ROZHOVOR | Konflikt na severu Sýrie: Jaké jsou zájmy Turecka a Ruska? Expert vysvětluje

Turecko, které je členem NATO, nedávno zaútočilo na Kurdy v severní Sýrii. Západ tuto akci odsoudil. Lze hovořit o vážném rozkolu v Severoatlantické alianci?

To není tak jednoduché. Spíš bych řekl, že jde o řešení konfliktu mimo rámec Aliance. Syrští vzbouřenci opakovaně útočili na turecké území například v roce 2012 a Severoatlantická rada se neusnesla na aktivaci článku 5, po které turecká vláda tehdy volala. Je tedy zcela logické, že Turecko se cítí odpovědno hájit své zájmy bez ohledu na zbytek Aliance.

Bylo podle Vás takticky správné, že se armáda USA stáhla ze severu Sýrie? Podle některých analytiků (a Ruska) to byla „prachsprostá zrada“ na Kurdech, kteří do té doby společně s USA bojovali proti Islámskému státu…

Především nebylo taktické podporovat takto a dlouhodobě Kurdy, u nichž je téměř dvougenerační evidence podpory teroristických akcí na tureckém území. Turecká vláda systematicky již od 80. let dává oficiálně najevo svůj protikurdský postoj.

Na druhou stranu, už jste slyšel souhlasný komentář ruské strany na jakýkoliv podobný krok USA? Rusové jako soupeř USA budou vždycky kritizovat akce USA.

V médiích letmo proběhla informace, že hrozila situace, kdy by americké stíhačky zakročily proti tureckých letounům. Jak je taková situace „ošetřena“ v rámci Severoatlantické aliance? Může země NATO napadnout jiného člena NATO?

Severoatlantická aliance provádí jakékoliv vojenské operace na základě konsenzu všech svých členů. Pokud nějaký člen reaguje proti jinému, není to v zájmu NATO a jde výsostně o osamocené rozhodnutí národního velení.

Turecko už dostalo ruský protiraketový systém S-400. Jak velký problém představuje tento „vetřelec“ pro jednotu zemí NATO?

Pokud je nějaký stát Aliance vyzbrojen a technologicky závislý na zbraňových systémech vyrobených mimo své území, pak nemůže takové zbraně nasadit k boji v případě konfliktu se zemí původu zbraní. A v tomto případě to platí také. Pan Vladimir Putin si slibuje závislost Turecka na ruských technologiích. V případě konfliktu s Ruskou federací nebude Turecko moci tyto systémy používat.

Ale abychom si uklidili před vlastním prahem. I naše republika má zbraně vyvinuté na území Ruské federace. Jde například o naše vrtulníky.

Na severu Sýrie už vznikl „protektorát“ (bezpečnostní zóna), kde hlídkují ruští vojáci. Jaké má vlastně Moskva zájmy na Blízkém východě?

V tomto případě jde o obavu šíření terorismu. Ruská federace se logicky bojí, že kriminální živly vycvičené zabíjet, přejdou na území států bývalého Sovětské svazu a po porážce Islámského státu a kurdských milicí budou bojovat dál, tentokrát proti zájmům moskevského režimu. Tady jde o logický sebeobranný krok.

Jako historický příklad uvedu šíření teroristických bojůvek z Libye po porážce Kaddáfího režimu do Mali, kde vyvolaly občanskou válku, kterou vyřešila až intervence Francie.

Prezident Erdogan naznačil, že jeho země bude usilovat o jadernou zbraň. Má vůbec Turecko kapacity na její výrobu a pokud by „atomovku“ opravdu mělo, jak by se změnila bezpečnostní situace ve světě?

Turecko je signatářem smlouvy o nešíření jaderných zbraní. V tomto případě by šlo o porušení mezinárodního práva. A situace by se změnila významně, neboť Turecko by se stalo první arabskou a muslimskou zemí s jadernou zbraní, což by z ní učinilo v budoucnu kandidáta na hegemona zemí tohoto civilizačního okruhu.

Pak bych očekával nějaký druh soupeření se Saúdskou Arábií, která dnes reprezentuje druhé kandidátské křídlo této civilizace. Takový zápas se nás sice bytostně nedotkne, ale poté budeme muset čelit zájmům vítěze. A to už jsme v historii několikrát zažili s Osmanskou říší. A vždy šlo o krvavé bitvy.

V souvislosti s děním na severu Sýrie se hovoří o riziku vzkříšení Islámského státu. Jsou podle Vás takové obavy oprávněné?

Nemyslím. Islámský stát vznikl z důvodu mocenského vakua. Jednoduše syrská a irácká armáda byla příliš slabá, než aby zabránila vzniku této entity. Nyní jde o silné a plně bojeschopné hráče, kteří nepřipustí vůli kohokoliv jiného.

Některé evropské země už přijaly děti bojovníků IS, zvažuje se repatriace zajatců z řad IS. Souhlasíte s takovou politikou? Nezahrává si Evropa s ohněm?

Je velmi důležité, jaké se těmto dětem dostane výchovy. V jakých rodinách a prostředí budou vyrůstat. Jaké morální hodnoty si osvojí. Pokud se těmto dětem dostane řádné výchovy, nemáme se čeho bát. Ale to se teprve uvidí. Čertíci jsou vždy schovaní v detailech.