I když podíl dolaru na globálních devizových rezervách v posledních dvaceti letech postupně klesá – zejména vlivem diverzifikace do eura od jeho zavedení v roce 1999 – zůstává stále dominantní. „Aktuálně dolar představuje přibližně 60 % globálních rezerv, což je mírný pokles z úrovně kolem 67 % před dvěma dekádami. Vedle eura mírně vzrostly i rezervy držené v britské libře a kanadském dolaru,“ upřesnila Jonesová.

„Papír za zboží“ není udržitelný způsob

Debaty o globální roli amerického dolaru se vedou nejen mezi finančními analytiky a centrálními bankéři, ale také mezi ekonomy, kteří upozorňují na dlouhodobé důsledky současného systému. Clem Chambers, CEO společnosti Online Blockchain a komentátor magazínu Forbes, vnímá strategii udržování dominance dolaru jako oboustranně výhodný, ale potenciálně neudržitelný obchodní model.

„Kvůli příliš silnému dolaru USA vyvážejí dolarové bankovky, zatímco zbytek světa posílá do Spojených států své levné zboží. Exportující ekonomiky zůstávají bohaté ve vlastní měně a USA vypadají bohaté ve své měně – přitom ale krvácejí obchodním deficitem,“ popsal Chambers mechanismus, který podle něj podporuje nadměrnou spotřebu v USA a přetrvávající nerovnováhy v globálním obchodě.

Tento model je úzce propojený s americkým dluhem a politikou vysokých úrokových sazeb. „USA si musí půjčovat peníze od zbytku světa. Aby přilákaly kapitál zpět, potřebují vysoké výnosy z amerických dluhopisů. Systém funguje tak, že svět mění jeden americký ‚konfet‘ za druhý – v podstatě papír za zboží. A to není špatný obchod,“ konstatoval Chambers.

Podle jeho slov má takový přístup hlubší strukturální dopady na americkou ekonomiku. „Doma se nic nevyrábí. Ekonomickým motorem se stává finanční inženýrství a něco, co bych nazval ‚hege-onomikou‘ – tedy strategií udržení globálního vůdčího postavení za cenu stále většího dluhu a expanze peněžní zásoby,“ uvedl.

Chambers ale upozornil, že dlouhodobá udržitelnost tohoto modelu je sporná. „Fungovalo to, stále to funguje a může to fungovat i nadále. Ale nelze donekonečna udržet 2,5násobný rozdíl v HDP ve srovnání s rovnocenně vyspělými ekonomikami jen pomocí finančního inženýrství. Tento rozdíl se bude muset zmenšit,“ dodal.

Podstata jeho argumentu spočívá v tom, že USA si díky statusu dolaru jako globální rezervní měny mohou dovolit financovat vlastní obchodní a rozpočtové deficity prakticky neomezeným tiskem peněz a emisí dluhu. Zbytek světa dolary přijímá jako univerzální prostředek směny a investuje je zpět do amerických aktiv.

Tento systém ale podle Chamberse činí americkou ekonomiku závislou na zahraničním kapitálu a na udržování iluze stability a důvěry v dolar. V dlouhém horizontu podle něj hrozí, že výhody „papíru za zboží“ oslabí, až ostatní ekonomiky posílí a začnou uplatňovat vlastní měny jako alternativní prostředky směny i rezerv.