ROZHOVOR | Rozhovor: Proč museli vojáci zemřít? Nemůžete zastřelit všechny, mohli udělat chybu, říká expert

Je obecně známo, že třeba američtí vojáci k sobě žádnou podezřelou osobu nepustí. Nabízí se tedy otázka, jak je možné, že se sebevražedný atentátník dokázal dostat k českým vojákům tak blízko?

Podívejte, když jste v městském prostředí, kde děláte patrolu, kde hlídkujete a střežíte základnu a kde chodí běžní obyvatelé a dostanete se do nějakého zákoutí, do místa, kde jsou budovy blízko u sebe, tak přece nemůžete každého člověka, o kterém vůbec nic nevíte a který vypadá normálně, jen tak zastřelit. Problém těchto patrolujících jednotek je v tom, že se vojáci pohybují mezi obyčejnými občany a nikdy neví, kdo je a kdo není lump. A nemůžete člověka jen tak zastřelit, to prostě nejde.

Je to sice nebojová mise, ale tito vojáci to mají podstatně horší než na bojově misi. Tam je to totiž jasně dané – tady jsme my a na druhé straně nepřítel. Ale ve městě může být kdokoliv nepřítel – ale také nemusí. A vy to nevíte stoprocentně, protože může mít na těle připásané výbušniny a chovat se přitom naprosto normálně a nedávat najevo obrovský vnitřní stres. A pak se odpálí v blízkosti vás a vy o tom ani nevíte. Navíc tito vojáci museli sesednout, protože tam podle oficiálního vyjádření nemohli projet obrněným vozem. Součástí hlídky byl i Američan a ten zřejmě také nijak nezareagoval. Takže to, co říkáte, je značně zjednodušující.

V bojové linii to je úplně jiné, ale pokud jste ve městě, tak prostě musíte chodit mezi lidmi a do poslední chvíle nevíte, jestli někdo něco udělá. Navíc mi přijde, že Taliban funguje tak, že okolo základny se mohou pravidelně pohybovat jejich vybraní a připravení bojovníci, kteří se odpálí. Mohou prostě jen využít příležitosti, že se dostali na blízko. Nemyslím si, že by Taliban tuto hlídku nějak sledoval a potom sháněl nějakého atentátníka. Třikrát, čtyřikrát, desetkrát nemají úspěch, ale po jedenácté terorista příležitost má a tak se odpálí. Prostředí, ve kterém se nejen čeští vojáci pohybují, je mnohem komplikovanější než si my tady v bezpečí umíme představit.

Dá se vůbec takovému sebevražednému útoku nějak zabránit? Nebo se před ním chránit?

Nemůžeme si myslet, že budeme ve válce, ve které nebudou mrtví a zranění. Taková válka existuje pouze na generálních štábech v kancelářích a na mapách. Tím to samozřejmě nechci nijak snižovat. Problém byl, že vojáci byli ve vozidle a museli sesednout. Patrolování se provádí pěšky. To není jen hlídkování ve vozidlech. Koneckonců, měli jsme i řadu útoků na ozbrojená vozidla, která najela na minu či výbušninu.

Nesnažme se říkat, že uděláme taková opatření, že už nikdo nikdy nebude zraněn nebo zabit. To prostě nejde. Jsme ve válce, kde jsou mrtví a zranění. Neznám konkrétní podmínky oné patroly, ale prý to je všechno natočené. Takže tu situaci mohou rozebrat a zjisti, jestli ti kluci neudělali nějakou chybu – což se samozřejmě vyloučit nedá. Ale myslet si, že vymyslíme zázračnou strategii, při které už nikdo nebude zabit – to je iluze, takhle to nemůže fungovat.

Armáda nyní okolnosti události spolu s vojenskou policií a zpravodajstvím vyšetřuje. Co konkrétně se při takovém vyšetřování zjišťuje a jak probíhá?

Za prvé měla ta patrola nějaký úkol. Tento úkol někdo vydal a nějak zněl. Nejprve se tedy bude zjišťovat, jestli se vojáci chovali a pohybovali v intencích úkolu, který dostali – tedy jestli se neodchýlili, neudělali nějakou chybu a podobně. Zkoumat se bude i otázka, proč museli sesednout. Někdo se podívá na zmíněné video, uvidí člověka, který se odpálil a vyšetřovatelé se budou snažit přemýšlet nad tím, jestli je možné včas na chování atentátníka zareagovat a jestli se u něj objevil nějaký charakteristický rys, který by mohl pomoci do budoucna pomoci odhalit podobné útočníky.

Jedno je ale jisté – těm klukům to už život nevrátí, ale může to, ale nemusí, pomoci ostatním. Závěr může být i takový, že se vojáci při patrole chovali přesně jak měli a i když byli zkušení, bohužel se stalo to, co se stalo. Předmětem může být i kontrola toho, zda měli neprůstřelné vesty, zda byli dobře oblečení a jestli měli všechny náležitosti. I to je jedna z eventualit. Naši vojáci mají špičkové vybavení a výstroj, která má minimalizovat možnosti zranění a úmrtí. Ale někdy tomu prostě nezabrání. To vše se nakonec posoudí v celém kontextu.

Určitě do Afghánistánu někdo pojede, bude mluvit s velitelem strážní roty, bude se ptát na okolnosti. To vše se bude vyšetřovat, aby se přišlo na to, zda mohlo dojít k nějakému systémovému selhání, nebo jestli šlo o selhání jednotlivce, nebo jestli vojáci prostě neměli šanci se atentátníkovi bránit, protože se nechoval podezřele a nikomu nedošlo, že je to sebevražedný útočník.

Co se teď bude dít s těly vojáků? A co čeká jejich rodiny? Dostanou třeba nějaké odškodné?

Nevím, jak funguje repatriace těl. Ale určitě proběhne s veškerou možnou pietou. Dokonce i prezident Miloš Zeman plánuje, že přijede na letiště a pokloní se ostatkům. A tak je to asi správné, protože politici jsou ti, kteří rozhodují o tom, že se ČR účastní misí. Nechci tím ale říci, že nesou odpovědnost za jejich život, ale jsou to ti, kteří rozhodují.

Nějaké odškodné tu určitě je, jeho výši ale přesně neznám. Ale podívejte – já mám taky syna a kdyby mi někdo dal 50 nebo 100 milionů... ať si je nechají. Pro mě v tomhle peníze nehrají žádnou roli. Odškodné samozřejmě změkčí a zmírní ty negativní dopady toho, že tito hoši přišli o život. Vždycky se mi ale zdá, že si stát života těchto lidí moc neváží – alespoň tou výší různých odškodnění. A nejde jen o odškodnění v takovéto misi, ale i za zabité policisty nebo hasiče. Kolikrát vidíme, že se vypisují pro rodiny různé sbírky… Přijde mi tristní, že stát k lidem, kteří mu slouží a nasazují za něj život, není příliš štědrý. Ale jak říkám – žádné peníze by alespoň mně nedokázaly vynahradit ztrátu.

Politici vyjadřují rodinám soustrast, o vojácích mluví jako o hrdinech. Například SPD ale také dodala, že by bylo dobré vojáky stáhnout a nechat Afghánistán Afgháncům. Jak se díváte na to, že právě po takového události přicházejí podobné výzvy?

Je logické, že se objevují. A je jedno, jestli to říká SPD nebo někdo jiný. Myslím, že je na místě uvažovat o tom, jak jsou mise, které v zahraničí běží, úspěšné. Je potřeba si – a to nechci snižovat ztrátu vojáků Armády ČR – uvědomit, že Spojené státy jsou ve válce v Afghánistánu už 17 let, tedy mnohem déle, než byly v obou světových válkách, ale výsledek je v nedohlednu. Nedaří se nám, co chceme, tedy vyzbrojit a vycvičit afghánské národní síly, aby byly schopny chránit Afghánistán. Je otázka, jak z této země odejít a neztratit přitom tvář. Obávám se ale, že příliš nevnímáme to, co říkají Afghánci: „Vy máte hodinky, my máme čas.“ Ukazuje se, že došlo k tomu, k čemu asi dojít nemělo.

Taliban je zcela nepochybně teroristickou organizací, ale nezaznamenal jsem jeden jediný útok Talibanu za hranicemi Afghánistánu. Jenže na území země existuje asi 22 teroristických organizací a navíc tu máme Islámský stát, který začal sílit. A Islámský stát vždy měl ambice jít přes hranice. Vzpomeňte, kolik útoků spáchal na Západě. Jinými slovy – situace se nám začíná komplikovat. My bychom se možná částečně – alespoň nějaká jednání to naznačují – byli schopni nějak domluvit s Talibanem, protože bez něj se nemůžeme pohnout dál. Jenže pak nám tady roste Islámský stát a s tím je ten problém, že jeho působnost jde přes hranice a útočí proti zemím západního světa.

Vždycky je legitimní se ptát jestli mise plní svůj cíl a jestli polní naše představy a to, proč tam vůbec naše vojáky posíláme umírat. Ano, to je legitimní. Ale křičet v kontextu těchto tří mrtvých, že odejdeme z Afghánistánu, to není ta správná reakce. Zamýšlet se obecně nad smyslem mise a jestli má dál pokračovat, to je na místě.

Mírová obnova Afghánistánu stála Spojené státy víc než Marshallův plán. Marshallův plán byly peníze a podpora na obnovení západní Evropy po druhé světové válce, na jeho konci byly položeny základy na vybudování prosperující Evropy. Nemyslím si, že bychom o takovém úspěchu mohli hovořit v případě Afghánistánu. Je potřeba si na rovinu říci, že Taliban ovládá více území, než ovládal v době, kdy tam bylo 100 tisíc amerických vojáků. Dneska jich je tam jen 16 tisíc. Nám se nedaří vybudovat silné afghánské síly, mají obrovské ztráty, nejsou loajální, nejsou dobře vycvičení. Stále říkáme, že je budeme připravovat, ale to se nám prostě nedaří. A to si musíme na rovinu říci.

Musíme proto přemýšlet, jak to udělat dál, aby Afghánistán byl stabilní zemí, ze které nebudou ohrožovány jiné země a především země západního světa. To je těžká otázka, ale naskakovat na tragickou situaci těchto hochů jednoduchými výkřiky jako „radši to sbalíme a jedeme domů“, to by bylo přesně to, co Taliban asi chce. Ale musíme se zamýšlet, co udělat, abychom tam nezůstali dalších 15 let. A USA evidentně hledají cestu, jak ukončit svou angažovanost v Afghánistánu, která je stojí nemalé finanční prostředky, nemluvě o lidských ztrátách.