Francie má být výstrahou pro naše politiky. Sociolog promluvil ke konfliktům mezi Romy a Ukrajinci

Policie zasahovala v sobotu večer v Pardubicích u potyčky až osmnácti lidí. Jeden z účastníků konfliktu byl zraněn a skončil v nemocnici. Tři lidi policisté zadrželi a na sociálních sítích se objevila nepotvrzená informace, že při konfliktu pobodal Ukrajinec Roma. Informovaly o tom EuroZprávy.cz.

Zranění nožem v obličeji utrpěl jeden z Romů, kterého záchranná služba odvezla k ošetření. Ještě v sobotu večer se vrátil se dvěma stehy na tváři domů. Situací se podle serveru zabývá zmocněnkyně pro záležitosti romské menšiny Lucie Fuková. 

„V Pardubicích funguje Městská romská rada a já jsem již požádala město, abychom se hned v pondělí sešli. Svolám také zástupce všech významných a dotčených romských rodin, abychom se s nimi pobavili o situaci ve městě,“ řekla Fuková serveru Romea.cz.

Pokud se potvrdí, že v Pardubicích šlo o konflikt mezi Romem a Ukrajincem, půjde v krátké době po sobě o druhou podobnou událost. Nedávno vzniklo napětí v Brně po incidentu, při němž poblíž brněnské přehrady při festivalu ohňostrojů zemřel mladý Rom. Podle nepotvrzených informací byl útočníkem Ukrajinec, policisté pouze uvádějí, že šlo o cizince. Podezřelý muž je ve vazbě.

Sociolog: Politická reprezentace musí jednat

V této souvislosti jsme se ptali na situaci mezi Romy a Ukrajinci v České republice profesora sociologie Aleše Sekota z Masarykovy univerzity. V telefonickém hovoru zdůraznil, že první hozená dlažební kostka může spustit prakticky nevratný dominový efekt. Protesty etnických menšin by měli politici sledovat a náležitě jednat. 

„Romové jsou fakticky od dob Marie Terezie etnickou konstantou v našem sociálním prostoru. Jejich primární a téměř neměnnou starostí a životní hodnotou je bezprostřední starost o opatření základních podmínek k životu: Střecha nad hlavou poté, co jim byla v polovině padesátých let rezolutně odňata možnost kočovného života, jídlo, péče o početné potomstvo,“ nastínil Sekot pro EuroZprávy.cz. 

Vše probíhalo za situace, kdy existovali v cizím, kulturně a společensky odlišném prostředí jako etnikum, které nikdy a nikde nemělo svůj národní stát, politickou a kulturní reprezentaci, a mocenskou elitu. „Vždy pod tlakem takovéto situace čelili existenčním problémům spojeným v různých podobách a v měnící se intenzitě soužití s majoritní společností, která na rozdíl od Romů těžila z historicky vrstvených – a tedy pevných – hodnotových vzorů mezilidských vztahů, systému vzdělávání, budování osobních kariér, významu práce či étosu sociální solidarity,“ pokračoval. 

Romové pak hlouběji nepoznamenáni tímto hodnotovým směrem reagují podrážděně „jako skupina vyčleněná prokletím chudoby za absence podnětů smysluplného životního uspořádání,“ přiblížil sociolog.

„Prosperující majorita, opírající se naopak o osvědčený systém podnětů budování individuálního a obecného blahobytu, je tak pro zjednodušené existenční vidění světa Romy nazírána jako (ne)přátelská, sobecká, či dokonce rasistická. Nejsou ochotni či možná schopni stát se prostřednictvím svých představitelů partnery konstruktivního sociálního dialogu; volí příležitostně spíše impulzivní reakce na skutečné či tušené projevy nevraživosti či otevřeného nepřátelství okolního světa,“ podotkl Sekot. 

O to žárlivěji pak sledují a podrážděně reagují na vstřícné kroky majoritní společnosti vůči obrovské vlně uprchlíků, ve kterých spatřují „konkurenty“ na poli sociálních podpor a veřejných sympatií, říká sociolog. „Proto je, možná zjednodušeně řečeno, každý podnět ke konfliktu s Ukrajinci možným důvodem nepřiměřených reakcí či demonstrativních sociálních protestů. Protestů, kompenzujících spíše bezradnost Romů, jak náležitě, tedy s rozvahou, politicky korektně na případné zdroje konfliktů a jejich důsledky reagovat.“

V souvislosti s reakcí romské etnické menšiny připomněl také situaci v západní Evropě. „To platí v bezprecedentně zvýšeném důrazu za situace, kdy se v západní Evropě hrozivě šíří destruktivní a nic zásadního a podstatného neřešící vlna etnického brutálního násilí, která se kontraproduktivně může obrátit proti všem aktérům či pasivním účastníkům tohoto konfliktu. Spíše pasivní přístup ke kulturní diverzitě a imigrační politice, kupříkladu Francie, by měl být mementem pro naši politickou reprezentaci,“ zdůraznil.

Ohled by neměl být brán na složení této politické reprezentace, míní Sekot. „Konstruktivně a s ohledem na dlouhodobé existující či jen tušené zdroje konfliktů jednat, byť jen náznaky ‚pouličních protestů‘ náležitě vyhodnocovat a jednat,“ uzavřel profesor sociologie.