ANALÝZA | Svět už nebude stejný jako dřív. Čína dožene USA a Rusko v oblasti, která vždy budí obavy

Podle zprávy amerického ministerstva obrany o čínských vojenských schopnostech ze začátku letošního roku Peking dále zrychluje modernizaci svého jaderného arzenálu. Pentagon odhaduje, že počet čínských funkčních jaderných hlavic již v polovině roku 2024 přesáhne hranici šesti set, přičemž trend růstu má pokračovat i po roce 2030.

Zpráva potvrzuje, že Čína završila výstavbu jednoho z dvojice rychlých množivých reaktorů v komplexu Xiapu, jejichž účelem je podpořit rozšiřování zásob štěpného materiálu pro jaderné zbraně. Modernizační úsilí se přitom neomezuje pouze na kvantitativní růst. Pentagon upozorňuje na posun čínské jaderné doktríny směrem k „odpálení po varování“ (launch-on-warning) a na rozvoj nízkovýkonných zbraní, které mají zvýšit flexibilitu odstrašení.

Oproti předchozím odhadům Pentagon letos neuvádí konkrétní projekci, že by Čína měla do roku 2035 disponovat 1500 hlavicemi, ale nadále vychází z předpokladu, že jaderné síly budou expandovat nejméně do poloviny 30. let. Američtí představitelé upozorňují, že Peking pravděpodobně teprve vymezuje, co přesně považuje za „dokončení modernizace“ do roku 2035, což může reflektovat i vývoj jeho strategického prostředí.

Zpráva rovněž konstatuje zpoždění výstavby nové generace ponorek s jaderným pohonem typu 096, které mají nést střely s více nezávisle naváděnými hlavicemi. První jednotka má být dokončena na přelomu 20. a 30. let. Současně Pentagon potvrdil existenci rakety středního až mezikontinentálního doletu DF-27, údajně schopné nést hypersonický klouzavý prostředek, přičemž tato zbraň „možná již byla nasazena“.

Čínské ministerstvo obrany odmítlo americké závěry jako „výmysly“ a trvá na tom, že jaderný program má výlučně obranný charakter, zaměřený na „ochranu strategické bezpečnosti země“. Zároveň vyzvalo Washington, aby „přestal překrucovat fakta a obnovil zdravý základ bilaterálních vztahů“.

Zpráva nicméně poukazuje i na přetrvávající deficit komunikačních kanálů mezi ozbrojenými složkami obou států – Peking podle Pentagonu dlouhodobě odmítal či ignoroval snahy o kontakt. Až po setkání prezidentů Si Ťin-pchinga a Joea Bidena v listopadu 2023 došlo k částečnému obnovení vojenské komunikace. Americká strana deklaruje, že jejím cílem je zabránit eskalaci a předejít nechtěným krizím v rámci strategické rivality.

Nové údaje Stockholmského mezinárodního institutu pro výzkum míru (SIPRI) potvrzují, že čínský jaderný program nabral bezprecedentní dynamiku. Tempo růstu – přibližně stovka nových hlavic ročně – z Číny činí nejrychleji expandující jadernou mocnost současnosti. Pokud se tento trend udrží, do poloviny příští dekády by Peking mohl disponovat arzenálem srovnatelným s rozmístěnými silami Spojených států a Ruska. Upozornil na to server Guardian.

Přestože čínská diplomacie opakovaně zdůrazňuje, že jaderná doktrína země zůstává „striktně obranná“ a vychází z principu nepoužití jaderných zbraní jako první, rostoucí počet operačně připravených hlavic, odhadovaných nyní na více než dvě desítky, naznačuje zvyšující se pohotovost čínských strategických sil. 

SIPRI zároveň upozornil, že po třech dekádách postupného snižování globálních zásob jaderných zbraní se trend obrací. Zatímco USA a Rusko stále drží přibližně devadesát procent světového arzenálu, demontáž starších hlavic zpomaluje a nové systémy se rozmísťují stále rychlejším tempem. Analytici hovoří o začátku nové fáze jaderného soupeření – tentokrát vícestranného, technologicky sofistikovanějšího a méně regulovaného než během studené války.

Výstavba rozsáhlé sítě podzemních sil pro mezikontinentální střely na severu a východě Číny ilustruje proměnu strategické architektury země. Jde o krok, který nejen posiluje druhý úder, ale i komplikuje jakýkoli pokus o předstižné odzbrojení. Rostoucí rozsah i geografické rozprostření čínských jaderných kapacit tak zásadně mění kalkulace odstrašení v Indo-Pacifiku a posouvají rovnováhu sil směrem k multipolárnímu jadernému systému.

Čínská jaderná doktrína je striktně obranná

Čína v posledních letech zrychlila modernizaci strategických sil a podle veřejně dostupných odhadů navýšila zásoby funkčních hlavic na zhruba šest set, s přírůstkem kolem stovky kusů ročně. Vzorec je zřetelný: diverzifikace nosičů, budování větší odolnosti vůči prvnímu úderu a postupná profesionalizace velení a řízení. Upozornila na to expertka na čínskou obrannou politiku Camilla Sorensenová ve výzkumu pro think tank CEPA.

Tento kvantitativní posun však nevytváří automaticky agresivní doktrínu. Oficiální linie Pekingu zůstává striktně obranná, závazek nepoužití jaderných zbraní jako první a odmítání jaderného nátlaku vůči nejaderným státům jsou stabilně opakovány, a to i ve chvíli, kdy se zvyšuje operační pohotovost části sil.

Modernizace, od pozemních sil přes námořní komponent až po letecké nosiče, je rámována jako zajištění věrohodné odvety a posílení tzv. přežitelnosti. Výstavba nových polí pro sila a rozvoj námořních platforem s delším dosahem posouvají Peking od „minimálního odstrašení“ k robustnější variantě, která má lépe odolávat protiraketové obraně protivníka a zkracovat cyklus rozhodnutí. Důležité je, že diskuse uvnitř čínské expertní komunity se točí spíše kolem kalibrace signálů a technických režimů pohotovosti než kolem revize zásady „no first use“. 

Na pozadí rychlého růstu se rýsuje nepříjemná realita globální stability. Éra snižování jaderných zásob je u konce, rozmísťování nových systémů se zrychluje a velmoci si pečlivě testují hranice. Čína v tomto kontextu nehraje sólo, ale její trajektorie je nejstrmější. To mění regionální kalkulace odstrašení v Indo-Pacifiku, především ve vztahu k USA a otázce Tchaj-wanu. Přesto i tady platí, že Peking spoléhá primárně na konvenční páky, jako jsou přesné rakety, kybernetické a protivesmírné schopnosti, zatímco jaderný rozměr drží jako poslední pojistku.

Pozor na sbližování s Ruskem

Čínsko-ruské sblížení po květnové návštěvě Si Ťin-pchinga v Moskvě, o které informovala například americká stanice CNN, posílilo politickou koordinaci, nikoli však jaderné partnerství. Společné prohlášení i manévry odrážejí hlavně shodu v kritice americké protiraketové obrany, militarizace vesmíru a rozmístění jaderných zbraní mimo území USA. Praktická spolupráce se omezuje na obranné oblasti – systémy včasného varování, PVO/PRO a dílčí technologické transfery. K integraci jaderného plánování ani sdílení cílů nedochází; nedůvěra a odlišné strategické kultury přetrvávají.

Rozdíl v pojetí jaderného nátlaku je zásadní. Moskva používá jaderné hrozby jako nástroj tlaku, zatímco Peking je odmítá a zůstává v mantinelech své politiky „no first use“. Modernizace čínského arzenálu je reakcí především na kroky USA – rozšiřování protiraketové obrany, rozmístění sil v Indo-Pacifiku a sílící alianční vazby.

Západ by proto neměl přeceňovat čínsko-ruskou jadernou osu. Partnerství má v této oblasti jasné limity. Místo izolace Pekingu je vhodné posilovat přímé kanály komunikace, krizové pojistky a politický dialog o strategické stabilitě. Čína sice rychle zbrojí, ale její jaderná doktrína zůstává defenzivní – a právě tuto odlišnost od Ruska by měl Západ cíleně udržovat.

Za deset let může být všechno jinak

Rychlá jaderná modernizace Číny zásadně mění strukturu globální strategické rovnováhy. Peking, který ještě před deseti lety držel symbolický arzenál sloužící výhradně k odstrašení, se nyní přibližuje kapacitní úrovni USA a Ruska. Pokud současné tempo růstu přetrvá, Čína do poloviny příští dekády vstoupí do exkluzivního klubu států s plnohodnotným triádovým systémem schopným vést dlouhodobý jaderný konflikt. Tím by se poprvé od konce studené války narušila duální hegemonie Washingtonu a Moskvy, na níž stála architektura strategické stability po celé půlstoletí.

Vytvoření třetího pilíře jaderné síly přetváří rovnováhu nejen mezi velmocemi, ale i v širším bezpečnostním systému. USA ztrácejí schopnost vést bilaterální kontrolu zbrojení podle dosavadních modelů, zatímco Rusko přichází o monopol na „paritu s Amerikou“ – pozici, kterou po desetiletí využívalo k geopolitickému vyvažování. V novém trojpolárním systému přestává platit logika symetrické rovnováhy: vzniká prostředí, v němž se stabilita bude odvíjet od percepce, nikoli od čísel.

Pro Spojené státy to znamená nutnost redefinovat pojetí odstrašení – z bilaterálního modelu vůči Rusku na multilaterální strategii, v níž je třeba počítat s Čínou jako plnohodnotným jaderným rivalem. Pro Rusko představuje čínský vzestup tiché oslabení: zatímco Peking roste, Moskva zůstává technologicky i průmyslově omezená. A pro Evropu se otevírá nové riziko: ztráta vlivu na pravidla globální kontroly zbrojení, která se budou formovat mimo tradiční západní rámce.

Čínská jaderná nadvláda tedy nemusí vést k přímé konfrontaci, ale k postupné erozi starého řádu, který spoléhal na předvídatelnost a kontrolu. Nahradí jej nestabilní multipolární rovnováha založená na vzájemné nedůvěře, technologickém soupeření a rychlých rozhodovacích cyklech. V tomto prostředí bude rozhodující, zda se Západu podaří s Pekingem udržet dialog – dříve, než se jaderná parita změní v jadernou nejistotu.

Trump mezitím zasahuje

Do již tak vyhrocené jaderné rivality mezi Spojenými státy, Čínou a Ruskem nyní razantně vstoupil americký prezident Donald Trump. Krátce před plánovaným jednáním se Si Ťin-pchingem oznámil, že dal pokyn ministerstvu obrany k obnovení jaderných testů. Zdůvodnil to „nutností udržet paritu“ s jinými zeměmi, především s Ruskem a Čínou, které podle něj již testovací programy rozšiřují. Informoval o tom americký list New York Times.

Trumpova rétorika – ať už šlo o faktické rozhodnutí, nebo politický signál – představuje zásadní zlom. Poprvé od 90. let se Spojené státy otevřeně vracejí k možnosti testování, které by podkopalo Smlouvu o všeobecném zákazu jaderných zkoušek. Obnovení testů by v praxi znamenalo konec mezinárodního moratoria, které po tři dekády drželo pod kontrolou nejcitlivější prvek jaderného soupeření. Analytici upozorňují, že tento krok by de facto uvolnil ruce Pekingu i Moskvě k provádění vlastních plnohodnotných zkoušek – a spustil novou vlnu závodů ve vývoji hlavic nové generace.

Trumpův výrok zároveň zvyšuje podezřívavost Číny vůči americkým záměrům. V Pekingu je vnímán jako potvrzení, že Washington směřuje k militarizaci jaderné politiky a k odklonu od dohod o nešíření jaderných zbraní. V kombinaci s čínskou modernizací a ruským jaderným zastrašováním se tak prohlubuje trojstranná nedůvěra, která rozkládá dosavadní režim strategické stability.

Ačkoli Trump později tvrdil, že jeho výrok „nesměřoval přímo proti Číně“, signál byl přijat jednoznačně. Spojené státy zvažují návrat do jaderné soutěže, tentokrát bez pravidel. Čína podle satelitních snímků mezitím obnovila výstavbu v testovacím areálu Lop Nur, zřejmě jako preventivní odpověď. Pokud by Washington skutečně oživil testovací infrastrukturu, svět by se ocitl na prahu éry, kdy už žádná velmoc nebude považovat moratoria, dohody ani diplomatické ujištění za závazné.