KOMENTÁŘ | V české armádě se rozmohl závažný nešvar. Náprava nebude jednoduchá, upozornil odborník

Ještě před několika lety, když velitel většího celku potřeboval obsadit vyšší důstojnické místo, musel se rozhodnout podle svého nejlepšího vědomí a svědomí s ohledem na úkoly jednotky, komu danou funkci nabídne. Personální práce patřila mezi nezadatelná práva a povinnosti každého velitele od stupně praporu. Ostatně všude ve světě tomu tak je.

Důležitou roli hraje tak zvaný mezilidský chemizmus, zkušenosti, zda dokáže ten či onen důstojník lidi inspirovat k vyšším výkonům a zda je na svou funkci připraven a dokáže jí vykonávat. Jelikož personalisté na rozdíl od velitelů potřebují správný rytmus a tak se personální posuny dějí většinou se začátkem nových kalendářních měsíců. Proti rozhodnutí velitele bylo možné se odvolat k jeho nadřízenému. Vše v několika dnech.

Nyní je tomu jinak. Velitel dnes personalistům řekne, že potřebuje nějakou funkci obsadit a personalisté mu vyberou člověka s nejpůsobivějším profilem bez ohledu na to, zda lidi kolem sebe otráví nebo je jen panákem nerozumícím své práci. Dále, výběrové řízení se provádí zcela podle správního práva. A vyhlašují se výběrová řízení na jednotlivé posty. A každé má své odvolací lhůty.

Psali jsme: Rozbuška většího konfliktu? Severní Korea je hrozbou pro své okolí  

Je to naprosté vítězství vlády civilního práva v armádním prostředí, kde i ústní rozkaz má váhu zákona! V řádech i celých měsíců v případě odvolání. Nebo nenalezení nikoho, pokud se jedná o pozici, kterou nikdo nechce. Jediný, kdo přichází k úhoně je akceschopnost příslušného vojenského celku, jelikož celý proces je liknavý. Velitel daného celku nemůže cizelovat hodnoty jednotky, protože mu komise lidí z kanceláří vyberou člověka se zářivým profilem, ale třeba bez motivace pracovat pro jednotku. To dále logicky vede k rozmělnění kultury jednotky a jednoty velení.

A jak to vzniklo? Jednou kdosi potřeboval obsadit důležitý post, o který mělo zájem více uchazečů. A protože velitel nechtěl být za toho zlého, vymyslel komisi... A nikdo mu tehdy neřekl: „Víte, berete peníze za zodpovědnost v rozhodování, tak se rozhodněte!" Místo toho dnes ze státního platíme navíc slušnou částku v čase personalistů eventuálně právníků, v případě nějakého toho odvolání. A proč? Protože se zodpovědný funkcionář nechtěl zodpovědně rozhodnout!

Případná náprava nebude jednoduchá. Civilní správní právo zapustilo hluboko své kořeny nehledě na smysl jeho aplikace. Pokud se chceme vyhnout degradaci nebo propouštění lidí, pak musíme vrátit nastavené mechanizmy tam, kde byly dřív, než se současná praxe zažije a nutit funkcionáře k zodpovědnosti a šetřit tím státní kasu. A pokud nějací úředníci přeci jen zbydou, zadejme jim třeba úkol vytipovat zbytečné a odstranitelné papíry. A nejen v personalistice.